Televizní hvězda mobil (test)
Audiovizuální soubory se dají ukládat i na paměťovou kartu, která úložiště telefonu může v pohodě rozšířit o další pořádnou porci paměti (obvykle výrobci garantují kompatibilitu až s 32GB microSDHC kartou). Otestovali jsme sedm statečých, ba špičkových modelů právě z hlediska jejich multimediálních dovedností: jsou to HTC One X, Huawei Ascend P1, LG Optimus 4X HD, Motorola XT910 Razr, Nokia 808 Pure View, Samsung Galaxy S III a Sony Xperia P. Zvolili jsme ty, které umožní snadné kopírování dat a jejich přes HDMI kabel. Protože navíc v době testu ještě nebyl dostupný nový přírůstek do rodiny iPhonů, jsou v testu převážně modely na platformě Android, výjimkou je jeden Symbian u Nokie, která ovšem díky unikátní koncepci fotoaparátu nemohla v testu chybět…
Schopnosti smartphonů v poslechu hudby
Do telefonků jsme naládovali oblíbené a hlavně naposlouchané skladby z redakční diskotéky, které podle našeho názoru dostatečně prověří veškeré hudební dispozice jednotlivých aktérů testu. Vztah k vážné hudbě mimo jiné již tradičně prověřuje Charpentierovo Te Deum a Bachovy Braniborské koncerty. Rock zastupuje Iggy Pop (Lust for Life) a ultimátní verze Cashova hitu Folsom Prison Blues v podání rappera Everlasta. Akustické žánry zkoumáme pomocí alba Domácí lékař a písní Jany Kratochvílové V stínu kapradiny (proslulé sólem Michala Pavlíčka na kytaru Ovation a premiérovým využitím dud v dějinách české populární hudby). Jako sluchátka jsme vybrali samozřejmě dodávané modely a pak osvědčený supraaurální typ Koss Porta Pro. Pokud jsme si byli na vážkách, zapojili jsme do hry i letošního laureáta cen EISA, hifi model Sennheiser HD 700.
Všechny testované modely s platformou Androidu jsou „od přírody“ vybaveny přehrávačem, který splňuje všechny předpoklady stát se věrným průvodcem vaší osobní komprimovanou diskotékou. Transport skladeb na trase notebook (úložiště) – smartphone probíhá rychle a bez sebemenších komplikací, speciálních aplikací typu iTunes (nedejbože Zune) netřeba. Komu ale z nejrůznějších příčin nevyhovuje vestavěná aplikace, může si vybrat alternativu. Mezi nejoblíbenější patří jetAudio (základní verze Basic je zdarma, varianta Plus stojí v Obchodu Play 40 korun). Ten kromě jiného nabízí až 20pásmový (!) grafický ekvalizér, takřka profesionální obvody upravující basy a výšky, režimy imitujících různé poslechové prostory a funkci AGC, jež automaticky nastavuje ideální úroveň záznamu. Poradí si prakticky s každým hudebním formátem (včetně Ogg a Flac), na displeji umí zobrazit text právě přehrávané písně a umožňuje sekvenční reprodukci (tu ocení například muzikanti, kteří ze studijních důvodů analyzují jednotlivé pasáže skladby). Potěší i bezchybná čeština v ID3 tazích.
Úhelným kamenem v poslechovém řetězci jsou (kromě dobrého vkusu posluchače) samozřejmě sluchátka. Je nemyslitelné, aby výrobci telefonů atakujících či dokonce překračujících hranici deseti tisíc korun přibalovali k svým chloubám periferie druhého řádu. Lze tudíž předpokládat, že běžnému posluchači budou přiložené špunty bez problémů vyhovovat: zpravidla jsou designově shodné s telefonkem, absolutně kompatibilní a pomocí ovladače na přívodním kabelu dovolují jak základní pohyb v hudební knihovně, tak i příjem hovorů. Existují ale tací, kterým model sluchátek z výbavy z nejrůznějších důvodů nevyhovuje. Někdo prostě jen nesnáší intraaurální modely, tedy špunty, respektive in-ear monitory, jiný zase nedá dopustit na svá zamilovaná sluchadla, v jejichž společnosti strávil nemálo hodin intenzivního poslechu a na jejichž reprodukci se může stoprocentně spolehnout. Ale svou roli při výběru vhodných sluchátek může hrát ještě jeden aspekt. Z principu hudbu z přenosných přístrojů „hrajeme“ v prostředí, které je na hony vzdáleno optimálním podmínkám. Konkurovat expresivnímu soundu brzdícího vlaku či pouličnímu automobilovému hluku vytočením knoflíku Volume na max samozřejmě lze, ale až se vás za pár let sluch zeptá, jak jste jej v mládí chránili, možná jeho sugestivně naléhavý dotaz přeslechnete. Tomu lze účinně čelit udržováním poslechové hladiny a počtu hodin se sluchátky na/v uších v přiměřené míře, nebo zakoupením sluchátek, jež disponují obvody aktivně potlačujících hluk (viz S&V 2/12 či S&V 11/11).
HTC One X vyrukovalo s těžkou artilerií. Ve spolupráci se stále populárnější firmou Monster, jejíž výrobky zdobí hlavy stále většího počtu teenagerů, osazuje své smartphony řady One přehrávačem s technologií Beats Audio, projektovaným na míru hlavně mladým klientům. Už dodávaná sluchátka jsou o krok napřed proti běžné konkurenci, ale pokud spřáhnete přehrávač (pardon, mobil) HTC One X s některými sluchadly Beats, těžko budete hledat konkurenci i mezi MP3 playery-specialisty. Určitě stojí za investici: díky Beats Audio tandemu stojí za to přehrát si znovu kompletní domácí diskotéku a odhalovat dříve neslyšené detaily i v notoricky známých skladbách. Nicméně HTC nemá problémy s reprodukcí jakéhokoliv hudebního žánru ani s dalšími kvalitními sluchátky a lze jej doporučit jak příznivcům barokní hudby, tak i amerických raperů. Píseň V stínu kapradiny je jedním slovem nádherná. Pokud udržíte hladinu hlasitost do asi 90 %, nezaznamenáte žádné zkreslení a k dosažení zvukového ideálu netřeba (alespoň podle našeho názoru) žádných pomocných obvodů. Věčným hledačům ideálního zvuku přesto HTC nabízí bohaté ekvalizační možnosti. Varování: Dlouhodobý poslech může u některých náchylných jedinců dokonce vyvolat dojem, že začínají rozumět hudbě. Nebezpečná věc!
Huawei Ascend P1 má zdaleka nejtišší projev ze všech testovaných mobilů. Volume se musí vytáčet hodně doprava, což při určitém typu hudby může způsobovat problémy, nicméně do úrovně zhruba 80 % odolává tendenci zkreslovat výšky. Projev lze označit za sympatický, nicméně vyžaduje soustředění, neboť při nižší hladině může lecjaký hudební detail zapadnout. Přístroj je tudíž vhodný spíše pro přímočařejší styl, kdy může sem tam nějaká notička spadnout pod stůl. Bigbít neuráží, ale handicapem může pro někoho být tichošlápkovství. Škoda, potenciál tam je. V klasických skladbách jsme objevili rezervy v absolutních výškách (trubkové sólo v Te deum, smyčce v Braniborských koncertech), jinak projev čistý, uhlazený. Kdo nepotřebuje mít Volume na max a poslouchá „klasickou českou trojkombinaci“ (pop/rock/folk), může být spokojen.
LG Optimus 4X HD přehrávač se projevuje jako sympatický a spolehlivý partner, s poměrně nenápadným naturelem. Při poslechu skladby Te Deum konstatujeme, že jsme sice už slyšeli stratosféričtější výšky, ale barytonové sólo snese přísné měřítko. Bigbít není špatný, přehrávač má lehkou tendenci přifukovat basy, což leckdo přivítá, případné disproporce lze ale korigovat ekvalizérem (v nabídce je i režim Dolby Mobile). Není třeba se bát vytočit Volume, nehrozí žádné zkreslení a spokojený bude jak milovník Rammsteinů, tak i obdivovatel Jany Kratochvílové. Nejvyšší patra akustického pásma (vysoké tóny španělky i Ovation) jsou pod lehounkým příkrovem, ale výsledný sound charakterizuje analytický projev plný detailů
Motorola XT910 Razr má tendenci basovat i při méně exponovaných skladbách a vokály k nám občas promlouvají jako by z hlubin dávnověku, ale tato skutečnost může pro nemalý počet potenciálních posluchačů naopak představovat přidanou hodnotu. Se skladbami s převahou akustických nástrojů nemá vážnějších problémů, u Kratochvílové oceňujeme přesvědčivě vykreslený stereo prostor, nástroje se neslévají, jsou slyšet nejjemnější detaily, dudy jsou opravdu dudy, nikoliv jako rejstřík sofistikovaného syntezátoru. Při reprodukci doporučujeme držet hladinu Volume na 80 %, neboť při vyšší úrovni dochází ke zkreslování výšek (ale rezerva je dostatečná). Iggyho i Everlasta zvládá s přehledem: hutný projev, který však neohrožuje sluch. Obávanou zkouškou bývají klasické tracky. Pokud je mezi čtenáři testu výstředník, který poslouchá klasiku i prostřednictvím smartphonů a kvalitních sluchátek (a není nás málo), nemusíme jej od nákupu Motoroly zrazovat (samozřejmě pokud mu není proti mysli lehké protežování spodní části akustického pásma). Nic neskrývá, klade důraz na detaily, neztratí se ani v barokním předivu Braniborských koncertů.
Přehrávač fotomobilu Nokia 808 Pure View přistupuje k reprodukci poněkud svérázně a přibarvuje si nástroje ku obrazu svému (někdy i ku prospěchu, ale velmi zřídka). Tento model má rozhodně jiné přednosti a hudbymilovnost to, bohužel, není. Je to opravdu škoda, neboť výčet funkcí (mj. Dolby Headphone, Balance, Loudness, šest ekvalizačních režimů) napovídá, že by tomu mělo být právě naopak. Při Volume doprava v míře větší než malé zkresluje výsledný sound a o analytičnosti nelze hovořit. Kupodivu nepomohla ani špičková sluchátka Sennheiser HD 700, která pouze odhalí handicapy. Kolega Trautenberg by možná řekl, že výšky jsou moc vysoký a hloubky moc hluboký, ale my dodáváme: Kdyby alespoň to! Vše je jako by pod prachovou peřinou. Klasickou hudbu doporučit nelze vůbec, s bigbítem si poradí o poznání lépe. Zkrátka a dobře: žádný poslech plný detailů, ale do metra či na jogging do Stromovky „dávno dobrý“. Takže pokud vám vyhovuje vlastnit přístroj, který kromě základních telefonických a síťových funkcí špičkově telefonuje a je schopen s jistými omezeními reprodukovat obsah vaší hudební knihovny, proti gustu…
Samsung Galaxy S III si výborně poradil s jednou z nejtěžších disciplín, která se jmenuje neurážející reprodukce vážné hudby. Nabízí výborný prostor a pokrytí všech sfér akustického pásma, navíc bez nežádoucího zkreslení i při vytočené hlasitosti. Výborná trubka v Te Deum, stejně tak husté lesy smyčců, jež se neslévají, oduševnělý baryton, radost poslouchat. Při poslechu méně vážných, nicméně zcela seriózních hudebních žánrů, jako je například rock a pop, oceňujeme velmi přesvědčivé basy, jež při zavřených očích vyvolávají až fyzickou představu zdvihu nejhlubších měničů v reprobedně – hutné, ale analytické. Kratochvílová je par excellence a Galaxy S III může sloužit jako ideální nástroj na odhalování i těch nejmenších chybiček v Pavlíčkově sóle (kdyby tam ovšem nějaké byly). Zájemce si může zahrávat s dvanácti přednastavenými režimy a dalšími obvody ovlivňujícími výsledný sound, ale bez sebemenšího zaváhání můžeme než doporučit „prostý“ poslech bez jakýchkoliv vylepšovátek. Nicméně proti gustu… Například basový grunt ve Folsom Prison je mimořádný a snese srovnání i s reprodukcí špičkových reprosoustav. Toto JE hudební přehrávač?
Sony Xperia P má dlouholeté zkušenosti s vývojem přenosných přehrávačů hudby, ostatně je jejich vynálezcem a průkopníkem. Žádný div, že se hlásí ke svému Walkmanu i aplikací v mobilních telefonech. Hladinu zvuku hlídá omezovač (lze jej vypnout) a s jeho kvalitou lze operovat (ať už pozitivně, či negativně) pomocí pětipásmového ekvalizéru a vylepšovačem basů Clear Bass. Osobně ale dáváme přednost soundu bez jakýchkoliv dodatečných úprav. Sony zaručuje čistý projev bez tendencí zkreslovat ani při „vytočeném“ Volume doprava, barva nástrojů je autentická, podle záměrů zvukových inženýrů, žádné deformace, vynikající basy. Bigbít je krásný, zřetelný, analytický sound můžeme slyšet i v akusticky notně problematickém songu Lust for Life. Ve spojení s kvalitními sluchátky atakuje horní příčky pomyslného žebříčku. Akustická hudba nekráčí o žebrácké holi, milovníci zvuku španělky si přijdou na své a milovníci klasické hudby jakbysmet.
Schopnosti smartphonů v oblasti videa
Že jsou mobily i významným zdrojem pasivní vizuální zábavy (jestliže za aktivní považujeme hraní her a focení/natáčení videa), potvrzují i čísla ukazujíc počet stažených aplikací pro sledování videa. Například na Obchodu Play si jeden z nejpopulárnějších videopřehrávačů MX Video Player stáhlo přes 10 milionů uživatelů. Této zábavě vychází vstříc i hardwarové vybavení smartphonů: displeje se snaží mít co nejvyšší rozlišení, špičkové modely oplývají výstupy pro předání signálů ve Full HD a aplikace umějí nejen přehrávat video, ale načtou titulky, pohrají si s jejich velikostí i umístěním, v případě rozhozené synchronizace mezi zvukem a obrazem dokonce umožní nežádoucí posun korigovat, a to nemluvíme o takových fajnovostech, jako třeba volba mezi softwarovým či hardwarovým dekodérem, jež se může projevit na plynulosti přehrávání díky menšímu či většímu zatížení procesoru… A samozřejmě, každý se snaží blýsknout i designem uživatelského prostředí. Možnosti jsou nepřeberné především u Androidu, který zvládá video bez konverzí do výrobcem preferovaného formátu. Důsledkem však je, že se v podstatě nedají porovnávat funkční, resp. softwarové schopnosti telefonů v oboru přehrávání videa: jsou prakticky totožné a rozdíly se týkají hardwarové výbavy (rychlost procesoru, velikost vyrovnávací paměti, zpracování grafiky, rychlost zápisu dat atd., při sledování na obrazovce mobilu pak samozřejmě typ a rozlišení displeje).
Pro test nejlepších z nejlepších jsme jako referenční televizor zvolili jiné značky než kterýkoliv z mobilů: Panasonic Viera TX-L42W50E jistě nebude nikomu „nadržovat“. Propojení obstaral kabel HDMI, který se dal vetknout buď přímo do zdířky micro HDMI v telefonu (v testu Motorola, Sony Xperia, Nokia), nebo do adaptéru MHL, který má na straně mobilu koncovku typu micro USB (avšak jen mobily s funkcí MHL předají touto cestou televizoru signál). Po připojení k televizoru se automaticky objeví displej mobilu, samozřejmě v poloze „na šířku“, a to ve stejné podobě, v jaké ji vidíme na displeji telefonu. U připojení přes micro HDMI a v případě Samsungu i přes speciální MHL adaptér se dá nabídka ovládat i dálkou od televizoru, zatímco připojení přes univerzální MHL adaptér vyžaduje ovládání pomocí displeje mobilu. Rozlišení obrazu v televizoru jsme v zájmu objektivního porovnání ponechali v nejvyšší možné kvalitě, jakou poskytuje telefon (rozlišení 720p až 1080p), tedy jsme nevyužili u televizoru upscaling. Protože všechny testované kousky umožňují i přenos signálu přes Wi-Fi (DLNA), vyzkoušeli jsme i tuto možnost. Nebudeme se však rozepisovat o kvalitách obrazu, ten byl vždy o něco horší než u HDMI, ale především, u všech přístrojů se vždy obraz nejen dlouho načítal, ale často vypadával nebo se „škubal“: tato technologie zatím není vhodná na běžné přenášení filmů a větších videí z mobilů.
HTC One X se bez protestu skamarádil s univerzálním MHL adaptérem Hama a poskytl referenčnímu televizoru pohodový obraz v rozlišení 720p, kterému nelze nic vytknout, ba spíše naopak: zasloužil by si snad jedenáct bodů z deseti. Ocenili jsme věrné, nepřepálené i nepobledlé barevné podání, přesné ohraničení objektů, „průhlednost“ v temných zákoutích i ochotu vypiplat ostrý obrázek i u jednotlivých drobných lístků v koruně stromu, kde se slabší soupeři spokojili s průměrně zaostřenou „masou“. Zobrazovací talent se navíc snoubí s s ojedinělou schopností bez zakoktání přehrát i film v nativním Full HD rozlišení, na nekonvertovaném Alexandru Velikém (WMV) si vylámal zuby skoro každý: výjimkou byli jen Samsung, jehož lehké zaváhání hned po načtení bylo skoro nepostřehnutelné, a právě HTC, který se královského tématu zmocnil opravdu královsky. Nokii, která se rovněž s Alexandrem Velikým vypořádala se ctí, nemůžeme tak úplně počítat do party, protože video přehraje až po konverzi.
Huawei Ascend P1 vyžaduje pro připojení k televizoru adaptér MHL/HDMI, pak se jeho displej rozzáří na obrazovce televizoru. Nedá se řídit dálkovým ovladačem, předává však spolehlivě signál ve Full HD rozlišení (1080p). V přehrávači na mobilu jsme museli řešit nastavení titulků, které původně opouštěly obrazovku, to je však maličkost. Jen těžko jsme hledali kvalitativní rozdíl mezí tímto telefonem a Sony Xperií: Huawei má trochu temnější obraz, ale přesto dobře prokreslí i temnější scenérii a jednobarevné plochy působí rovnoměrnějším i sytějším dojmem, docela věrohodně zvládá střídání světla a stínu v náročnější kompozici. Horší to bylo s vykreslením drobnějších detailů u fotografie. U Full HD videa se obraz začal trhat. Bonusem je režim Dolby, který dodá videu docela věrohodný filmový náboj.
LG Optimus 4X HD nabízí televizoru obraz v rozlišení 720p prostřednictvím adaptéru MHL. Ve skupince peroucí se o pátou pozici má navrch co do plynulosti přehrávání: na rozdíl od nich se u běžného videa netrhal obraz a dá se tak využít k celkem pohodovému sledování i celovečerního filmu, byť ne ve Full HD rozlišení. V menu Galerie se nezobrazí soubory uložené do podadresářů, ale není problém to obejít, stejně tak není zásadním nedostatkem, že externí titulky utíkají z obrazovky: stačí instalovat šikovný přehrávač a srovnat je do latě. Obraz na nás působil poměrně vyrovnaným dojmem, v detailech s trochu změkčenými přechody. Zaujala nás je funkce pro vyhledávání určité scény filmu: na jezdci ukazujícímu v mobilu přehrávanou stopu se dá aktivovat okénku náhledů a bez přerušení přehrávání si prohlížet další scény vpředu či vzadu a kliknutím pak do nich vstoupit. Stejně příjemná je i možnost během přehrávání rozkliknout podnabídku s malými náhledy ostatních videotitulů. LG si vybojoval páté pořadí především plynulostí přehrávání a nápaditostí obsluhy.
Motorola XT910 Razr poskytne obraz ve Full HD rozlišení prostřednictvím slotu micro HDMI a je ochotna se podřídit povelům dálkového ovladače televizoru. Barevně i prokreslením je podařený, zvládá i dynamické přechody, ale při zkoumání statického objektu nemá tak přesné vykreslení detailu jako tři nejlepší mobilů v testu a při přehrávání objemnějších souborů se začíná trhat: hodí se na přehrávání kratšího domácího videa, ale nikoliv celovečerních filmů.
Nokia 808 Pure View je v tomto klání jediný reprezentant jiného operačního systému než Android. To ovšem také znamená, že si neporadí s každým formátek a videa, jimiž jsme trápili její přehrávač, bylo třeba konvertovat do formátu na bázi WMV, jakému rozumí Symbian. K tomu slouží buď firemní program Nokia Suite, ale zvládne to i přehrávač Windovs Media Player od Microsoftu. Ke konverzi pak dojde v rámci kopírování v režimu MTP, upravená videa přitom nepřijdou o původní rozlišení. Nevýhodou je však ztráta externích titulků.
Po připojení k televizoru přes micro HDMI port se automaticky aktivuje režim Big Screen a na obrazovce se jako sněhové vločky postupně snášejí čtverečky s názvy jednotlivých titulů. Neuplatní se dálkový ovladač televizoru. Při zkoumání obrázku s kruhovým monoskopem jsme zaregistrovali tendenci obraz poněkud zúžit (protáhnout vertikálním směrem), avšak barevností, kontrastem, jasem i vykreslením detailů patří Nokia k nejlepším přístrojům testu a přináší plnohodnotný zážitek domácího kina.
Samsung Galaxy S III se s televizorem nebaví jinak než přes speciální, konkrétnímu modelu určený adaptér MHL, který není součástí výbavy. Video předává v rozlišení 1080i. Výborné vykreslení detailů i vyvážené barevné podání potvrzují, že i v této disciplíně patří Samsung k tomu nejlepšímu, co je v současné době na trhu. Není co vytknout, naopak lze pochválit „něco originálního navíc“, a to je možnost přehrávat si video na displeji v samostatném okénku nastavitelné velikosti, plovoucím nad libovolnou jinou otevřenou aplikací.
Sony Xperia P patří mezi výrobci ke světlým výjimkám, které vybavili telefon i kabelem HMDI pro připojení k televizoru. Předává signál v rozlišení 720p a poslouchá i dálkový ovladač televizoru. Boj o páté místo mezi zástupci LG, Huawei a Sony byl velmi vyrovnaný, každému se (ne)dařilo v něčem jiném. Xperia měla z těchto tří soupeřů nejlepší podání statického obrazu a fotografie, nabídla i o něco lepší vykreslení v temných scenériích, ale za cenu určité nerovnoměrnosti, jaká se projevila na větší stejnobarevné ploše – ta zkrátka nebyla všude stejná… Video se bohužel poměrně často trhalo, takže Xperii můžeme doporučit spíše na sledování kratších videí než dvouhodinové sezení u domácího kina.
Schopnosti smartphonů fotit a natáčet video
Řada zájemců o telefon se ptá na rozlišení fotoaparátu, které se podařilo marketingově prosadit jako jedno z důležitých kritérií. Avšak stejně jako u běžných fotoaparátů, nad určitou hranici už počet pixelů není tak důležitý a dá se využít spíš pro další triky při vytváření co nejlepšího snímku než pro samotné rozlišení výsledné fotografie. Dnes je běžné, že chytré telefony disponují 5Mpix fotoaparátem, ty nejchytřejší pak sáhly k hodnotě 8 Mpix, jíž se honosí i takřka všichni účastnící našeho testu a považujeme ji za optimální. „Fotoexotem“ je pak Nokia, jež se zcela utrhla z pixelového řetězu: jejích 41 Mpix je „bomba“ i ve srovnání s opravdickými fotoaparáty.
Nejčastěji si fotíme krajiny, přírodní zajímavosti, kulturní památky či tváře přátel, dítek a dalších zvířátek, ať už venku, či (možná ještě častěji) v interiérech při různých večírcích. Tomu jsme přizpůsobili i náš test. Porovnávali jsme snímky v různých prostředích, telefony jsme neušetřili ani trápení při natáčení v prudším či pomalejším pohybu a v temnějších koutech místnosti.
Všechny mobily pracující s operačním systémem Android jsou vybaveny více méně podobnými aplikacemi pro pořizování snímků, které se liší uživatelské prostředím a nadstandardní výbavou, kterou jim vtiskl do vínku výrobce: jsou to především různé scénické či kreativní režimy (jako např. „komiks“, případně míchání barev do určitého odstínu dodávající fotce umělecký punc). Po softwarové stránce však přesto můžeme hovořit o velmi vyrovnaných strojích, neb i zde se dá z Obchodu Play „natahat“ do jejich útrob řada všelijakých uděláte, například HDR režimů vylepšujících výsledný snímek tím, že jej slepí z více obrázků nafocených s odlišnou expozicí. Největší rozdíly však logicky spočívají v kvalitě čipu a optiky.
HTC One X předchází skvělá pověst i co do fotografických schopností, a možná právě proto jsme od něj čekali o trochu víc. Ano, je skvělý, ale nikoliv nejlepší. Fotografie květinového kiosku za slunného dne byla srovnatelná s většinou mobilů, výborně zoomuje, ale na vzdálenější objekty ostřily Samsung či Nokia o poznání lépe. Také v potemnělé místnosti patřil k nejlepším, ale nedosáhl na absolutní vrchol. Svou silnou stránku ovšem předvedl při slušném vykreslení plastiky obklopené umělým a velmi slabým světlem. Při natáčení videa v horších světelných podmínkách se na displej prodral neklid v podobě horizontálních pruhů.
Huawei Ascend P1 svedl vyrovnaný souboj zejména s LG a Sony, oba předčil ve schopnosti ostřit na větší ploše i do dálky, nepotrpí si však na zoomování a obraz z kamery působí smutně potemnělým dojmem. Velmi vyrovnané výkony všech mobilů nás donutili, abychom u těch, kterým výrobci nenaleštili svaly a nemotivovali je pro přímý útok na medailové umístění, doslova pod drobnohledem zkoumali každý náznak nějaké lepší či horší vlastnosti oproti druhým…
LG Optimus 4X HD se ocitl ve skupince telefonů, které podávají slušný, vyrovnaný výkon, avšak nemají „natrénováno“ na absolutní špičku peroucí se o stupně vítězů. Nicméně v partě s výkonově podobnými konkurenty Huawei a Sony se občas blýskl, potěšil bezvadným vykreslování barev a v disciplíně „plastika ve špatném umělém osvětlení“ šlapal na paty nejlepším. Ovšem při ostření v krajině pod mrakem se moc nepředvedl a zůstal tak spíše první mezi o něco slabšími, než poslední mezi nejlepšími… Vyšší ambice mu ostatně podkopává i videokamera, jež si neporadila v podstatě s žádnou náročnější situací, všimli jsme si mimořádně citlivého mikrofonu (tj. i nechtěných šumů).
Motorola XT910 Razr (mimochodem, jediný mobil v testu, který neumí česky nebo slovensky) nabízí jednoduchou přehlednou aplikaci fotoaparátu, jenž se umí překvapivě jasnozřivě zadívat i do temného koutu místnosti a při pohledu z okna do dáli pěkně zaostřit a malebně vybarvit vzdálené střechy. Celkovým projevem se dotahoval na HTC, zejména díky ostrému obrazu i na větší ploše a skoro hravé barevnosti, ale nesmíte jej brát do stínu. Právě tam se vyjevily slabiny, ve vykreslení detailu za horší viditelnosti jej soupeři převálcovali. I video prokázalo, že v dobrém světle se ukáže v dobrém světle, avšak jakmile sluneční paprsky zvadnou, ztrácí i Motorola radost z barev a přes výborný kontrast slábne ostrost jejího pohledu do dálky.
Nokia 808 Pure View byla z principu jasným favoritem této disciplíny: vždyť ji výrobce stvořil především jako fotomobil a vybavil nejen obrovskou dávkou pixelů, ale i řadou funkcí a režimů pro pořizování různé kvalitních snímků, aby to vše korunoval optikou Carl Zeiss. Bylo by smutné, kdyby Pure View 808 nepředběhl konkurenci o více než „koňskou“ délku, a to se také naplnilo. K fotografickému zážitku patří i hardwarová spoušť a množství režimů a řada velmi sofistikovaných nastavení, jež dovolí využít nadbytek pixelů co neužitečnějším způsobem v dané situaci. Nokia předvedla nejlepší obrázky prakticky ve všech prostředích, přesto ani tento specialista nemůže ve složitějších světelných podmínkách dosahovat možností kvalitnějších kompaktních fotoaparátů. Líbilo se nám, že při natáčení videa dokázala prohlédnout i do hlubin potemnělého kouta, na druhé straně nám přišel neobratný způsob zoomování, kdy se dvěma prsty nejprve vykreslí rámeček přibližovaného objektu a pak se do něj obraz roztáhne: strádá tím plynulost při točení videa (mimochodem až ve Full HD rozlišení).
Samsung Galaxy S III sice nemohl konkurovat skoro přešlechtěnému fotomobilu Nokia, když si však odmyslíme tento unikátní fotomobil, byl celkem jednoznačným králem. Výtečně si poradil jak s prostým záběrem kostelní věže (zde mu věrností barev nejvíce konkurovala Motorola), tak i s přiblížením na ní umístěných hodin (podobně ostřit do dálky umí ještě HTC). S bravurou vykresli barvičky pestrého aranžmá stánku s květinami a bez zaváhání sejmul plastiku v skromně osvětlené místnosti. Při natáčení videa ve Full HD sice rozvážně, ale velmi dobře ostří a s naprostým přehledem předvedl, že jde o všestranně špičkový mobil.
Sony Xperia P se dá označit slovem spolehlivý: v žádné situaci nezradí, ale přesto jsme od této značky čekali o trochu více a v některých situacích se fotoaparát dost potrápil – nelíbila se mu plastika v umělém osvětlení, ale i detailní záběry květin na slunci prokázaly menší hloubku zaostření než většina ostatních smartphonů v testu. Video nemá tolik jasu jako nejlepší videokameramani testu a stejně jako u HTC se zde občas objevily v záběru neklidné pruhy. Přesto nelze umístění Sony vnímat jako velkou vadu na kráse: právem patří do lepší společnosti špičkových multimediálních mobilů, dokonce za přijatelnou cenu.
Celý test fotomobilů s tabulkami pořadí v jednotlivých disciplínách a bodovým hodnocením najdete v S&V 11/12.
Související příspěvky
Velký kalibr →
Oko téměř boží →
SG7: Srdcová sedma na konec (roku?) →
