Kamera, která hodně vydrží
Nezbytným doplňkem motocyklových, cyklistických (a možná i koloběžkových) řídítek, palubních desek aut, nejrůznějších helem, lyžařské, vodácké, horolezecké, parašutistické a bůhvíjaké další výstroje se tak stávají rovněž malé „sportovní“ videokamery. Některé modely mohou zavítat i pod vodní hladinu, čímž nemáme samozřejmě na mysli ty, kterým se to přihodí jaksi proti vůli jejich uživatele. Ačkoli nabídka videokamer tohoto typu je už víc než bohatá, nijak nebrání dalším značkám, aby i ony přicházely se svými variantami. Platí to i o japonském Ricohu, tradičním výrobci fotoaparátů a kamer, který v roce 2011 posílil své ambice v této oblasti akvizicí značky ještě zvučnější – Pentaxu. I proto se můžeme u některých prodejců setkat u tohoto přístroje i s označením Pentax-Ricoh WG-M1.
Videokamera svým vzhledem evokuje spíš nějakou měřičskou pomůcku pro expedici do odlehlých končin. Zvýrazněná kružnice s náznakem stupnice kolem nahoře umístěného displeje s úhlopříčkou cca 38mm, která možná někomu připomene i nějaké obzvlášť sofistikované hodinky, má však jen dekorativní funkci. Nápisy na ní pouze usnadňují orientaci v ovládacích tlačítkách, umístěných na obou bocích přístroje. Praktická je však možnost otočit podle potřeby orientaci obrazu na displeji. A nepřehlédnutelný je také masivní pochromovaný úchyt pro popruh z příslušenství.
Jak je u kamer tohoto typu obvyklé, objektiv má výrazně širokoúhlý záběr (odpovídá zhruba 17 mm v přepočtu pro kinofilmový formát). Umožňuje tak využívat velkou hloubku ostrosti a tím se obejít bez zaostřování. Úhel záběru lze ve dvou stupních zúžit (číselný údaj výrobce neuvádí), nicméně s žádným telezáběrem nepočítejte. I poloha nastavení objektivu označená jako Narrow (dalšími možnostmi je Wide a Mid) stále zhruba odpovídá klasickému základnímu objektivu. Předchozí větu je třeba ve dvou směrech upřesnit. Za prvé: zmíněná anglická označení pro nastavení zorného úhlu neznamenají, že by videokamera nedisponovala i českým menu. Proč unikly tyto položky překladu, netuším, klidně mohly být označeny jako široký, střední a třeba zúžený. A za druhé: uvedená trojice zorných úhlů je dostupná pouze při nejvyšším rozlišení, tedy v plném vysokém 1920 × 1080 bodů. Při nastavení na nižší rozlišení, které lze v menu také zvolit (1280 × 720, 1280 × 960 a 848 × 480 bodů), je k dispozici jen širokoúhlá pozice. Při všech těchto předvolbách je ovšem třeba počítat s výrazně „soudkovitou“ kresbou, která při určitých úhlech snímání vede ke zřetelnému zkreslení tvarů snímaného objektu a jeho perspektivy, připomínající záběry tzv. rybím okem. Ale to bývá u sportovních kamer bez zaostřování s ohledem na stejně i více širokoúhlé objektivy de facto standard. Zbývá dodat, že zmíněnou trojici úhlů doplňuje ještě čtvrtá volba pro snímání pod vodou, kde, jak známo, panují proti souši odlišné optické podmínky dané jiným lomem světla.
Videokamera komprimuje obraz ve formátu MPEG4/H.264 a ukládá ho do kontejneru mov. V nejvyšším režimu 1080/30p je datový tok videa 14,7 Mbit/s, při 720/60p činí 13 Mbit/s.
Smí i pod hladinu, nebojí se padat
Protože voda byla už zmíněna, upřesněme, že videokamera je vodotěsně upravena a zvládne až hodinový ponor v hloubce do deseti metrů. Pro tento účel je vybavena i skleněným krytem pro nasazení na objektiv a pracovními režimy odpovídajícími změněným optickým podmínkám pod hladinou. Zvlášť utěsněna je její odklápěcí zadní stěna, za níž je prostor pro akumulátor, paměťovou kartu microSD a dvojici konektorů HDMI a USB rovněž v provedení mikro.
Kromě hrátek pod vodou by její robustní tělo, kombinující plast s kovem, mělo přežít i pád až z dvoumetrové výšky či tlak až 100 kg. To je samozřejmě třeba brát s jistou rezervou, přímý zásah objektivu by byl asi fatální.
Zmíněné paměťové karty microSD (výrobce doporučuje microSDHC třídy 4 a vyšší) jsou samozřejmě základním médiem pro ukládání videí a fotografií. Ale videokamera má i vestavěnou paměť, byť jen s kapacitou 100 MB, kterou lze využít pro vyzkoušení, případně pro pořízení několika snímků po zaplnění karty. Zatímco těch pojme paměť i v nejvyšším rozlišení asi 24 (což bývala v dobách kinofilmu běžná metráž), s videem s ní díru do světa neuděláte (v režimu 1080/30p vystačí na pouhých 46 sekund záznamu).
K obvyklé výbavě sportovních kamer patří i různé typy držáků. V jejím základním příslušenství najdeme kromě už zmíněného popruhu s karabinou ještě držák s lepivou podložkou, např. na čelní sklo auta. Další lze přikoupit, mj. držáky na řídítka, snowboard či lyže, helmu, paži nebo zajímavou pistolovou rukojeť pro pohodlnější natáčení z ruky.
Vše zvládne pět tlačítek
U sportovních kamer hraje důležitou roli jednoduchost ovládání, neboť se vesměs využívají za podmínek, kdy na nějaké dlouhé nastavování není čas ani podmínky. Výhodou jsou dobře dostupné a dostatečně velké ovladače, s nimiž si poradíme třeba i v zimě v rukavicích. Z tohoto hlediska se videokamera Ricoh bezesporu povedla. K celé obsluze slouží pouhá pětice tvarem i vroubkováním zvýrazněných tlačítek, která – jak je opět v této kategorii už zvykem – mají každé několik funkcí. Ale zatímco u mnohých jiných výrobků této kategorie se vám budou jejich funkce dost dlouho plést, zde bych se sázel, že je zvládnete za chvíli.
Šikovně je vyřešeno i menu pro základní nastavení, využívající zřetelné piktogramy (kromě slovního označení, které už čeština neminula), které mohou usnadnit orientaci v horších světelných podmínkách. Menu zahrnuje kromě už zmíněných snímacích režimů pro video také volby rozlišení fotografií (14, 10 a 5 Mpix), pořizování jednotlivých snímků či jejich sérií, předdefinování délky videozáběrů, spuštění kamery pohybem, tři stupně hlasitosti zvuku, filtr pro omezení hluku větru, automatické i ruční vyvážení a samozřejmě také nastavení data a času (údaje ukládané do doprovodných dat) a jazyka menu. Asi jediné, co v něm postrádám, je možnost vyřadit automatické vypnutí obrazu displeje po dvaceti sekundách natáčení (kdy záznam běží dál). To sice šetří akumulátor, ale ne vždy se hodí. Stiskem tlačítka OK lze však zobrazení zase přivolat zpět. A chybí i možnost celkově upravit expozici, byť v tomto ohledu pracuje automatika videokamery za běžných podmínek dobře.
Haló, zde kamera
Schopnost komunikovat s mobilními telefony a tablety se už chápe u většiny audiovizuálních produktů skoro jako samozřejmost. Nejinak je tomu i u této kamery. Pro mobily a tablety obou hlavních operačních systémů najdou její uživatelé na příslušných stránkách aplikaci WG-M1. S její pomocí mohou video kameru po Wi-Fi ovládat na dálku (cca do deseti metrů), sledovat jí snímaný obraz, případně si prohlížet a upravovat uložené záběry či spustit auto matickou prezentaci fotografií. Zajímavým a určitě praktickým detailem je i možnost přebírat z mobilního zařízení údaje o přesných GPS souřadnicích místa, kde byl záznam pořízen a ukládat je do doprovodných dat obrazového souboru.
Formátové dilema
S videokamerou se pracuje dobře, jediný problém vidím v dilematu, jaké nastavení poskytne nejlepší kvalitu videozáznamů. Vsadíte-li podle předpokladu na plné vysoké rozlišení 1920 × 1080 bodů, získáte solidně ostrý obraz s velmi dobrým rozlišením detailů, ale při pohybu – a samotnou kamerou obzvlášť, nebude obraz plynulý. Například při jízdě se budou kmeny okolo stojících stromů nepříjemně cukat. Na vině je samozřejmě záznamová frekvence třicet snímků za sekundu, která rozloží pohyb do menšího počtu více odlišných fází. Což platí samozřejmě obecně. Jenže frekvence šedesát snímků za sekundu je k dispozici maximálně pro rozlišení 720p. Zde je pohyb už v pořádku, jenže obraz viditelně tratí na ostrosti a detailech (popravdě víc, než bych od „polovičního“ HD čekal). A teď si vyberte, které zlo je menší. Nejspíš podle konkrétní scény, takže při záběrech, kde se spolu s kameramanem pohybuje rychle i kamera, asi sáhneme po 720/60p, pro klidnější záběry zvolíme 1080/30p. Nutno dodat, že Ricoh a jeho model nejsou v tomto směru nijak ojedinělí. Na stejném kompromisu je postavena většina sportovních kamer, protože ideální 1080/60p (nebo v PALovém prostředí 50p) výrazně zvyšuje nároky na jejich hardware i paměťovou kapacitu nosičů a tím ovšem i cenu. Pokud se s tímto dilematem popasujete, pak je Ricoh WG-M1 zajímavou volbou především pro vyznavače náročných aktivit, protože toho vydrží opravdu hodně.
RICOH WG-M1: 5 690 Kč
Rivalové: Garmin Virb (4 990 Kč); Drift HD Ghost (7 290 Kč)
Související příspěvky
Základ domácího kina →
Dotyk historie, nebo epizoda? →
Viktor ve fezu →
