Budičéééék!
Radiobudík, vestavěný v celoplastové skříňce, nepůsobí už od pohledu nijak agresivně. Měkce zaoblené rohy, výrazné symetricky uspořádané ovládací prvky, popartová kombinace bílé a černé – to vše zřetelně odkazuje k pohodovým šedesátým letům minulého století. A protože tehdy bylo stereo ještě v plenkách, hraje i on pouze mono. Ale nenechte se zmást jeho lehkou retro vizáží, pod ní je už zcela in. Včetně toho, že se dokáže postarat také o váš mobilní telefon či tablet, aby i oni měli po ránu plno energie. Stačí je k němu jen připojit.
Rozhodování, jakou zvolit základnu pro externí přístroje, se konstruktéři vyhnuli tím, že ho vybavili dvěma konektory USB, na něž přivedli obvyklé napětí 5 V a proud zvýšený z běžných 0,5 na 1 A. A protože k nim přidali ještě audio vstup na konektoru jack, může přijímač zprostředkovat také hlasitou reprodukci zvuku přiváděného ze sluchátkového výstupu připojených zařízení. Využít je jako zdroj budicího signálu však neumí. A protože designéři pamatovali na jeho vrchní stěně i na odkladnou plochu pro mobilní telefon, mohou obě zařízení žít a sloužit v harmonické symbióze. Pro vyznavače jablíčkové techniky, kteří chtějí vždy něco extra, připravil Philips ještě upravenou variantu AJ6200, která má v odkladné ploše navíc opěrku a konektor Lightning pro připojení iPhonů a iPadů.
Na (nejen) ranní notu
Základem přístroje je digitální tuner, přijímající rozhlasové vysílání z pásma velmi krátkých vln, které loví na nezvykle dlouhou metrovou drátovou anténu. Stanice vyhledává automaticky, přičemž je pouze na uživateli, zda se spokojí s jejich samočinným uložením na předvolby, nebo na ně umístí jen ty, které si sám vybere. Protože přímo přístupných předvoleb je pouze dvacet, zejména v místech s velkou hustotou stanic bývá lepší zvolit druhý postup. Vše se ovládá trojicí rozměrných přepínačů na čele přijímače v interakci se sousedním, velkým, oranžově zářícím, „hodinovým“ LCD displejem, jehož jas lze regulovat ve třech krocích – od výrazného po téměř neznatelný.
Tuner má velmi dobrou citlivost i selektivitu, v hodně namačkaném éteru je ovšem třeba ho vyladit přesně na kmitočet konkrétní stanice. Přitom je dobré si předem promyslet pořadí ukládaných stanic, neboť se na předvolbách nemohou následně přeskupovat, nejvýše přemazat jedna druhou. Jejich postupné ladění a ukládání je sice jednoduché, ale není příliš intuitivní. Je-li třeba po delší době přiladit novou stanici, dá to většinou chvilku přemýšlení, jak se to vlastně dělá.
Hlasitost se upravuje párem tlačítek na vrchní stěně, kde nechybí ani „samozhášecí“ ovladač, který přijímač vypne po předvolené době. Ta se nastavuje v kroku po patnácti, respektive třiceti minutách až na dvě hodiny dopředu. Klasické počítání oveček před usnutím tak může nahradit vhodný rozhlasový uspávač. Dobrou noc!
Elektrifikovaný kohout
Do nového dne vás radiobudík probudí podle zadání tradičním bzučákem, směsicí zvuků přírody, pozitivně naladěnou „zvonivou“ melodií, generovanou přímo jeho obvody, či vysíláním předvolené stanice. Prvé dva způsoby jsou ovšem dost decentní, a to i při nastavení hlasitosti na maximum, tedy nic pro náruživé spáče. Ti by proto měli preferovat jednu ze dvou zbývajících možností.
Přijímači lze zadat dva různé časy buzení, např. pro dvě osoby vstávající v rozdílný čas, postrádá však předvolbu pro automatické Budičéééék! Za okny černočerná tma a chlad. Komu by se chtělo vstávat do takové zimní nepohody. Nestálo by za to si probouzení do ní zpříjemnit? v ypnut í buzení o víkendech. Budí ovšem ohleduplně. Nevystartuje na spáče rovnou v plné intenzitě, ale zvuk postupně plynule zesiluje z minima až na předem nastavenou úroveň. Čerstvý vzkříšenec pak může buzení vypnout, nebo – není-li si svou bdělostí ještě jistý – ho odložit stiskem tlačítka Snooze o devět minut. Pokud nezapomněl vložit do pouzdra na dně přijímače dvě tužkové baterie, bude vzbuzen i při výpadku dodávky proudu, byť jen klasickým bzučákem. A propos napájení! To obstarává malý zásuvkový adaptér, pevně spojený s radiobudíkem metr a půl dlouhým kabelem (delší by přišel leckdy vhod). Bzučák poslouží také jako časová upomínka v době, kdy rádio hraje v běžném režimu.
A jak vlastně hraje?
Hifi zázrak zákonitě nečekejte. Zvuk je hodně zemitý, což ocení zejména příznivci šlapajících basů, poměrně hutný, solidně vykreslený, s dobrým podáním řeči. Zesilovač mu dokáže propůjčit poměrně velkou hlasitost; při maximálním zesílení je signál sice už částečně oříznutý, ale bez rezonancí. Tedy: Dobré jitro!
Související příspěvky
Basy tvrdí bedny →
Receiver pro audiofila? Stereo! →
Švýcarská klasika →
