MP3 jako nástroj revoluce
Aktuálně se tak děje například v KLDR. Podle knihy A Quiet Opening shrnující výpovědi severokorejských uprchlíků i přeběhlých představitelů moci, kterým se podaří dostat z této „zabetonované“ země, jsou empétrojkové přehrávače, USB paměti i vypálená DVD vítaným zdrojem svobodných informací. Díky izolaci státu a prakticky naprosté absenci (až na výjimky nejvyšších stranických špiček) přístupu k internetu jsou pirátsky šířené a kopírované flashové disky, DVD a sdílené přehrávače vítaným zdrojem zakázaných informací. A to přesto, že i za poslech obyčejného jihokorejského popu hrozí mladým lidem „ze severu“ citelné postihy (údajně od tří měsíců nucených prací do pěti let v kárném táboře). Podobně je to i se sledováním populárních jihokorejských televizních seriálů (televizory a radiopříjímače severokorejské provenience mají velmi omezené možnosti ladění – hrají pouze předladěné oficiální stanice), takže jde vlastně o určitý, poměrně dost rozšířený způsob „odboje“. Běžná jihokorejská popová produkce je natolik odlišná od severokorejské skutečnosti a oficiální propagandou podávaného obrazu světa, že kdo okusí sebemenší závan svobodného světa, už nemůže fungovat jako dříve. Podle studie tvoří více než 70 až 80 % majitelů MP3/MP4 přehrávačů mladí lidé, kde naprostá většina z nich poslouchá jihokorejský pop, ale přesto je to potenciální síla, která spíše později než dříve dokáže narušit základy severokorejské propagandy.