Smartphone s 4K UHD videem
Od iPhonů se Meizu liší velikostí: je někde mezi modely 6 a 6 Plus, avšak má podobně ostře prohnuté hrany, tenké rámečky na bočních stranách a širší nad a pod displejem. Stejně jako u iPhonu pak čelní panel oplývá jediným hardwarovým tlačítkem s primární funkcí Home, u Meizu navíc slouží jeho podsvětlení jako notifikační dioda. Displej je vnořen do zaoblené vaničky, jež dobře sedí v ruce. Tvoří ji pokovené bočnice a stejně vybarvený matný a na rozdíl od iPhonů odnímatelný plastový kryt. Akumulátor však přesto vyměnit nelze, jediným smyslem otevření mobilu je přístup ke slotu na micro SIM kartu. Škoda, že mu nesekunduje i šachta na SD kartu, interní paměť 16 GB (na našem trhu je i 32GB verze a ve světě pak 64 GB) už nelze nijak rozšířit – to je snad jediný prvek, kdy je inspirace iPhony nepříjemná… Naopak příjemnou zprávou je pečlivá kvalita zpracování. Ovladače zvuku sídlí na levoboku, spouštěcí tlačítko na horní hraně vpravo. K běžnému zapínání a vypínání telefonu je však ani nepotřebujete: probudí se i dvojím poklepem na displej, tahem prstu jej dokonce můžete rovnou odemknout a delším podržením domácího tlačítka se zase pro změnu vypne. V menu pak lze povolit i okamžité vyvolání prostředí fotoaparátu přejetím prstu zprava doleva, nebo otevření zvolené aplikace tahem opačným směrem. Senzor přiblížení se pak postará o to, abyste mobil omylem neaktivovali v kapse. Tohle jsou přesně ty vychytávky, které zpříjemňují ovládání a uživatelovo elektronické libido oblaží pocitem virtuosa… Tím spíš, když displej reaguje plynule a svěže, prst na něm nezadrhává a povely jsou vyslyšeny pohotově – Meizu v tomto směru dosahuje úrovně nejlepších smartphonů na trhu.
Android neandroid
Přestože MX14 patří do škatulky „smartphonů s Androidem“, výrobce to nerad slyší. Podobně jako Xiaomi (a jeho OS MIUI) si také Meizu zakládá na vlastním operačním systému zvaném Flyme OS. Jeho základem je otevřený zdroj Androidu (v tomto případě verze 4.2.2 KitKat) a samozřejmě je kompatibilní se všemi androidními aplikacemi, včetně funkčního obchodu Play. Nicméně systém má zcela jinou grafiku i logiku. Nejvíce ze všeho se podobá applovskému iOS: i zde chybí zásobník aplikací, jejichž zástupci se umisťují na plochu. Každá ikonka je tu „sama za sebe“ a její odstranění znamená i odinstalování dané aplikace. K dispozici je devět pracovních ploch, každá pojme až 4 × 4 ikonek či adekvátní množství widgetů, aplikace lze sdružovat. Vespod se nabízí permanentní lišta s nanejvýš čtyřmi vždy dostupnými aplikacemi. Nechybí možnost rychlého nastavení nejdůležitějších vlastností (Wi-Fi, zvuk, otočení, jas…) pomocí nabídky dostupné z přehledné notifikační tabulky, jež se rozevře tahem prstu shora dolů. Oproti klasickému Androidu je zde jediné ovládací tlačítko, ostatní dvě nahrazují gesta, případně i pomocná lišta s virtuální zpátečkou – ta je občas naprosto nezbytná, proto jí poslouží i další gesto, a to přejetí prstem přes tlačítko Home směrem nahoru. A když jsme u gest, dalším je tah prstu od středu obrazovky směrem nahoru, kdy se otevře vyhledávač jak aplikací, tak odkazu na internet.
Při prohlídce základního menu, které je stejně jako celý telefon až na drobné detaily vzorně lokalizované do češtiny, zjistíme, že Meizu nechybí nic, co od dobře vybaveného smartphonu očekáváme, včetně nastavení funkce Hotspot i předávání internetového připojení přes Bluetooth či USB. Zvládá Wi-Fi Direct, najdeme zde dokonce Screen mirroring (tedy bezdrátový přenos displeje na obrazovku chytrého televizoru), někdo možná bude postrádat NFC pro rychlejší párování Bluetooth. Oceňujeme režim pro hosty, byť jeho možnosti spočívají jen a pouze v uzamčení vybraných aplikací a dat a aktivace není „na jeden dotyk“, v dané třídě neočekáváme rafinované funkce jako aktivní multitasking pro práci s více okny najednou, ale uvítali bychom širší nabídku Usnadnění s nabídkou lupy, ovládání v rukavicích či hlasové odezvy pro uživatele se slabším zrakem. Naopak, netradičním doplňkem je již z výroby daná možnost nahrávat telefonní hovory.
Jak vidno, k dokonalosti špičkových smartphonů nemá Meizu daleko, ale pár drobností se najde – a k nim je třeba přičíst tu patrně nejdůležitější, kterou by mohl uživatel ke své nelibosti snadno přehlédnout: telefon sice zvládá i mobilní sítě 4G (LTE), ale mezi podporovanými pásmy chybí v ČR důležité frekvence 800 a 900 MHz. V praxi to znamená, že v některých městech (včetně Prahy) u některých operátorů (např. Vodafone) nebude LTE pro rychlý přenos internetových dat fungovat. Jinak Meizu nabízí veškerou bezdrátovou konektivitu, velmi svižně načítá satelitní signál (A)GPS i Glonass, micro USB vstup vzorně poslouží i jako USB Host (i když spolupracuje jen s nativní aplikací pro správu souborů, například v aplikaci Total Com mander se nám USB disk nezobrazil) a dobijí mobil při propojení s počítačem, kterému dovolí vstoupit do paměti smartphonu. Papírově je vybaven i specifikací MHL pro přenos multimédií přes HDMI, nám však propojení s adekvátně vybaveným televizorem nefungovalo – může to být jen důsledkem nekompatibilní redukce, výrobce by však určitě měl v návodu upozornit, jak MHL zprovoznit (uvést specifikaci potřebného kabelu/ redukce).
Šampión testů
Meizu MX4 na sebe výrazně upozornil nadprůměrnými výsledky v benchmarkových testech, zejména absolutním vítězstvím v populárním AnTuTu (suverénně si však vedl i v několika kategoriích Geekbench a GFX Bench). Je ovšem fakt, že výrobce obdařil mobil schopností spustit u známých testů všechna jádra na plný výkon, což také otevřeně přiznává. Na skvělém výkonu se podílí osmijádrový procesor s architekturou ARM typu big.LITTLE, což v konkrétním případě znamená dvě čtveřice jader: prvá je výkonná a druhá úsporná, jež obvykle „spí“ a v případě potřeby dbá na optimální výkon či také „práskne do koní“. Jediný test, ve kterém neexceloval, byl 3D Mark, který prověřuje náročné vykreslování grafiky: ukazuje se tedy, že na rozdíl od (konečně) skvělé nové generace procesoru Mediatek grafický akcelerátor VP Power už takový borec není. V praxi se to skoro nepozná, my jsme při zkušební honičce ve hře Real Racing ani při průjezdu zatáčkou v souboji s hustým pelotonem rychlých kár nepozorovali žádné grafické zaváhání, ale na internetu jsme narazili na povzdech skalnějších hráčů, že při nesmírné vesmírné střílečce (N.O.V.A. 3) přece jen Meizu něco nestíhal vše vykreslit úplně realisticky. To však asi běžnému uživateli vadit nebude. Důležitější je, že displej IPS (jako u iPhonu…) je perfektně čitelný i z úhlů či za slunečního světla, má skvělou odezvu, je chráněn tvrzeným sklem proti poškrábání a navrch opatřen oleofobní vrstvou potlačující mastné fleky. Úhlopříčka 13,6 cm je jen o málo menší než u iPhonu 6 Plus (14 cm), avšak má naopak o fous větší rozlišení, a tedy i nepatrně vyšší hustotu obrazových bodů. Kvality displeje a svižnost procesoru tak potvrzují, že Meizu si v základních vlastnostech nezadá s nejlepšími smartphony na trhu, pouze má oproti nim chudší „nadstavbovou“ část s různými vychytávkami a nadstandardními, většinou ne tak důležitými funkcemi, naopak přidává hravé ovládání plné nápaditých gest. A to hlavní, výborně se s ním pracuje a dobře se na něj dívá. Za celkový výkon si zaslouží plný počet bodů s tím, že pokud bychom toto základní hodnocení „nemultimediálních schopností“ důkladněji rozdělili na čtyři podkategorie: samotný výkon/uživatelský komfort/ výbava/zpracování, získal by sadu známek 10/10/9/10. Je tedy čas přenést se do oblasti pro náš časopis zásadní a prozkoumat jeho multimediální kvality.
Stereo & video
Přestože Meizu razí svou vlastní platformu jako svébytný operační systém, závislost na Androidu nezapře a dobře to dokumentují multimediální aplikace. Jejich prostředí je ve stylu Flyme OS, s bílým pozadím a vzdušným, jednoduchým designem, stále však poznáváme androidní platformu. Prohlížení fotografií slouží typická googlovská dvojice Fotky či Galerie. Ta je ovšem v jiném kabátku a zobrazí jen fotografie uložené do tomu určené složky. Menu je jednoduché, ale o to přehlednější, nabízejí se základní úpravy obrázků a jejich sdílení. Obraz je výtečný, ostrý, s prokresleným detailem a věrnou, nepřesycenou barevností, vzorné je i podání bílé barvy. Také aplikace pro video vidí jen na filmy srovnané ve správně označeném šuplíku, přehrává plynule a dovolí zobrazení v plovoucím okně. Během přehrávání lze obraz přizpůsobit velikosti displeje trochu netradičního formátu 16:10 a vyvolat pás s náhledy dalších videí. Poradí si takřka se všemi běžnými kodeky, dokonce přečte externí titulky u DivX, ale česká písmenka jsou převedena do čínských znaků či otazníků. Obraz je výrazný, barevně takřka bezchybný, s tendencí přehnat pleťový odstín směrem k červené, přechody mezi hranami působí vyrovnaně a trochu víc uhlazeně, než vídáme u konkurence. Černá barva je pro všechny IPS displeje tvrdým oříškem, nicméně Meizu se stydět nemusí. Přes určitý specifický charakter (zjemnění hran a teplejší barvy) jde o vynikající obraz s dokonale prokresleným detailem i v temné scéně mořské hladiny iluminované stíny vrtule helikoptéry.
Také aplikace Hudba s ikonkou gramofonové desky dokáže vyhledat jen hudební soubory uložené do k tomu určené složky. Skladby v aplikaci se řadí podle běžných kategorií, lze tvořit Playlisty a označovat přehrávané songy jako oblíbené. Pokud jsou v názvu skladeb písmenka s háčky či čárkami, nezobrazí se korektně. Úpravám zvuku slouží pětipásmový ekvalizér a pár přednastavených režimů podle žánru. Navrch je však k mání technologie Dirac HD Sound, jež podle hlášky v menu „zlepšuje hardwarovou věrnost“. Setkali jsme se s ní už u jiných čínských telefonů, například u značky Oppo, a její základní myšlenkou je adaptovat zvuk na konkrétní typ reproduktorů a sluchátek s jejich mechanicky daným zabarvením zvuku. V nabídce Dirac HD Sound je pak k mání několik málo profilů v podobě nabídky konkrétních značek reproduktorů či sluchátek.
Zabudovaný monofonní reproduktorek je umístěný na dolní hraně, nehraje tedy do stolu, svými čtyřmi dírkami opět připomíná iPhone. Jeho zvuk je nadprůměrně hlasitý a patří k těm lepším, i když plechový charakter nezapře. Se sluchátky Koss Porta Pro se ukázalo, že Meizu je ve své třídě poměrně zdatným interpretem. Zvuk má trochu tvrdý charakter a ne tak přesnou lokalizaci, orchestr inklinuje ke slévání nástrojů, k absolutní spokojenosti chybí větší klid a vyváženost, ale velmi dobrých osm bodů si zaslouží s přehledem (zvažovali jsme i devátou hvězdu).
Prostředí fotoaparátu je stejně jednoduché jako ostatní multimediální aplikace. Nabízí kromě několika barevných filtrů a základních režimů (včetně makra, panoramatu či zpomaleného pohybu) nastavení velikosti fotek až do rozlišení 20 Mpix a videa až do 4K UHD (30 obr./s), což je unikátní výsada jen těch největších borců. Nechybí režim HDR. Při aktivaci ručního nastavení lze volit rychlost závěrky, ISO, kompenzaci expozice i ohniskovou vzdálenost. Kvalitě snímku v horším osvětlení pomůže blesk se dvěma LED diodami různého zabarvení světla. Snímač Sony Exmor RS IMX220 naznačuje, že Meizu hodlá být skvělým fotomobilem, k dokonalosti chybí jen optická stabilizace. Přesně to se projeví na výsledných snímcích: není co vytknout barevnosti, ostrosti, velmi nás potěšily snímky pořízené v nepříliš intenzivním umělém osvětlení špeluňky, prokreslení je v rámci displeje smartphonu úžasné, ale musí jít o poměrně blízké objekty. Jakmile zamíříte do větší vzdálenosti a výsledný snímek si na displeji či v počítači zvětšíte, detail se rychle rozpadá a projeví se rozmazanost. I tak patří v této cenové třídě do první ligy fotomobilů, i když ne přímo do all stars teamu. Sečteno a podtrženo, v rámci lepší střední třídy je Meizu kromobyčejně zdatným multimediálním smartphonem
Související příspěvky
Velký kalibr →
Oko téměř boží →
SG7: Srdcová sedma na konec (roku?) →
