Video

Publikováno 8. června 2015 | Tomáš Suchomel

0

Kouzelník s pixely

I legendy stárnou a Olympus si byl vědom, že přišel čas vyplnit u bezzrcadlovek mezeru mezi špičkovým modelem M1 a základní M10 (S&V 7/14) něčím novým. Nová verze průkopnické „pětky“ přitom není jenom formální naleštění zavedeného modelu (S&V 8/12). Mark II se důsledně poučil ze všeho, co doba od jeho premiéry přinesla, a bez skrupulí do svého těla integroval ty nejlepší komponenty a nápady od svých služebně mladších kolegů. A aby jenom nebral, přinesl pár nových věcí, z nichž možná jedna slibuje zapsat se do histo rie digitálních fotoaparátů.

Od pěti do čtyř
Ukázkou nového vkladu je vylepšení prvku, který asi přinesl už originálnímu modelu nejvíce věhlasu. Stabilizace obrazu pomocí elektromagneticky ovládaného pohybu snímače v pěti osách je věc opravdu mimořádná a kvalitně fungující, jakou ostatní výrobci mohli dlouho jen závidět. S postupem doby však došlo k lehkému zmatení pojmů. Organizace CIPA totiž mezitím ustavila pravidla i pro kategorizaci stabilizací obrazu, podle které systém instalovaný v původní M5 i těle M1 je úředně vlastně jen čtyřoký, nebo přesněji čtyřstavový. Nejen proto ale vývojáři dali hlavy dohromady, a tak má Mark II v sobě vylepšenou podobu stabilizace, která se i podle CIPA může chlubit krásnou cifrou 5. Nové technologické možnosti navíc výrobce zužitkoval i pro jedno překvapení.

Více i méně
Cesta k němu ale začíná zkoumáním, co nového se s tělem fotoaparátu událo. Potěší, že jeho kostra z hořčíkové slitiny stále dává základ tělu, ve finále opět odolnému kromě mechanického namáhání také živlům v podobě vlhkosti a prachu. Základní tvarové rozvržení v podobě zmenšené zrcadlovky zůstalo zachováno. Hmotnost se zvýšila jen o pár desítek gramů, rozměry posunuly jen o pár milimetrů, nové provedení je dokonce o něco nižší než původní model.
Designové změny jsou zato zřetelné u řešení a rozmístění ovládacích prvků. Zdá se, že tvůrci poměrně pečlivě naslouchali ohlasům. Páčka vypínače se tak například přemístila na praktičtější i logičtější místo, jiné řešení dvojice otočných ovladačů zase zařídilo vpravo nahoře místo pro dvě další funkční tlačítka. Přibyla i z jiných modelů řady E-M známá páčka, zde coby přepínač s volitelnou funkčností. Došlo i na vyložené detaily, např. zámek proti nechtěnému potočení kruhového voliče expozičních režimů.
Poměrně dost prvků si aparát vypůjčil od královského modelu M1. Navenek to začíná novým zobrazovačem s vyšším rozlišením přes milion bodů. Odvrácenou stranou je, že jde o LCD panel, zatímco OM-D E-M5 byl vybaven OLED zobrazovačem. Displej je opět dotykový a poprvé v této řadě fotoaparátů také plně odklopný a pohyblivý. Rozdíl v kvalitě obrazu není tak zásadní, jak to může z pouhého kontrastu technologií vypadat. Ostatně je tu především další adoptovaný prvek v podobě nového digitálního hledáčku s výrazně vyšším rozlišením 2,36 Mpix.

Vůdce TruePic
Také uvnitř těla proběhla mezi komponenty výměna stráží. Velitelem všeho je o generaci pokročilejší procesor TruePic VII. Přineslo to mimo jiné i zabudované Wi-Fi pro dálkové ovládání přístroje i přesun snímků, zatímco původní M5 bezdrátová komunikace chyběla. Dalším výrazným vylepšením je navýšení počtu zaostřovacích bodů z původních 35 na 81. Také maximální citlivost se dočkala navýšení o jednu úroveň, jako obvykle jde však spíše o volbu pro milovníky extrémů. Nicméně pokud jde o obrazový šum, ještě na hodnotě 6400 ISO není proč si dělat velké starosti. S ohledem na formát snímače je kvalita snímků s vysokou citlivostí velmi dobrá, s odpovídajícími detaily i věrným barevným podáním. Samozřejmě, Mark II spadá do kategorie fotoaparátů, kde o výsledku rozhoduje i nasazený objektiv. Špičkou jsou v tomto směru transfokátory M.Zuiko Pro 12–40 mm a 40–150 mm, oba s konstantní světelností 1:2,8.
Výraznější změnou než fotografie možná prošly možnosti natáčení videa. Přechod ke 4K Ultra HD se sice ještě nekonal, ale jinak by mohly videorežimy uspokojit začátečníky i náročnější zájemce. Zůstaly tedy kontejner MOV s kodekem H.264 a Full HD rozlišením obrazu. Pohrát si ale lze s datovými toky a snímkovými frekvencemi. Kdo se v režimu All-I spokojí se 30 snímky za sekundu, dostane se na maximum 77 Mb/s. Podmínkou je samozřejmě rychlá paměťová karta UHS-II nebo UHS-I U3. Pro běžnou potřebu je pak maximem 60 snímků progresivně až po filmových 24p se třemi intenzitami datového toku od 52 Mb/s po úsporných 18 Mb/s (na přístroj podobného typu tedy dost vyspělé možnosti). Audiostopa se nahrává jako lineární PCM ve stereu a může pocházet také z externího mikrofonu, připojeného přes běžný jack.
Relativně podrobná jsou i videonastavení včetně oddělené volby vybuzení pro interní a externí mikrofon. Kvalitu záznamů v obvyklých režimech natáčení lze označit jako velmi dobrou, velkou zásluhu na tom má unikátní systém stabilizace obrazu. Přesto se nedá říct, že by šlo o přístroj primárně určený jako náhrada videokamery.

Kouzla a čáry
Jestli něco při oznámení o přípravách Mark II veřejnost uvádělo současně v nadšení i pochyby, pak to byla záhadná informace o pořizování snímků s rozlišením 40 megapixelů. Vzhledem k pouze 16megapixelovému snímači to vyvolávalo především obavy z nějaké zakuklené formy digitálního přepočtu.
Realita však rozptýlila obavy a davy trochu užasly. Svých 40 megapixelů dostane fotograf opravdu pravých, téměř by se dalo tvrdit fyzických. Ve speciálním režimu Hi-Res se využívá rozšířených možností systému, který pohybuje obrazovým snímačem kvůli stabilizaci obrazu. V tomto případě se ovládání přeprogramuje tak, že snímač udělá celkem osm mikropohybů a expozic, po každé z nich se pohne o stanovený milipidikousek do strany nebo nahoru či dolů. Získaná data pak firmware složí do jednoho celistvého snímku, podobně jako u „pravého“ HDR. Podobnost není náhodná, také při Hi-Res totiž musí být upevněn na stativu. Nafocení 40megapixelového snímku totiž trvá zhruba sekundu a tak stabilní ruce nemá ani Robocop.
Na momentky s vysokým rozlišením 40 Mpix tedy musíme prozatím zapomenut, statické snímky interiérů nebo krajin však získají na kvalitě. Fotografie navíc při subjektivní posouzení vykazují o vlásek lepší dynamický rozsah, a pokud se následně provede jejich zmenšení na standardních 16 megapixelů, lze tímto trikem také účinně potlačit příliš vysoký obrazový šum bez ztráty detailů. Zajímavým příslibem do budoucnosti je pak výrok jednoho z technických manažerů firmy: podle něj vypadají velmi nadějně práce na vylepšení technologie, takže celý proces pořízení snímku by mohl trvat méně než 1/60 sekundy a fotograf se obejde i bez stativu.

Vzácná energie
Nejen s ohledem na tradici zůstal zachován v novém modelu také typ napájecího akumulátoru. Nové konstrukční prvky si žádají svůj příděl energie, a tak se nijak oslnivá výdrž původního provedení i pozdější M1 v tomto případě ještě o něco zkrátila na pouhých 310 snímků podle metodiky CIPA. Druhý akumulátor je tak skoro povinností. Elegantním vyřešením otázky Kam s ním? může být (kromě brašny) z volitelného příslušenství bateriový grip HDL-8, který zároveň zdokonalí držení fotoaparátu třeba s objemnými objektivy řady Pro.
Olympus věrný vzoru zrcadlovky OM nemá přímo zabudovaný blesk. Jelikož si však dobře pamatuje vlnu kritiky, jež se na něj snesla ze stejného důvodu u prvních modelů řady PEN, do základní výbavy zařazuje externí blesk FL-LM2 se směrným číslem 10, který se zasouvá do botičky pro příslušenství. Znamená to manipulaci navíc a další věc na hlídání, ale výrobce patrně předpokládal, že při schopnostech E-M5 bude focení s bleskem podobného výkonu okrajovou záležitostí.
V natáčení videa panuje mezi soupeři shoda s maximální režimem Full HD 1920 × 1080 bodů a 30 snímky za sekundu i formátem H.264. Olympus využívá datově objemnější MOV a pro nižší rozlišení nabízí ještě alternativně Motion JPEG. Inovativnější systém stabilizace je u Olympusu znát hlavně při švenkování, nicméně i Samsung si vede v tomhle ohledu dobře. O maličko víc předvádí i při kontinuálním automatickém ostření v režimu videa. Výstupy HDMI s režimem 1080i jsou každo pádně v obou případech připravené k distribuci domácího videa přímo do televizoru.

Drobné radosti
K postupu do vyšší třídy kompaktů se sluší nabídnout uživatelům i něco originálního navíc. V případě Olympusu je to kromě jiného kitový objektiv M.Zuiko Digital 12–50 mm, který umožňuje rychlou volbu mezi manuální transfokací a elektronickým ovládáním přiblížení, stačí jen přesunout kroužek na objektivu. Jeho posunem na opačnou stranu se zase aktivuje makrorežim. Nechybí tu ani programovatelné funkční tlačítko.

 

OLYMPUS OM-D E -M5 MARK I I: 30 990 Kč (tělo)
Rivalové: Fujifilm X-T1 (32 990 Kč, tělo); Panasonic GH4 (38 990 Kč, tělo)

 

Tags:


O autorovi



Napsat komentář

Zpět nahoru ↑
  • Aktuální číslo

    Aktuální číslo

    • Seriál:Denon Store
    • Test: Letošní řada televizorů Samsung
    • Téma: EISA 2018–2019, vyhlášení výrobků z oboru audio, video, Hi-Fi a mobilní elektronika
    • HIGH FIDELITY
    • Profily


    UPOZORNĚNÍ PRO PŘEDPLATITELE STEREA & VIDEA:

    Od čísla 8/2018 převzala distribuci našeho časopisu pro předplatitele v České republice společnost Send předplatné, Ve Žlíbku 77/1800, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice, web  www.send.cz. Pro vás, předplatitele,  se tím kromě změny kontaktního místa nic jiného nemění. Časopis budete nadále dostávat poštou jako dosud.

    Logo a název STEREO & VIDEO jsou chráněny ochrannou známkou zapsanou Úřadem průmyslového vlastnictví pod ev. č. 359725.

  • Aktuální články

  • Rubriky

  • Užitečné odkazy

  • Heureka.cz

  • S&V je členem mezinárodní organizace EISA

    Co je EISA?

    The European Imaging and Sound Association, která v roce 2012 oslavila třicetileté výročí založení, je sdružení 50 šéfredaktorů specializovaných časopisů z 19 zemí Evropy. EISA každoročně volí nejlepší výrobky, EISA Awards, v oborech Video, Audio, Domácí kino, Mobilní přístroje, Foto a Elektronika do automobilu. Stereo & Video unikátně zastupuje Českou republiku v porotách prvních čtyř kategorií. Plnohodnotným členem EISA se náš časopis stal již v srpnu 1996.