Palec nahoru
Produktová řada G je u Canonu vyhrazena sofistikovaným kompaktům s nejlepší kvalitou snímků a nejširšími možnostmi práce s parametry fotografování. A modely navazovaly až donedávna jeden na druhý cestou mírného pokroku, dokud firma nezačala trochu experimentovat právě s rozměry obrazového čipu. Po G16 s klasickým snímačem 1/1,7"se náhle zjevil přístroj G1 X (a následně i jeho Mark II) s obřím čipem 1,5"/3,8 cm a čekalo se, co bude dál. Z pohledu značky průlomová novinka se snímačem o velikosti jednoho palce se zařadila někam mezi oba extrémy. Zároveň tak získalo jistou konkurenci Sony, když si už druhý významný výrobce uvědomil, že pokud mají kompaktní digitály přežít v konkurenci fotografujících smartphonů, musí nabídnout něco řádově lepšího než všudypřítomné mobily. Slova o konkurenci je nicméně nutné brát s jistou rezervou, protože podle mnoha náznaků je pravděpodobné, že výrobce čipu pro nový Canon je právě konkurenční firma, jak je ostatně v dnešním světě poměrně běžné.
Zmenšovací kouzlo
Snad právě snaha vytáhnout do boje proti fotomobilům až vyvolává dojem, jakoby nový model do řady digitálů G přinejmenším od pohledu snad ani nepatřil. Zatímco u předchozích „géček“ jsme byli zvyklí na hřmotné až zavalité fotoaparáty s mnoha technicistními detaily, s G7 X přichází opravdu kompakt hodný tohoto označení. Sotva jej však uchopí člověk do ruky, třistagramová hmotnost ohlásí, že skutečně nejde o nějakou lacinou hračku. Vůbec to nevadí, kovové tělo znamená určitě lepší odolnost při předpokládaném nošení po kapsách, ke kterému úsporné rozměry přímo vybízejí. Těžší přístroj rovněž sedí lépe v ruce a ani nevadí, že skutečnou jistotou při držení je pouze na zadní straně umístěná anatomicky tvarovaná opěrka pro palec.
Potěšující je pozornost věnovaná detailům a jejich zpracování, ať jsou to dekorativní kroužky z červeně eloxovaného hliníku okolo tlačítka spouště a voliče expozičních režimů nebo obecně navzdory až miniaturním rozměrům pečlivé vypracování všech okének a voličů. Mechanických ovládacích prvků má fotoaparát podle G tradice naštěstí docela dost. Ke zmíněnému voliči expozičních režimů se přidává otočný volič pro rychlou korekci expozice, dosti malé, ale použitelné otočné vícesměrně klikací kolečko na zadní straně a konečně důležitý ovládací kroužek na objektivu. Jeho použitelnost roste v možná poněkud osobité kombinaci s dedikovaným tlačítkem pro rychlou změnu funkce přiřazené objektivovému prstenci.
Malováno světlem
Ač je původ obrazového snímače jen spekulací, kvalita pořizovaných snímků by dávala dohadům za pravdu a nejde o nic, za co by se měl Canon stydět. Na rozdíl od Sony RX100 III totiž před čip nasadil objektiv s lepším rozsahem zoomu, když věrný tradici prověřené časem dotáhl přiblížení na standardních 100 milimetrů ohniskové vzdálenosti ekvivalentně.
Fotografie jsou přesně takové, jaké může fotoamatér od přístroje nové třídy očekávat. Jsou dobře prokreslené, často na nich objevíte až nečekané množství detailů a stejně tak barevné podání je příjemné, se širokým a přirozeným spektrem odstínů. Snímače konstrukce BSI spolu s rozměrem znamená, že se ani nevedou u kompaktů jinak obvyklé války okolo obrazového šumu. Do zhruba 3200 ISO se není třeba ničeho zásadního obávat, navíc obrazový procesor při fotografování do JPEGu přistupuje k odšumění rozumně a nedělá ze snímku akvarel s rozpitými strukturami. Díky dobré kombinaci čipu a optiky lze také jako u zatím málo kompaktů účinně pracovat s hloubkou ostrosti záběrů. Na pokrytí co nejširší dynamiky snímků je dokonce specializována jedna položka na expozičním voliči pro pořizování HDR snímků z ruky bez stativu, i bez ní je ale dynamický rozsah poměrně dobrý.
Stinné kouty
I perspektivní kompakty ovšem mají své slabší stránky. V praxi celkem brzo zjistíte, že podobně jako předchůdci z rodu G ani nováček není vyloženě předurčen pro akční nasazení s nároky na rychlost. Platí to o jen průměrně hbitém autofokusu, ale také v případě, kdyby se někomu zachtělo sériového snímání, kde dosáhne s doostřováním necelých pěti snímků za sekundu, u focení do RAW jen 0,8 snímku.
Na konkurenci si Canon příliš nevyšlápl ani s natáčením videa. Je sice k dispozici Full HD rozlišení s až 60 snímky za sekundu progresivně, ale maximální datový tok 34 Mb/s napovídá, že soupeři jsou na tom přece jen lépe, i díky širší podpoře formátů.
Jako správný chytrý kompakt má G7 X samozřejmě i Wi-Fi, zkoumání bezdrátové komunikace ale přineslo mírné zklamání v tom smyslu, že nedošlo navzdory integraci NFC technologie k žádným větším změnám ohledně dálkového ovládání fotoaparátu přes smartphone a nabídka funkcí je pořád dost stručná. Tady se firmě dohnat konkurenci stále nezdařilo, pokud se do toho vůbec pustila.
A nejméně příjemné překvapení na závěr. Výdrž akumulátoru je podle metodiky CIPA pouhých 210 snímků. U fotoaparátu s Wi-Fi to zavání úvahami, zda se vývojáři dostatečně soustředili na svou práci. Nechceme být škarohlídy, ale pořízení druhého akumulátoru do výbavy se zdá být prakticky jistotou, pokud máte s digitálem vyrazit někam dál od elektrických zásuvek a nabíječek.
CANON POWERSHOT G7 X: 14 490 Kč
Rivalové: Sony RX100 MKII (S&V 6/14, 15 390 Kč)
Související příspěvky
Základ domácího kina →
Dotyk historie, nebo epizoda? →
Viktor ve fezu →
