Video

Publikováno 7. prosince 2015 | Miroslav Werner

0

Přirozené barvy v režii BenQ

Ještě snad pár slov k postesku na úvod: LCD i DLP projektory skutečně nejspíš dosáhly svého maxima, parametry, které se navyšují každý modelový rok, lze často chápat jen jako nutné marketingové zlo, které navíc může skončit průšvihem rozsahu Volkswagenu (tedy až ty parametry někdo skutečně změří). Co je nám v zásadě po tom, že kontrast nabývá hodnot kolem stovek tisíc, když si k němu vypomáháme obezličkami, tedy jak mechanickým přicloněním, tak, daleko častěji (je to levnější) řízením jasu světelného zdroje? A k čemu je nám prodloužení životnosti lampy někam k deseti tisícům hodin, jestliže zkušenosti ukazují, že tolik projekčního času nespotřebujeme za dob morálního, natož modelového jepičího života celého zařízení? Nehledě na to, že někdy kolem poloviny životnosti lampy může poklesnout její jas již natolik, že to neodpovídá zdaleka původním parametrům, ale ani komfortnímu sledování. Cestu ven z průšvihu ukazuje možná právě novinka od BenQ.

Kolik výsečí máš…

Životnost 260wattové lampy je stanovena na poměrně obvyklých dva až čtyři tisíce hodin podle režimu, přičemž se můžeme těšit na velmi slušných 2000 ANSI lumen. Konvenční rotační filtr nabídne šest barevných výsečí RGBRGB (sem směřuje snad jediná závažnější výtka), kontrast pak dosahuje 10 000:1, což je hodnota naprosto bezvadná pro jakékoliv slušné kino. A co že tedy BenQ udělal tak záslužného? Inu, jednak projektoru v ceně kolem 40 000 Kč přidává mechanický Lenshift, a to v obou osách. O přínos vertikálního posuvu se již postaraly i levnější předchozí modely, ale třítisícovka má zkrátka kroutíky, které pohnou optikou ve čtyřech směrech a dvou osách. Rozsah, žel, není nijak závratný, zvlášť v horizontálním směru, kde se pohneme pouze o dva a půl procenta na každou stranu. Pro instalaci zcela mimo střed projekční plochy to zkrátka příliš praktické není, ale pro doladění běžných nepřesností při běžném umístění je to zkrátka zlaté a boubelaté. Ostatně nadužívání Lenshiftu v řádu desítek procent, kterou nabídne většina (výrazně) dražší konkurence, s sebou stejně nese značná rizika. Jednak je to nerovnoměrné podsvícení, jednak zvýšená aberace díky využití okrajovějších částí optiky. Ani vyrovnání lichoběžníků v extrémních okrajích rozsahu nemusí být zcela dokonalé. Zkrátka, s BenQ se s Lenshiftem příliš nerozvášníte, avšak máme ho tu a naprosto dává smysl. Pro umravnění krkolomné projekce při přenosných prezentacích a projekcích je tu ještě 30% digitální Keystone, ten by však měl být využíván skutečně jen velmi výjimečně (ostříme za a před projekční plochu). Výtku mám k mechanicky obtížnému otáčení nastavovacích prvků Lenshiftu. Chápu, že jsou aretované kvůli obraně vůči mechanickému poškození, ale buď jdou zkrátka poměrně dost ztuha, nebo je měl zapůjčený vzorek již trochu „načaté“.

Kolik snímků vymyslíš…

Dvouosý Lenshift není jediným tahákem. Na scénu přichází také snímková interpolace. Ano, už slyším zastánce obou táborů (používat na maximum vs. nepoužívat vůbec) a rozhodně nechci vyvolávat flame war (ještě, že pod tištěným článkem nelze založit internetovou diskusi). Spokojme se tedy s konstatováním, že úroveň dopočítávání snímků lze nastavit celkem ve třech úrovních a že u daného modelu opět dává smysl. Když jsem zmínil v předchozím odstavci výtku k šestivýsečovému rotačnímu DLP filtru, měl jsem tím samozřejmě na mysli všudypřítomný duhový efekt. Přelomový model by si opravdu zasloužil větší počet výsečí (třeba na zelené barvě) a také navýšení rychlosti otáčení a tedy snímkové frekvence (ano, chápu, že to jde v ruku v ruce s 3D podporou a vlastnostmi brýlí a pulldown přepočtem etc.). Nepříjemný rozpad barev na konturách lze však rozhodně potlačit právě zařazením snímkové interpolace, tedy na nejnižší možný stupeň, cokoliv nad tím už je opravdu, alespoň subjektivně, poměrně rušivé. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz fakt, že alespoň dle informací výrobce zkoušeli vývojáři celkem dvacet různých kombinací barevných filtrů a teprve pak se rozhodli vyrobit „akurátní kolečko“.

Barvy tak, jak mají být

Tím největším esem v objektivu (pardon, rukávu) BenQ W3000 mají být naprosto přirozené barvy, které se blýsknou v barevném prostoru Rec.709, respektive BT709 (norma pochopitelně nedefinuje pouze barevný prostor a gamut, ale také nutnou podporu pro snímkové frekvence apod.). Dlužno říci, že jsem při prvním pohledu na barevné podání třítisícovky skutečně hledal čelist někde u podbřišku. Ty tam jsou přepálené barvy, které bych u DLP očekával, nekonají se plakátové jásavky, nevidím vyšisované barevné plochy některých LCD projektorů. Tak takhle mají vypadat barvy v kině. Navíc struktura, respektive filmové zrno, nahrává jak moderním digitálním a digitalizovaným snímkům, tak i několik desetiletí starým, ve větší či menší míře restaurovaným filmům. Plný počet bodů si BenQ neodnáší jen díky „duze“, jinak by si ho obraz, blížící se tříčipovým LCOS a DLP projektorům, skutečně zasloužil. V neposlední řadě je tu ještě ISF kalibrace a k ní také další sada příslušných barevných režimů. Jemně lze nastavovat snad každý parametr, včetně gammy, gain pro každý pro barevný kanál a v neposlední řadě i pleťovku. U té bych však zůstal pouze ve výchozím režimu, u všech ostatních jsem pozoroval nepříjemný nádech do žluta.

A ještě pár bižuterních doplňků…

Abychom ještě provedli zbylé ohledání a výčet vlastností, na něž se dosud nedostalo. Příjemně malá skříň projektoru je skutečně pohledná, má však své úskalí v relativně hlučném chlazení. Pro domácí kino je naprosto nezbytné přepnout do ekonomického módu lampy, kde již větrák ruší významně méně (přesto s poměrně nepříjemným charakterem ve vyšších frekvencích, nebo za něj snad může DLP filtr)? Těch 29 decibelů je zkrátka tak nějak na hraně. Rozhodně potěší nastavovací nožičky (šroubovací vzadu a jedna vystřelovací vepředu), perfektně podsvícený a přehledný dálkový ovladač s přímou volbou většiny parametrů a také nijak nešizený panel vstupů a výstupů. Najdeme na něm i audio vstupy (a výstup), přičemž o nouzové ozvučení se může postarat malý reproduktorek poháněný 10wattovým monofonním zesilovačem. Nad označením „nouzové“ ozvučení však poněkud váhám; je jasné, že nenahradí „pět a více tečka jedna“ domácí kino, avšak zvuk nepostrádá nižší kmitočty a řečové pásmo je zcela srozumitelné. K projektoru bývají (dle informace na webu výrobce) přiloženy v některých regionech 3D brýle (my jsme je k dispozici neměli) a jako volitelné příslušenství lze dokoupit bezdrátový HDMI přijímač/vysílač.

Věřím, že BenQ může s bohatě vybaveným modelem v dané cenové kategorii rozpoutat novou vlnu inovací projektorů, či spustit alespoň uvolnění některých vlastností do nižších cenových hladin. Mám na mysli především Lenshift a snímkovou interpolaci. Tu v této cenové kategorii u konkurence prakticky nečekejte.

Miroslav Werner

Rivalové: Epson EH-TW7200 (55 000 Kč)

Hodnocení:

Obraz 9/10

Výbava 9/10

Provedení 8/10

Zvuk 9/10

verdikt: 9 vynikající

Pro: přirozené barvy; ISF kalibrace; snímková interpolace; dvouosý lenshift

Proti: hlučnější provoz; duhový efekt; nižší rozsah lenshiftu

Tags: Video

Související příspěvky

Základ domácího kina →

Dotyk historie, nebo epizoda? →

Viktor ve fezu →

Sportu zdar a videu zvlášť →