Síťové radosti i strasti
Televizor má dnes obvyklou LCD obrazovku (typ LED podsvícení není uveden, ale můžeme si vsadit na boční) s úhlopříčkou 106 cm. S ohledem na cenu, která ve většině internetových obchodů jen mírně přesahuje desetitisícovou úroveň, je třeba počítat ve výbavě s jistými omezeními. Především je k dispozici pouze tuner pro pozemní a kabelový příjem (plus analog, s nímž se už ale v éteru nepotkáte) a ani konektorová výbava není nijak bohatá (2× HDMI, 2× USB, analogová připojení scart a D-sub). GoGEN také neumí 3D zobrazení, a co je asi pro plnohodnotné využití přijímače s označením „web“ zdůrazněným i v názvu nejméně příjemné, chybí také vestavené Wi-Fi; bezdrátové připojení se řeší přídavným USB adaptérem – ten ve výbavě televizoru nebyl, je tedy třeba ho přikoupit a obsadit jím jeden z dvojice USB portů. Model GoGEN USBWIFI1 stojí pětistovku. Nezbylo tedy než LAN konektor televizoru propojit se směrovačem kabelem, což je na jednu stranu stále nejspolehlivější řešení, na druhou ale nejspíš budete o kabel – stejně jako já – zakopávat, pokud směrovač nemáte umístěný hodně blízko televizoru. Přijímač má současným trendům odpovídající design s tenkým černým rámečkem kolem obrazovky, lemovaným pásem z broušeného kovu (mimochodem, prakticky stejně vyhlížejí i současné obrazovky nikoho menšího než jihokorejského Samsungu). Je dodáván spolu s neotočným stolním podstavcem v celočerném provedení, samozřejmě je možná i montáž na zeď (VESA). Na zadní straně je i sekce tlačítek pro obsluhu bez dálkového ovladače, umístění je ale natolik nepraktické, že jejich užití lze považovat za skutečně nouzové. Dálkový ovladač vás asi za srdce nevezme, jde o klasický „konfekční“ model, kde většinu funkcí mají na starosti poměrně drobná a ne příliš zřetelně označená tlačítka. O důvod víc ale zajímat se o možnosti součinnosti s firemním dotykovým tabletem, k němuž se ještě vrátíme, či s jiným mobilním přístrojem s androidním srdcem.
Instalace bez problémů
S ohledem na fakt, že budete ladit jen jeden typ příjmu – nejspíše pozemní – je vstupní instalace velice snadná. V jejím rámci se televizor prakticky automaticky připojí i k počítačové síti. Čeština je z výroby přednastavena jako komunikační jazyk a de facto stačí jen potvrzovat předkládané nabídky. Český překlad menu je bez problému, pouze se při něm pozapomnělo na elektronický návod, který se po stisku příslušného tlačítka („i“) na obrazovce zobrazí v angličtině. To je docela škoda, tím se jeho využití dost omezuje. Plnohodnotný návod v češtině je naštěstí ke stažení na firemních internetových stránkách. A navíc není příliš pravděpodobné, že budete v instalaci či obsluze nějak tápat. Když si zvyknete na to, které tlačítko má jakou funkci – to jediné není příliš intuitivní – pak už by se problém vyskytnout neměl. Nejčastější volba – seznam kanálů v paměti tuneru – se zobrazuje logickým centrálním tlačítkem ovladače (OK), má ale navíc i své vlastní tlačítko. Pořadí stanic lze uspořádat dle libosti, což by mělo být samozřejmostí, ale stále není.
Už zmíněné síťové připojení nabízí jak přehrávání obvyklých multimediálních souborů ze síťových úložišť, tak samozřejmě i přístup na internet. K dispozici je jak internetový prohlížeč, tak přednastavené aplikace, které lze – s výjimkou několika tzv. doporučených – i měnit (včetně odstranění) a doplňovat z poměrně početné nabídky. Velkou lokalizaci, tedy české portály, zde však nečekejte. Pohyb po internetových stránkách a psaní adres má rovněž v referátu už zmíněný dálkový ovladač, takže nejspíš tušíte, že s žádným pohodlím ani rychlostí počítat nelze. Dokud výrobci nepřijdou se zcela novým typem ovladačů, šitých více na míru právě internetovému prostředí (a někteří se už o to, pravda, celkem úspěšně snaží), nebude asi skutečné využívání těchto funkcí příliš časté. Dobrým příkladem může být třeba portál YouTube, který má v podobě vlastního tlačítka na dálkovém ovladači až nadstandardní „protekci“ (přidělení tlačítka ale můžete změnit). Jeho aplikace je přehledná a vcelku snadno ovladatelná, jakmile ale dojde na vyhledávání a psaní názvů, musíte prokázat nemalou dávku trpělivosti. Ale abychom nebyli nespravedliví – stejný problém mají internetové a síťové funkce u naprosté většiny současných televizorů, takže GoGEN je v tomto případě de facto na standardní úrovni. Možná by neškodilo, podívat se i po některých novinkách u „konkurence“ – třeba možnost uspořádat si vstupní stránku síťových služeb zcela po svém (tedy bez „povinných“ aplikací, u nichž výrobce stanovil, že bez nich nemůžeme být), je určitě hodně dobrým nápadem. Do internetových funkcí ovšem patří i zobrazování doplňkového kanálu k televizním programům HbbTV a ten na televizoru GoGEN – v případě programů ČT, kterou jsou u nás zatím ojedinělým průkopníkem této funkce – funguje bezchybně. Což by sice opět měla být samozřejmost, ale také není.
Multimédia s obvyklými klady i zápory
Ať už po síti či z pevných disků připojených portem USB lze přehrávat fotografie, videa i hudbu (to poslední bych ale chápal spíše jako „nouzovku“, přece jen reproduktory televizoru nejsou pro hudební produkce to pravé). To vše už také patří k prakticky povinné výbavě. I v tomto směru lze tedy výkon televizoru GoGEN označit za standardní: zobrazování fotografií je bezproblémové (včetně nastavitelné automatické výměny snímků), v případě videí přijímač zvládá většinu obvyklých formátů a kontejnerů (jako je mkv, avi, mp4 apod.), neporadí si jen se soubory wmv2 a 3, ale v tom je na tom opět stejně jako naprostá většina jiných televizorů i multimediálních přehrávačů (skoro se vnucuje otázka „Co jim všem ten Microsoft udělal?“). Za naopak nadstandardní pak lze označit možnost měnit u připojených titulků velikost i polohu v obraze. Jak je dnes rovněž obvyklé, na externí paměťový nosič (HDD, flash) lze sledovaný pořad (tuner je jen jeden) i nahrávat, včetně možnosti naprogramovat tento úkon do paměti přístroje. Bohužel zcela v soudobém trendu je i fakt, že nahrávka je mimo samotný televizor nepoužitelná – tedy pro běžného smrtelníka, protože na internetu se lze dočíst, že schopní jedinci umějí i tyhle nahrávky zpracovat. Soubor se nahraje sice jako (zdánlivě) běžný soubor *.ts, přetáhnete ho i do počítače, ale nepřehrajete, ani nijak neupravíte. Proč se tento nešvar tak rozšířil, se lze jen domýšlet, zástupci výrobců někdy mluví o nižší dani pro přístroje s „neplnohodnotným“ záznamem (nejeden uživatel by si ale v takovém případě jistě rád připlatil), jindy o autorských právech, což lze také snadno vyvrátit (nebo snad všechny video/DVD a jiné rekordéry – mnohdy stejných značek – tato práva porušovaly a porušují?). Jenže to na daném faktu nic nemění a nahrávání tak lze využít jen pro krátkodobou archivaci „zkouknout a smazat“, když prostě nějaký pořad nestíháme ve vysílacím čase.
Někdy ano, někdy ne
GoGEN má v nabídce také tablety, a tak je vcelku logickým tahem oba typy přístrojů naučit spolu blížeji komunikovat. K tomu slouží dvě aplikace, které jsou v tabletech GoGEN předinstalovány – k vyzkoušení jsme měli tablet TA 8500 QUAD (S&V 2/14) – ale samozřejmě je lze stáhnout z příslušného „marketu“ pro přístroje s operačním systémem Android i do jiných zařízení včetně mobilních telefonů.
Prvním je Smart Remote, který, jak už název napovídá, promění dotykovou plochu tabletu v dálkový ovladač televizoru. Asi nebudu sám, komu dost avantgardní grafické pojetí v podobě pospojovaných kruhů připomínajících schémata chemických sloučenin, tedy na hony vzdálené ovladačové klasice, nepadlo hned napoprvé do oka, ale zvyknete si. Především případné psaní internetových adres je v režii tabletu mnohem pohodlnější.
Druhá aplikace Smart Center (Cabot Communications) se s první trochu prolíná. I jejím prostřednictvím můžete televizor běžně ovládat (a tentokrát s ryze klasickým zpodobením virtuálních tlačítek), ale navíc nabízí i další funkce, třeba zobrazení přehledu programů (aktuálně a na večer), zadání nahrávky a přenos obsahu z paměti mobilního zařízení (fotografie či videa) na velkou obrazovku televizoru. Anebo – což je asi ještě lákavější – to, co sledujeme v televizi, přenést na tablet/ telefon. Sledujete třeba napínavou detektivku nebo sportovní přenos a potřebujete si na chvíli odskočit? Pak si zmenšenou verzi svého pořadu můžete vzít na tabletu či telefonu s sebou. Tedy tak alespoň jsem si to představoval po přečtení propagačních materiálů. Skutečnost je žel trochu méně zářná – u dobré poloviny pokusů o toto zobrazení se totiž místo obrazu a zvuku televizního pořadu na obrazovce tabletu ukázala jen černá plocha s upozorněním, že pro daný pořad není přenos podporován a že máme zvolit jiný program. Což je samozřejmě absurdní rada, protože chci-li na tabletu sledovat film, stěží mě uspokojí přepnutí na zprávy. Skutečnost, že se na tuto funkci nelze spolehnout a její dosažitelnost je sázkou do loterie, ji ve výsledku degraduje na jakousi hříčku vhodnou tak pro předvedení nového tabletu známým – pak budu klidně přepínat stanice, dokud se „nechytnu“. Což je škoda. A z trochu větší perspektivy nám to opět ukazuje, jak jsou tyto funkce vesměs často ještě stále v dětských střevíčcích, které navíc často tlačí.
Jedna dobrá zpráva nakonec přece jen je: televizor příjemně překvapil velmi dobrou kvalitou obrazu. Limity LCD technologie platí pochopitelně dál (takže třeba míč vykopnutý brankářem má za svého letu proti obloze hned několik kontur navíc). Ale při obvyklé pozorovací vzdálenosti jsou i pořady ve standardním rozlišení „ke koukání“, HDTV (pokud ho v pozemním signálu máte), či video ve vysokém rozlišení, pak dopadá víc než dobře. V dané cenové kategorii tedy i přes zmíněné výhrady určitě model, který stojí za úvahu.
GOGEN TVL 42248 WEB: 10 990 Kč
Rivalové: Hyundai DLF40285 Smart (8 999 Kč); Samsung UE40H5500 (14 990 Kč, S&V 7/14)
Rivalové: Hyundai DLF40285 Smart (8 999 Kč); Samsung UE40H5500 (14 990 Kč, S&V 7/14)
Související příspěvky
Základ domácího kina →
Dotyk historie, nebo epizoda? →
Viktor ve fezu →
