Pro muzikanty a hudební fandy

Zvuk lze nahrávat jak v nekomprimované digitální podobě formátu PCM (s parametry odpovídajícími CD kvalitě), tak v úspornějším, ale ztrátovém kodeku AAC LC. V jeho případě kupodivu nelze volit stupeň komprese a výrobce ani neuvádí datový tok, který pro tento režim použil, nicméně z nahraných ukázek plyne, že dosahuje 128 kbit/s. Nastavit lze samozřejmě celkovou hlasitost záznamu, možné je i připojení externího mikrofonu, nechybí ani konektor pro sluchátka (v obou případech 3,5mm jack). V menu můžeme také zvolit celkové omezení šumu na nízkých frekvencích.

Zvuk je tentokrát základem

HDR-MV1 může pracovat ve dvou základních režimech – Zvuk a Film. V prvním funguje jako ryzí audiozáznamník, ve druhém je na paměťovou kartu spolu se zvukem zapisován i obraz. Objektiv je značně širokoúhlý (kinofilmový ekvivalent odpovídá ohniskové vzdálenosti 18 mm!), což umožňuje fix-fokus zaostření od krátkého odstupu až do nekonečna. Avšak jeho pevná ohnisková vzdálenost dává stále stejný zorný úhel, což se při dnešní oblíbenosti zoomů může jevit jako příliš jednotvárné. Jenže je třeba si přiznat, že tento přístroj není koncipován tak, abychom s ním natáčeli zajímavá videa z dovolené či rodinných sešlostí, ale obraz je zde více méně jen dokumentací dění „na place“, ať už na pódiu či ve zkušebně, zkrátka co a jak muzikanti právě dělají. V tomto směru trochu překvapuje výbava funkcí Volba scény s nastaveními optimalizovanými třeba pro snímání krajiny, portrét či záběry na sněhu. Pořízení hudební nahrávky je hlavní, ne-li jedinou pracovní náplní tohoto rekordéru; s ohledem na nemožnost měnit směrovou charakteristiku mikrofonu je totiž jeho využití pro jiné „lovce zvuku“ – třeba hlasů ptáků a zvířat v přírodě – málo pravděpodobné.

Nicméně pokud se smíříme s faktem, že video postrádá možnost zoomu, může nás potěšit vcelku dobrá kvalita jeho obrazu. Na výběr je nahrávání v režimu 1080 nebo 720, v obou případech s třiceti progresivními snímky za sekundu (tedy 1080/30p, respektive 720/30p); kompresním formátem je MPEG4 AVC/H.264 (soubory *MP4). V prvním případě má video datový tok 16 Mbit/s, což je i pro kamery docela solidní střední úroveň, ve druhém jen 6 Mbit/s, ale „okometricky“ se žádné drama nekoná. Je jasné, že výrobce v tomto případě dává uživateli k dispozici úspornou variantu pro případ, kdy video je opravdu jen k dokumentaci a kapacitu paměti je třeba plně využít pro zvuková data.

Displej můžete vypnout

Třicetisnímková frekvence obecně tíhne k trochu trhanému podání rychlejších pohybů – zejména pak pohybů kamerou samotnou. A nejinak je tomu i zde, ovšem na rozdíl od kamer skutečných se zde spíše počítá s tím, že záznamník upevníme na stativ, zamíříme na muzikanty a spustíme – švenky, panorámování a podobné kousky zde stejně nehrozí, takže zmíněná vlastnost tentokrát ani příliš nevadí (jednoduchý plastový stojánek „na stůl“ najdeme i v příslušenství rekordéru). A pokud přístrojem nepohybujeme, je obraz solidně ostrý s dobře prokreslenými detaily. A co v případě mnoha hudebních produkcí oceníme obzvlášť, velmi dobře jsou zvládnuty scény se slabším osvětlením. Ovšem, jde o produkt Sony, takže osvědčený snímač CMOS Exmor R typu BSI nechybí ani zde a opět podává i v šeru či s nestejnorodým bodovým osvětlením perfektní výkon. Obraz je zřetelnější než skutečnost (vyšší zisk snímače) a prakticky prostý šumu. Docela zajímavou funkcí je možnost automatického vypnutí obrazu na displeji krátce po spuštění záznamu – v už naznačeném užití na stativu stejně není moc co na displeji sledovat a výrazně se tak šetří proud z akumulátoru. Navíc na nevýklopný displej se nedívá zrovna nejpohodlněji. Funkce je ale volitelná, takže pokud budete při natáčení držet záznamník v ruce, je lépe obraz na displeji ponechat. I když asi vás bude z vytáčení hlavy trochu bolet za krkem… Veškerá data se ukládají na kartu microSD (kam zapsat, že Sony konečně opouští svůj neuspěvší micro MemoryStick), k transportu dat do počítače slouží samozřejmě rozhraní USB, opět ovšem v micro provedení. Potěší, že k dispozici je i možnost přehrát si natočené záběry přímo na televizoru – v sekci konektorů najdeme i HDMI, netřeba snad dodávat, že opět ve verzi micro. Je už téměř samozřejmostí, že přístroj lze s příslušnou aplikací také bezdrátově ovládat i mobilním telefonem nebo tabletem, což se při umístění záznamníku třeba někam do koncertního sálu může docela hodit.

Za klad považuji i přehledné a snadné ovládání. Kupodivu se výrobce vyhnul dnes převládajícím dotykovým LCD – snad s ohledem na skutečnost, že displej s úhlopříčkou 67 mm není pro tento účel dostatečně velký. Prakticky vše tak lze řídit víceúčelovým joystickem vedle displeje. Menu (i s českou verzí) používá stejnou grafiku jako menu současných videokamer Sony, která je sama o sobě přehledná, zde navíc není volitelných položek tolik, takže zabloudit prakticky není možné.

HDR-MV1 sice nemá tak bohatou paletu možných uplatnění jako některé jiné snímací přístroje, jeho zaměření na záznam živé hudební produkce ale má svou logiku a jistě najde uplatnění nejen u hudebníků samotných, ale i u hudebních fanoušků (ti se ovšem na koncertě nesmějí nechat „vyhmátnout“). K testování jsem sice neměl k dispozici živou kapelu (s chutí bych si Sony vzal v létě na svůj oblíbený festival Brutal Assault), nicméně po zkouškách s nahrávkami různých zvuků, včetně simulovaného koncertu (pouštěného samozřejmě z cédéčka), mám z nahrávek velmi dobrý dojem – především dobře zvládají i velké dynamické rozdíly (pří vyšší hlasitosti nedochází k „přeřvanosti“ a zkreslení zvuku) a zejména v PCM režimu se jeví jako spektrálně vyvážené. A kvalita doprovodného videa rozhodně také nezklame.