Video

Honba za počtem megapixelů na snímači kompaktního fotoaparátu už všechny trochu omrzela. Je tu ale nové lákadlo: objektivy s co největším rozsahem zoomu, odhodlané dohlédnout málem až tam, kam lidská noha ještě nevkročila. U kompaktních digitálů napomáhá jejich rozvoji fakt, že ani výrazné prodlužování ohniskové délky optiky nedělá z přístroje kolosální monstrum, na jehož přepravu byste si museli najímat nosiče. Proto se vývoj dostal poměrně rychle od superzoomů a ultrazoomů až k nejvyšší kategorii řekněme hyperzoomů s 60× a vyšším optickým přiblížením objektivu. Členství v pomyslném Klubu 60 je zatím dost výlučnou záležitostí, například u nás do něj patří jen čtyři fotoaparáty. 

 

Poručíme větru 

Jedním z vyvolených je i Panasonic FZ72, výrazně upgradovaný nástupce a chcete-li pokračovatel více než rok starého modelu FZ62. Ani přes hlavní změnu v podobě prodloužení zoomu objektivu na rozsah 20–1200 milimetrů ekvivalentně se ale novinka nevydala nikam za obvyklé hranice podobných fotoaparátů. Jde opět o koncepci EVF (digitál se zabudovaným elektronickým hledáčkem), jehož robustní tělo připomíná spíš zrcadlovky s jejich komfortním držením, ale rozměry i hmotnost mají pořád blíže ke klasickým kompaktům. S nimi ho pojí i skromné rozměry obrazového čipu, jehož rozlišení alespoň konstruktéři udrželi na rozumně nízké úrovni. Obrazový snímač je u řady FZ už tradičně typu CMOS, takže si hyperzoom s sebou přinesl i různé oblíbené libůstky jako noční snímky z ruky bez stativu, HDR fotografie vytvářené přímo ve fotoaparátu nebo kreativní režimy, dodávající snímkům výtvarný nádech nebo dobovou stylizaci. 

Vlastnosti čipu přišly do jisté míry ke slovu také v režimu natáčení videa, přesto se ale nevymyká standardu podobných fotoaparátů. Na výběr jsou při maximu rozlišení Full HD 1920 × 1080 formáty videa MP4 s 25 snímky za sekundu progresivně nebo kvalitnější AVCHD, ovšem jen s 50 snímky za sekundu prokládaně. Nahrávky jsou tudíž docela čisté a bez artefaktů, jejich doménou jsou ovšem spíš statičtější scény – také proto, že kontinuální autofokus při natáčení videa není žádný sprinter a pracuje sice spolehlivě, leč rozvážně. Nakonec ani datový tok není žádná bomba a mnohé napovídá, že výrobce autorizuje i pro videorežim už paměťové karty Class 4. Čím přístroj amatérské kameramany potěší, je záznam zvuku, u AVCHD v Dolby Digital. Proti předchozím modelům byla zásadně přepracována konstrukce zabudovaného stereomikrofonu, který je teď výrazně odolnější vůči parazitním ruchům, vznikajícím působením větru. Mikrofonům je proto věnována celá horní plocha na krytu vyklápěcího reflektoru blesku a je pravda, že během testování nebyl v exteriérech žádný nežádoucí „šum svistu“ zaznamenán. Jako malý bonus je přidána volba zoomování zvukové stereobáze podle nastavení zoomu objektivu. Efekt samozřejmě není tak velký jako při použití externích mikrofonů, nicméně znát je a stojí zato ho přinejmenším vyzkoušet. Oko na daleko 

 

Šedesátinásobný zoom objektivu je hodnota, kterou si běžný smrtelník jen stěží dokáže představit. Takže když se uchýlíme k příkladům: při maximální ohniskové vzdálenosti 1200 milimetrů ekvivalentně si například prohlédnete, jakým vzorem je potištěné tričko, sušící se na dvě stovky metrů vzdáleném balkónu nebo bezpečně identifikujete, zda je v podobně vzdáleném parku na procházce s kočárkem maminka nebo babička dítěte. Rozsah zoomu ještě víc vynikne v kontrastu s nejnižší hodnotou přiblížení, kdy máte v ruce hodně širokoúhlých 20 milimetrů ekvivalentně, vyhovujících i pro fotografování ve velmi stísněných prostorách. Méně oslňující je světelnost optiky, vyžadující při velkém přiblížení buď vyšší hodnoty ISO, nebo delší časy expozice. Ani jedno se příliš dobře nepodepisuje na technické kvalitě snímků, která se ani jinak neodlišuje od standardu běžných kompaktních fotoaparátů, co se týká kresby nebo zmíněné úrovně obrazového šumu. Předlouhý zoom k tomu přidává ještě další úskalí, jak při maximálním přiblížení pořídit nerozmazaný snímek a udržet přístroj relativně v klidu. Osvědčená optická stabilizace Panasoniku O. I. S. sice dělá, co může, přesto jsou při maximálním zoomu jen z ruky bez stativu nebo nějaké pevné opory focené snímky vždycky tak trochu sázkou do loterie. V tom se FZ72 nicméně nijak neliší od konkurentů z Klubu 60, řešících stejný věčný problém. Pomoci se tomu dá manuální volbou krátkého času expozice, protože automatika vysunutí zoomu nebere nijak výrazněji na zřetel. Trumfem v rukávu pro pokročilejší fotoamatéry je u EVF superzoomů ne úplně běžná možnost ukládat snímky kromě JPEG také v RAW formátu, u kterého si lze lépe při zpracování v editačním softwaru pohrát s odšuměním nebo doostření a fotografie někdy i dost vizuálně vylepšit. 

 

Jako na míru 

Zpracování těla fotoaparátu se nedá prakticky nic vytknout. Ergonomie ovládání i držení je vyřešena velmi dobře. Velký grip padne nejen do větší ruky jako ulitý a díky dobrému vyvážení nemá fotoaparát tendenci ani při plném vysunutí tubusu objektivu překlápět se dopředu. Otočný volič expozičních režimů je přehledný a dobře přístupný, zahrnují také tři uživatelská nastavení pro náročnější uživatele. Pevný displej svým rozlišením zrovna neohromí, automatická regulace podsvícení ale docela vylepšuje jeho čitelnost za plného slunečního jasu. V takových chvílích ale můžete dát přednost zabudovanému hledáčku. Jeho obraz je sice dosti malý a kvůli nízkému rozlišení má hrubý rastr, pro orientaci při kompozici záběru ale postačí. Nízké nároky obou zobrazovačů také pomohly udržet výdrž napájení na přijatelné hodnotě 400 snímků na jedno nabití. Koho láká mít delší optiku než soused a fotit i tam, kam obyčejné kompakty nedohlédnou, dostane v FZ72 přítulnou hračku za odpovídající cenu.

 

 

PANASONIC LUMIX DMC-FZ72: 8 990 Kč
Rivalové: Nikon Coolpix P600 (10 990 Kč); Samsung WB2200F (11 490 Kč)