Hvězda středu
A protože dobré jméno se vždy hodí, zvláště když v Evropě není trojice písmenek TCL tak známá jako Alcatel, postupně se na našem trhu začala opět vynořovat staronová značka: tentokrát jde o smartphony zvané Alcatel One Touch, s nabídkou především levnější až střední třídy. Nyní firma vystrčila růžky s novou vlajkovou lodí, jež sice cenovkou stále spadá do vyšší střední třídy, avšak v jejím rámci ji lze vnímat jako naprostou špičku. Hvězdu středu. Potvrzuje se tak, že čínská produkce smartphonů nepolevuje v sílícím tlaku na zavedené výrobce, jež dohání ve funkčnosti a výbavě a přitom drtivě tlačí ceny zhruba na polovičku toho, oč si říkají vlajkové lodě největších výrobců. Alcatel One Touch Ideal X Plus je dokonalejším nástupcem modelu bez onoho „Plus“ na konci a přestože v přímém srovnání s absolutní smartphonovou honorací nemá šanci na vítězství, rozhodně už jí dýchá na záda, občas přímo mrazivě: za ty peníze… A to je pro uživatele skvělá zpráva.
Srovnání s elitou
Čím se jí Idol X Plus vyrovná a v čem na ni ztrácí? Je více než potěšitelné, že jeho silné stránky se týkají těch nejdůležitějších vlastností. Začneme velmi podařeným displejem IPS s Full HD rozlišením a obrovskou hustotou obrazových bodů, pětipalcovou úhlopříčkou (12,7 cm), výbornými pozorovacími úhly i čitelností na přímém slunci, mechanickou odolnost jistí sklo Gorilla Glass (byť předchozí, tedy druhé generace) a vylepšuje oleofobní vrstva, která zabraňuje šmouhám po zpocených prstech. Také „strojovna“ je přímo na špičkové úrovni: osm jader 32bitového procesoru Mediatek tiká rychlostí skoro 2 GHz, jeho výkon podporuje 2GB operační paměť. Málokterá aplikace vyžaduje pro plynulý chod tak nadupaný motor, nadbytečný potenciál se využívá spíše k rovnoměrnému zpracování grafických informací a třeba k dekódování Full HD Videa s menšími energetickými nároky. Díky tomu má lithiový akumulátor s kapacitou 2500 mAh až překvapivě velkou výdrž, když s ním nebudete zrovna bez přestání mastit nějakou 3D střílečku, uhraje v klidu až 10 hodin videa či brouzdání po internetu. Telefon hlasitě vyžaduje firemní nabíječku, když jsme připojili jinou, sice ji připustil, ale nespokojeně nás zvukem i obrazem varoval, že při tak intimní záležitosti, jako je dobíjení, nevidí ve svém micro USB portu cizotu rád.
V benchmarkových testech se v některých aspektech téměř vyrovnal absolutní elitě: například v benchmarku AnTuTu se v době konání testu zařadil s mírným odstupem na osmé místo (před ním jsou jen vlajkové lodi od HTC, 2× Samsung, Sony Xperia, 2× Xiaomi a zástupce u nás neznámé čínské značky Vivo). Zhruba řečeno, dohání je v rychlosti početních operací, trochu na ně ztrácí v operacích grafických. V praxi tento smartphone utáhne i nejnáročnější video a 3D hry, jen občas lze zaznamenat mírné zaváhání v „přeplněných“ scénách nebo při dekódování Full HD. Oproti elitám také můžeme postrádat možnost aktivního multitaskingu (tedy práci se dvěma okny najednou) a hojnější nabídku gestických režimů, i když pár jich Idol také nabízí: například ztlumení zvuku otočením displejem dolů a při přehrávání hudby stačí pro skok na následující skladbu zatřást mobilem. Nenajdeme zde také režimy pro práci s rukavicemi, nějaký soukromý mód či alespoň dětský koutek, nejsou zde žádné gestické finty pro odemykání displeje (daktyloskopicky či rozpoznáním tváře), zato nepostrádá lupu pro zvětšení údajů na displeji a dokáže zařadit vykreslování písma tak, aby se snáze četlo. V hardwarové výbavě pak musíme oželet MHL (standardizované AV rozhraní přenášející signál s vysokým rozlišením přes microUSB a HDMI) a mnozí budou postrádat slot na externí paměť – místo toho má Alcatel One Touch dvě šachty na micro SIM karty: jeho esem v rukávu je tedy duální technologie umožňují současně obhospodařovat dvě telefonní čísla, tento trend vítají i uživatelé, kteří mají v jednom slotu kartu výhradně pro datové přenosy (internet v mobilu). K hardwaru patří i celkové poctivé provedení – tenké celoplastové tělo s dostatečně tuhou vaničkou zad (jen by nemusela být tak hladká, aby méně klouzala a nezanechávala otisky prstů), kovově lesklým proužkem na hranách a elegantně tenkými krajnicemi po bočních stranách displeje: horní a dolní okraj jsou už trochu širší (třeba v porovnání se Samsungy Galaxy), díky tomu působí Alcatel protáhlým dojmem. V ruce se však drží dobře a po jeho uchopení doslova pocítíte jeho lehkost (130 gramů).
Jako mobil se Idol Plus chová spolehlivě, pracuje však pouze v sítích nanejvýš třetí generace. Bezdrátová konektivita je takřka dokonalá: Wi-Fi se připojí v obou obvyklých pásmech (2,4 či 5 GH), zvládá režim Direct, umí přenos obrazovky (Screen Mirroring, Screen Share), sdílení multimédií i s DLNA servery, nepostrádá Bluetooth poslední generace, rezignuje však na NFC. Pro určování polohy a navigaci dobře poslouží anténa přijímající polohové signály z amerických družic GPS. S elitou má One Touch společnou ještě jednu vlastnost, a to vytváření vlastního eko-systému, o kterém se ještě zmíníme v následujícím odstavci.
Pracovní prostředí
Trochu zpozdile působí verze Androidu Jelly Bean (4.2.2.), výrobce však ujišťuje, že automatická aktualizace na verzi KitKat (4.4) přijde letos na podzim (to už ale zase bude představena další generace Androidu L…). Ale nebuďme hnidopiši, s Jelly Beanem se spokojili i jiní borci, zejména čínské provenience, a popravdě, pro velmi pohodlné ovládání smartphonu zcela postačí. Aplikace se ukládají na obrazovku klasickým androidním stylem: Z virtuálního „skladiště“ se všemi instalovanými programy se na plochu rozmístí vybraní zástupci. Ploch je k mání celkem pět a každá pojme až 4 × 5 ikonek, navrch lze tři vyvolené uložit do vždy dostupné spodní lišty, kde sousedí i s „bránou“ do zmíněného virtuálního skladiště. Alcatel nabízí spoustu předinstalovaných aplikací, samozřejmostí jsou všechny manažerské a multimediální pomůcky, za zmínku pak stojí třeba kancelářský balíček Office Suite (avšak jen free verze) nebo antivirus AVG Pro (za ten jinak musíte vysolit 299 Kč), Media Share pro sdílení multimédií a DLNA, hudební službu Deezer, rozpoznávač písní Shazam a hlavně, „alkatelí“ obchod Smart Live pro uživatele smartphonů One Touch. Jak jsme zmínili, Alcatel se po vzoru dnes nejúspěšnějších výrobců vrhl do tvorby vlastního uživatelského eko-systému. K němu patří nejen vlastní obchod (to ostatně nabízí i řada jiných čínských značek), ale i spolupráce s firemním fitness náramkem, který je propojen s mobilem přes Bluetooth a spolupracuje s aplikací BoomBand – náramek umí většinu dnes oblíbených zdravotně-sportovních měření a zvládá i sledování spánkové aktivity, není však v příslušenství samotného telefonu, je tedy třeba jej dokoupit: na našem trhu jsme jej ovšem zatím nikde neobjevili. Můžeme tedy zobecnit, že Alcatel One Touch usiluje v podstatě o to samé jako například Samsung zejména s řadou Galaxy (vlastní obchod, „smart“ doplňky…), avšak činí tak v nižších patrech náročnosti či platební síly uživatelů. Sedí na něj parafráze výroku, že lepší je být první mezi posledními než poslední mezi prvními. One Touch Idol X+ sice nepatří do třídy „posledních“, je spolehlivě zakotven v přístavišti zvaném vyšší střed, v té však trůní zcela na vrcholu, a to nikoliv cenovém. Bereme-li navíc v potaz, že pracuje se dvěma SIM kartami, musí se o své místečko na výsluní obávat i stejně vybavená dražší elita, v této kategorii je nabídka duálů na našem trhu vyloženě tristní.
Multimédia
K prohlížení fotek slouží klasické googlovské aplikace, přehrávač videa výrobce upravil do velmi jednoduché podoby. Tituly se zde řadí jeden za druhým jako seznam s náhledovými okénky se statickým obrázkem. Třídí se podle data přidání do paměti. Zvládá většinu dnešních formátů, avšak neumí externí titulky. Umožní různé formy sdílení videa, včetně jeho nahrání do sociálních sítí. Doplňkovou aplikací je Filmové studio pro jednoduché střihy. Obraz působí trochu chladnějším dojmem, v nastavení smartphonu však nechybí možnost upravit jak barevnou teplost, tak sytost – u té jsme však při nastavování na různé hodnoty nepozorovali prakticky žádnou změnu. Obraz u Full HD videa je dostatečně ostrý a kontrastní, pokud spustíme film s nižším rozlišením, Alcatel to na něj hned „práskne“: jeho jemný displej a pravděpodobně nijak komplikované dekodéry nedokážou méně kvalitní nahrávku nijak kamuflovat. Barevné podání je občas trochu nevyvážené, některé scény mu sednou, jinde, zejména na přechodu mezi dvěma výrazně odlišnými barevnými plochami, jakoby se barvy nedokázaly sjednotit do celistvého dojmu a teplejší z nich trochu „vyčuhuje“, třeba červená „zdravíčka“ na dívčí pleti působí už skoro jako „nezdravíčka“. V dané cenové třídě jde však pořád o solidní výkon a odpustit se dá i „strach z temnoty“, jenž je u IPS displejů celkem běžným jevem při vykreslování černi. Při prohlížení fotografií jsme na podobné souboje o vyváženou barevnost nezaznamenali. Aplikace pro hudbu má originální uživatelské prostředí, v němž jsou v jednotlivých čtverečcích nabídky mnoha způsobů třídění skladeb, včetně adresářů v paměti či playlisty. Tato aplikace nedokáže rozluštit české znaky jmen interpretů a názvů songů či alb. Pod firemním prostředím pak poznáváme starý dobrý androidní přehrávač s řadou ekvalizací, včetně té uživatelské s „táhly“ pro pět akustických pásem. Alcatel je na zvuk pyšný, holedbá se už tím, že reproduktor Nautilus podporuje rozlišení 24 bitů/192 kHz, nejsme si však jisti, zda nejde o překlep v tiskových materiálech: k čemu je tak vysoké rozlišení u telefonního repráčku (jednoho, avšak se dvěma výstupy na dolní hraně mobilu)? Pravda, zvuk se nám zdá ve srovnání s jinými smartphony mimořádně povedený, ale akustika má svá pravidla, a ta se nepodařilo překonat nějakým zázrakem ani při zařazení jinak celkem účinného režimu HiFi. Přijde nám tedy smysluplnější předpokládat, že dekodér s rozlišením 24/192 se hodí především k přenosu hudby do odpovídajícího reprodukčního systému. Ve výbavě jsou pak celkem povedená sluchátka JBL se zesilovačem Maxim 9720, jež pohodlně sedí v uchu a dobře těsní zvukovod. Bezesporu patří k těm lepším špuntům, jaké můžeme ve výbavě telefonů nalézt, jejich výkon nám přijde jako snaživý, ale basy chybějí a ve vyšších polohách ty nejvyšší tóny občas utečou ostatním pásmům do řezavého zkreslení. S našimi referenčními sluchátky jsme však byli se zvukem spokojení a ocenili jsme přesnost, s jakou Alcatel vytesává jednotlivé tóny s takřka analytickou důsledností, možná až moc: chybí náznak osobitého charakteru a jakéhosi tepla. Vzhledem k cenovce však musíme uznat, že v této třídě jde o vynikající výkon, poradí si s každým žánrem a ani určitá nechuť k mužskému barytonu nás neodradila od nadílky plného počtu bodů.
One Touch Idol X nabízí i foťák na úrovni, vzadu poskytne rozlišení 13,1 Mpix (+ video ve 4K UHD), samozřejmě umí automaticky ostřit a v šeru si přisvítí LEDovým bleskem. Pro pořizování selfies, pořádání videokonferencí a provozování videotelefonie pak slouží postačující, zhruba 2Mpix webová kamerka. Aplikaci charakterizuje – jak je u Alcatelu zvykem – nejjednodušší ovládání, nabízí několik filtrů a scénických režimů, umí HDR, rozpoznávání tváře a oproti předchozímu Idolu X i Panorama, rozumí též QR kódům. Ručně lze nastavit hodnoty ISO a Expozice. Výkon fotoaparátu je trochu náladový. V dobrém světle vystřihne působivý snímek, někdy ale (přihodilo se nám to ve výhni slunečního světla) automatika nedokázala dobře spočítat ideální světelnost a fotky pak vyloženě poztrácely barevnost. S ubývajícím světlem velmi rychle nastoupí zrnění. Nezní dobře, řekneme-li, že foťák patří k průměru, protože průměr u dnešních smartphonů je nastaven docela vysoko, konstatujeme proto, že Alcatel fotí stejně dobře, jako většina fotomobilů této třídy.
Související příspěvky
Velký kalibr →
Oko téměř boží →
SG7: Srdcová sedma na konec (roku?) →
