Trochu svéhlavý elegán
K technologickým pionýrům patřilo Loewe i po druhé světové válce – představilo mj. první kazetový magnetofon (1950), v roce 1963 první plně tranzistorový a přenosný televizor, v roce 1981 první evropský televizor se stereofonním zvukem… Postupem doby se Loewe etablovalo především jako výrobce luxusních, designově vytříbených televizorů nejvyšší kategorie. Jenže ani slavným firmám se nevyhýbají ekonomické problémy, a tak po různých peripetiích (v 60. letech bylo Loewe součástí koncernu Philips, v 90. bylo kapitálově spojeno s japonskou Matsushitou) stálo Loewe v roce 2013 téměř před krachem. Nakonec bylo ale hledání nových investorů úspěšné a dokonce se obešlo bez zájemců z Číny – Loewe převzala mnichovská investiční společnost Stargate. Zachována zůstala i výroba v bavorském Kronachu. Loewe tak letos mohlo představit novou řadu svých produktů navazujících na tradici kvalitních modelů s osobitým vzhledem, snažících se oslovit především náročné zákazníky. Základem jsou pochopitelně televizory, ale nechybí ani výbava pro domácí audio.
Na vrcholu televizní nabídky je řada Reference, zahrnující aktuálně dva přijímače s Ultra HD (4K) obrazovkami o úhlopříčce 55 a 85 palců (140 a 216 cm). Menší model se od svého velkého bratra technologicky liší především v tom, že využívá (namísto přímého zadního podsvícení LCD panelu Reference 85) boční LED (tzv. Edge LED). A zmíním rovnou, že někdy – klasické bílé titulky na černé ploše – je typické nerovnoměrné rozložení jasu poznat.
Vestavěný harddisk
Televizor je vybaven zdvojenými tunery pro všechny obvyklé typy přenosu signálu – pozemní, satelitní, kabelový – ve všech případech kompatibilními s druhými generacemi standardů DVB. V kombinaci s vestavěným pevným diskem (1 TB) tak lze nahrávat i dva programy současně při sledování třetího. Harddisk je možné využívat jak pro klasické pořízení nahrávky, tak i pro sledování pořadu s časovým posunem, tzv. Timeshift (kdy nahrávka na disku nezůstává uložena). Protože televizor samozřejmě nabízí i připojení k domácí počítačové síti (a to kabelem i bezdrátově), zajímalo mě, zda nahrávky budou dostupné i na jiných zařízeních sítě. Bohužel, jsou sice „vidět“, ale na PC je nespustíte ani nezkopírujete. Vzdálené přehrávání mají zvládat další televizory Loewe v domácnosti, to však mohu výrobci jen věřit, vyzkoušet jsem to nemohl… Rozhodně zajímavá je možnost exportovat záznamy na externí harddisk připojený k jednomu ze tří USB portů: formát takového souboru (*trp) je verzí transportního streamu, stačilo jej přejmenovat na *ts a bez problému jsem jej přehrál také na počítači. Atraktivní funkci při záznamu na pevný disk televizoru by měla nabízet i mobilní aplikace Loewe Smart Assist App – spustit či naprogramovat nahrávání na dálku smartphonem či tabletem. Jenže: v klasickém Google Play jsem ji nenašel (applovská verze existuje i v české verzi pouze pro iPhony od 4. generace výše, kvůli omezené lhůtě na testování jsme ji nemohli vyzkoušet) a když ji vyhledal internetový vyhledávač, instalace se nezdařila s odkazem na „nekompatibilitu zařízení“. Což platilo pro celkem čtyři zcela aktuální smartphony různých značek, které byly k dispozici. Takže nevím, co si o tom myslet. Výborný nápad, ale …
Na design se nezapomíná
Loewe si už tradičně zakládá na svém designu. Také tentokrát je přijímač skutečně krásný, s kovovým eloxovaným rámem (dostupným v několika barvách), přerušeným pouze zvláštním kruhovým prvkem dole uprostřed, který nejen barvou diody signalizuje stav přístroje, ale umožňuje i zapnutí televizoru z pohotovosti a ovládání hlasitosti. Proč však nevzít luxusně provedený dálkový ovladač s horní stranou krytou broušeným hliníkem… Je přehledný, i když si myslím, že hlavní tlačítka, jako je Home, by mohla být tvarově či velikostí lépe zdůrazněna. Jinak je ovládání vcelku standardní, oddechl jsem si, že seznam stanic se vyvolává obvyklým OK a jejich pořadí lze v menu snadno přerovnat. Standardní tlačítko s červenou tečkou (neplést s červeným „teletextovým“ tlačítkem, jímž se spouští HbbTV, mimochodem s ČT plně kompatibilní) nastartuje záznam – dlouhý stisk zapne přímé nahrávání, krátký vyvolá menu pro další volby, třeba času nahrávky, její naprogramování atd. Osobně si myslím, že opačně by to bylo logičtější, ale budiž. Zadní strana přijímače je plně „kapotovaná“ – včetně obou sekcí konektorů schovaných za odnímatelnými kryty, televizor tak může být i solitérně umístěn v prostoru, nikoli jen postavený ke zdi. Tím spíše, že – opět tradičně – je k dispozici několik typů stojanů (stolní, podlahový s motorovým natáčením, tyč podlaha – strop).
Co je doma
Výchozí pozici pro přístup k funkcím televizoru nabízí obvyklá „domovská“ obrazovka vyvolatelná tlačítkem Home, oceníme, že ovládání je k dispozici i v češtině. Na levé straně jsou seřazeny pod sebou volitelné možnosti – TV, Video, Audio/Rádio, Foto, Web a Nastavení, zbytek obrazovky vyplňují zástupci v poslední době sledovaných televizních stanic a vybrané internetové aplikace – např. YouTube, iConcerts, Berliner Philharmoniker. Volba z levého sloupce TV samozřejmě spustí posledně sledovanou stanici, Video, Audio/Rádio a Foto nabídne zdroje těchto souborů, včetně síťových či připojených externích pamětí. Web zobrazí rozšířenou škálu aplikací a prohlížeč. Nastavení je poměrně podrobné a v některých případech si myslím, že by nabízené položky měly být také vysvětleny. Není důsledné, že televizor vysvětlující komentář někdy zobrazuje, ale jak už to bývá, spíše tam, kde bychom se bez něj obešli. Naopak třeba volba Renderer nijak vysvětlena není (ani v návodu) a pochybuji, že uživatel bude vědět, zda zadat aktivaci či nikoliv. Divně „zaťatá“ byla i volba rychlého spuštění, která je dokonce rozdělena na tři volitelné úseky, ale ať jsem zkoušel kdeco, nic nevedlo k její aktivaci. A tím už se vlastně dostávám k trochu záhadnému chování televizoru.
Že by u nás strašilo?
Ten si totiž občas dělal, co chtěl. Uprostřed noci se například z ničeho nic rozzářila dioda na dolním okraji obrazovky (tak, jak jindy nesvítí) a solidně vyplnila místnost světlem – vzbuzen jsem si připadal jak ve scéně Akt X, kdy mimozemšťané unášejí sestru Foxe Muldera. Tento text dokládá, že tentokrát v tom zelení mužíčci nejeli, takže důvod neznám. Jindy si zase televizor zažertoval, když se při běžném sledování programu začal opakovaně vypínat a znovu zapínat.
Bez titulků
Síťové a multimediální funkce dnes patří k neodmyslitelné výbavě: jak je tedy na tom s nimi Loewe Reference? Bezproblémové je podle očekávání přehrávání fotografií včetně obvyklých funkcí (automatická výměna, opakování, přechody). V případě videa mě nepotěšilo, že Loewe neumí zobrazovat titulky – lhostejno, zda jde o MKV či DivX/Xvid i bez ohledu na místo uložení (externí disk či HDD počítače). Z formátů si neporadí s obvyklým Černým Petrem WMV2, hudební FLAC nepřehraje po síti, ale jen z pamětí připojených přes port USB; což ale nepovažuji za problém, přehrávat hudební soubory na televizoru je nesmysl.
4K neberu
Od 4K Ultra HD přijímače ovšem logicky očekávám, že bude v co největší možné míře kompatibilní se zdroji videa v tomto rozlišení. V případě Loewe Reference 55 tomu tak ale není. Prvním nezdarem skončil pokus přehrát si na televizoru 4K záznamy pořízené různými typy videokamer, fotoaparátů a mobilních telefonů. Neuspěla ani předváděcí a testovací videa různých výrobců ve 4K. Bez ohledu na formáty (MP4, MOV, XAVC S) televizor nepřehrál ani jeden. Dobře nedopadl ani příjem pokusného televizního vysílání v kodeku HEVC ze žižkovského vysílače: 4K video se změnilo na sled statických fotografií obměňovaných v určitém cyklu, televizor dokázal správně zpracovat jen HD signál. S ohledem na to, že jde jen o pokusné vysílání, bych tuto nekompatibilitu přijímači dokázal prominout, ale neschopnost přehrát 4K videa natočená přístroji, které jsou aktuálně na trhu – a jejichž majitelé jsou logicky potenciálními zájemci o 4K zobrazovací techniku – považuji za fatální nedostatek.
Mohutný zvuk, harmonický obraz
Reprodukční výkon přijímače je jinak – třeba při klasickém televizním příjmu – na velmi dobré úrovni, odhlédneme-li od už zmíněných nešvarů bočního podsvícení, které se ale zřetelně projevují jen ve specifických situacích. Kvalita zobrazení je samozřejmě závislá na kvalitě zdroje, hlavní „potravou“ by tak měly být především HD stanice či filmy z disků Blu-ray (či další videa v HD), které Loewe přepočítává na „své“ rozlišení. Obraz má dobré prokreslení detailů i celkově příjemné a harmonické barvy. Programy ve standardním rozlišení ale příliš nezabodují. Vysoce nad běžný standard ovšem vyniká reprodukce zvuku. Ta je nečekaně plná, bohatá i na hluboké tóny, které vesměs z televizoru neslýcháváme. Bezesporu jde o velmi kvalitní přijímač, cena ho ovšem řadí někam mimo rámec současné LCD kategorie. Za menší peníz pořídíte stejně velký televizor s obrazovkou OLED a to je – alespoň z hlediska obrazu – současná kvalitativní jednička. Úspěch bych tak očekával především na domácím německém trhu, kde má značka své věrné fanoušky a ti disponují také vyšší kupní silou.
LOEWE REFERENCE 55: 165 000 Kč
Rivalové: Bang & Olufsen BeoVision Avant 55 (195 800 Kč + stojan)
Související příspěvky
Základ domácího kina →
Dotyk historie, nebo epizoda? →
Viktor ve fezu →
