Sportu zdar a videu zvlášť
Sportovní či akční kamery můžeme definovat jako výrazně miniaturizované záznamové přístroje pro video i foto, které umožňují montáž na různá zařízení a mohou pracovat i bez přímého dohledu a ovládání uživatele. Charakterizuje je především jejich odolnost proti vodě, pádům a nešetrnému zacházení a univerzálnost využití.
Na cestě k univerzálnosti
Koncepce původních sportovních kamer předpokládala jen montáž na nějaký typ výstroje, spuštění záznamu a jeho vypnutí; nepotřebovala tedy displej, protože uživatel v této situaci byl buď vzdálen, nebo natolik zaneprázdněn svou činností, že se stejně sledování obrazu nemohl věnovat. Jenže i ten nejzapálenější sportovec je někdy „v civilu“, mimo svou aktivitu, a tak by se hodilo pořídit si pár záběrů i v mnohem prozaičtějších situacích. A v takovém případě se už bez displeje, na kterém si alespoň zacílíme kameru tak, aby snímaným lidem nechyběly hlavy, neobejdeme. Jedním z dělicích kritérií současných akčních kamer je tak vybavenost LCD panelem pro kontrolu obrazu. A nabídka na trhu napovídá, že právě těchto modelů přibývá. I v našem testu, kde se sešlo celkem devět modelů, jen dva – GoPro Hero a Polariod Cube – tuto pomůcku postrádaly. A samozřejmě to jejich využití zásadně limitujete, protože snaha pracovat s takovou kamerou „z ruky“ je spíše hrou na slepou bábu…
Naopak kamery s displejem nabízejí mnohem univerzálnější využití – především mohou suplovat další podkategorii videokamer, jejíž popularita v poslední době roste: kamery do auta. Záznamová zařízení nahrávající „jako doklad“ dění před vozidlem (s jistou nadsázkou proto označovaná jako „černé skříňky“) mají vesměs podobné parametry jako sportovní kamery, proč tedy obě zařízení nespojit do jednoho. A když už jsme u univerzálnosti, většina modelů v našem testu zvládá i roli webové kamery. Vesměs po připojení k portu USB počítače zobrazí volbu, zda má pracovat jako úložiště – třeba pro stažení souborů k jejich archivaci – nebo jako webová kamera, například pro internetové telefonování Skype. Jediné zařízení tak poslouží vícekrát – využití všech zmíněných vlastností třeba na dovolené je pak přímo nasnadě.
V jednoduchosti je síla
Z hlediska konstrukce a designu se můžeme setkat s celou řadou řešení, která mají jen jednu společnou vlastnost – v ničem se nepodobají klasickým kamerám. Možná i proto se někdejší klasičtí výrobci „domácích“ videokamer v této branži zatím nijak významně neposadili. Sportovní kamery tak mají tvar kostky, kvádru ale i doutníkového válce, s různě umístěným objektivem. Společnou vlastností je velmi širokoúhlý objektiv, který zaprvé zabírá tak velké pole, že i při nepřesném nasměrování, k němuž při montáži na výstroj snadno dojde (tím spíše, pokud nemůžeme nastavení kontrolovat na displeji) je vysoká pravděpodobnost, že „něco“ ze scény v záběru bude. Širokoúhlé objektivy ovšem s sebou nesou i zkreslení perspektivy, klasické soudkovité zobrazení – u některých modelů až do efektu „rybího oka“. To se zde však nebere jako neduh, spíše už se stalo jedním ze znaků videí natočených právě těmito přístroji. Druhou, neméně důležitou vlastností ultraširokoúhlých objektivů je velká hloubka ostrosti (většinou od několika centimetrů do nekonečna), díky níž odpadá potřeba ostřit. Kamery se tak obejdou i bez sofistikovaných systémů automatického zaostřování, což přispívá k jejich poměrně nízkým (oproti klasickým kamerám) cenám i hmotnosti. Jako záznamové médium se u sportovních kamer etablovalo „micro“ provedení paměťových karet SD, modely poskytující i rozlišení 4K Ultra HD vesměs vyžadují rychlejší verzi SDHC. Standardem je kompatibilita s kartami microSD/microSDHC do velikosti 32 GB, některé modely už zvládnou i 128 GB. Samozřejmě, že velikost těchto karet je ošidná. Úzký slot pro kartu na kameře má ve svých útrobách pérko, kartu je tedy třeba do otvoru zaklapnout. Většinou k tomu musíte použít nějakou pomůcku (třeba párátko) nebo alespoň nehet (když to vydrží) a pokud vám v takovou chvíli prst sklouzne, paměťová karta vystřelí jako z praku a obloukem dopadne kdoví kam. Pokud se vám to stane třeba na trávníku, můžete mít o zábavu postaráno na dost dlouho…
Typickým znakem sportovních kamer je i víceúčelové využití každého tlačítka, což umožňuje snížit počet ovládacích prvků na minimum. Příkladem takové úsporného řešení může být kamera Polaroid Cube, která si vystačí se spouští, multifunkčním tlačítkem a přepínačem dvou záznamových režimů. Většina kamer, jež se nám sešly v testu, ale nezapře původní inspiraci modely GoPro, které mají v této kategorii stále výsadní postavení. Původně vznikly jako nástroj pro záznam surfování (název měl evokovat „profesionální“ výsledky), ale později se rozšířily i do dalších sportovních odvětví. Dodnes jsou kamery GoPro bezesporu nejznámější a řada ostatních výrobců se jimi nechává značně inspirovat (abychom hned neuvažovali o kopírování). To koneckonců dokládá i tento test: od kamer GoPro je odvozen nejen základní tvar, ale také jejich ovládání víceúčelovým využitím malého počtu tlačítek.
4K Ultra HD s otazníky
Také sportovní kamery jdou s dobou, a proto je i v jejich kategorii dnes magickým slůvkem „4K“. Nicméně to je třeba brát s velkou rezervou a skutečným 4K Ultra HD kamerám nemohou jejich sportovní příbuzní z hlediska kvality nikterak konkurovat. Prakticky vždy je zde 4K Ultra HD rozlišení dopočítáváno (interpolováno) z menšího datového souboru. Kamery totiž ve skutečnosti zvládnou jen plné HD rozlišení, tedy obraz tvořený 1920 × 1080 body. Pokud má být obraz tvořen větším počtem bodů – jako je tomu u rozlišení 4K Ultra HD – pak musejí být chybějící body z výchozího materiálu dopočítány. To pro současné digitální obvody není problém, konec konců podobné postupy používají i televizory či různé přehrávače, když převádějí třeba obraz DVD na vysoké rozlišení obrazovky. Samozřejmě, že interpolovaný obraz sice má „potřebný“ počet bodů, jeho kvalita ale za takovým, který už byl v požadovaném rozlišení nasnímán přímo, zřetelně zaostává. U našich sportovních kamer se navíc obraz ani nedopočítává do plné podoby 4K Ultra HD formátu, ale do verze, která používá na vodorovné ose menší počet bodů – 2880 místo 3840. Tato verze je de facto odvozena od formátu 1440 × 1080 bodů, který se v počátcích HD videa také – z důvodů úspory dat – jistou dobu u kamer používal (např. u formátu HDV, ukládajícího záznam ještě na kazety miniDV). Značné kompromisy vesměs panují i z hlediska snímkové frekvence, která vždy zásadně ovlivňuje plynulost záznamu pohybu, a datového toku, který je jedním z rozhodujících faktorů kvality (nízký datový tok např. způsobuje tvorbu pixelových bloků, tzv. artefaktů). Zatímco „velké“ 4K Ultra HD kamery pracují běžně s frekvencí 30 snímků za sekundu a s datovými toky až 100 Mbit/s, u jejich sportovních protějšků se musíme spokojit s frekvencí 10 či 24 obr./s a s datovými toky od 20 do 30 Mbit/s (podle modelu). Samozřejmě, srovnání s klasickými kamerami, je z cenového hlediska „mimo mísu“, ale je dobré si uvědomit, že pro kvalitní video se 4K Ultra HD rozlišením jsou zapotřebí trochu výkonnější nástroje a že tedy v případě sportovních kamer nemůžeme pod „etiketou“ 4K Ultra HD čekat nějaké zázraky.
A to raději nebudu rozebírat, jaké parametry by měl splňovat objektiv pro opravdové 4K Ultra HD rozlišení… 4K Ultra HD záznam u těchto kamer mi velmi připomíná stejnou funkci u mobilních telefonů: Kvalitě pověsti 4K Ultra HD videa až na výjimky spíše škodí, ale jako marketingový tah jistě zabírá. Zájemce o kameru pořizující i v této kategorii co nejkvalitnější záznam by se tedy měl spíše zajímat o modely s režimem 1080/60p, tedy plné HD s frekvencí 60 (nebo v evropské normě 50) snímků za sekundu. Šedesátisnímková frekvence je sice odvozena od amerických televizních norem, ale protože všechny televizory i počítačové přehrávače a další elektronika ji zvládají, rychle se stává standardem i pro uživatele na starém kontinentu – má zkrátka o 10 snímků za sekundu více….
Kvalitu fotografií lze prakticky u všech modelů považovat za přijatelnou, navíc v době, kdy většina lidí používá v roli fotoaparátu mobilní telefon s miniaturní čočkou, nároky na kvalitu poněkud poklesly. Fotografie ze sportovních kamer však v tomto srovnání obstojí.
Voda nás nezaskočí
U akčních kamer je samozřejmě podstatnou součástí výbavy i příslušenství. Až na výjimky se proto výrobci snaží základní sadu různých držáků, úchytů a podobných pomůcek přibalit ke kameře v základní výbavě (výjimkou je jen Polaroid Cube, v jehož příslušenství najdeme pouze nabíjecí kabel). Výrobě doplňků ke sportovním kamerám se věnuje také řada dalších firem, takže pokud držák/úchyt pro své speciální nároky nenajdete v příslušenství, neměl by být problém objevit ho v nabídce přikoupitelných pomůcek.
Za cenné považuji, že všechny modely v testu mají v této výbavě i podvodní vodotěsné pouzdro, a to ne pro nějaké cachtání na mělčině, ale s dosahem do 30 až 40 metrů, což je bezesporu hloubka, do jaké se naprostá většina z nás nikdy nedostane. Praktickou součástí výbavy je ovšem i síťový adaptér – nejen proto, že všude s sebou nevláčíte i notebook, ale také kvůli výrazně rychlejšímu dobíjení akumulátoru touto cestou. Z testovaných modelů však síťovou nabíječku najdeme jen u modelů GoGEN a Lamax. U ostatních můžete nejspíš využít nabíječku vašeho smartphonu.
Mobil v roli ovladače
A to samozřejmě není jediná spojitost mezi sportovními kamerami a další úspěšnou komoditou. Trend spojení AV přístroje s mobilním telefonem nebo tabletem, který se ve spotřební elektronice stává takřka povinností, se nevyhnul ani těmto specializovaným kamerám. Spojení v tomto případě obstarává bezdrátový protokol wifi. Využití je prakticky vždy stejné: mobilní zařízení se speciální aplikací poslouží jako dálkový ovladač – na displeji mobilu/tabletu vidíme snímaný obraz a můžeme z něj i spustit nahrávání nebo pořídit snímek. V aplikaci také lze přepínat mezi videoa fotorežimem a většinou také upravit základní nastavení. Pořízené záběry také lze do mobilu/ tabletu zkopírovat – to je většinou předpokladem, abychom je mohli na mobilních přístrojích i přehrávat. Trochu mě překvapilo, že spolupráci s mobilem nevyužívají modely, které nemají vlastní displej (GoPro a Polaroid Cube), takto by bylo poměrně snadné tento významný handicap eliminovat. Je ovšem pravdou, že jsme u obou značek měli tu čest se základními, nejlevnějšími modely, a že v nabídce zmíněných výrobců najdete též verze s wifi připojením (Hero+ a Polaroid Cube+ WiFi). Z testovaných videokamer jsou ke spolupráci s mobilními zařízeními asi nejvstřícnější modely čínské značky SJCam, které dokonce komunikují s více aplikacemi.
GitUp Git2
3595 Kč
Abecedně první z řady modelů, které si jsou velice podobné nejen designem, v této (i ostatní) konkurenci patří k těm lépe vybaveným. Základem ovládání je trojice tlačítek (On/Off/Mode, spoušť/OK, Menu), která mají v různých situacích odlišnou funkci. Systém je však snadný a není problém se s ním sžít. Přepínání mezi hlavními režimy – záznamem videa, fotografováním, prohlížením uložených snímků a systémovým menu – řeší tlačítko On/Off/Mode na čelní straně kamery. Dlužno dodat, že kromě zmíněného systémového menu, mají svá vlastní menu i videoa fotorežimy. Ta se aktivují samostatným tlačítkem na pravém boku kamery. GitUp tedy nemá, na rozdíl od některých konkurentů, samostatná tlačítka Nahoru/Dolů, ale obsluha proto není nijak složitější. Volitelné položky všech menu mají podobu malých piktogramů doplněných i o slovní popis – a pro ovládání kamery můžeme zvolit také češtinu. Náročnější uživatele určitě potěší, že kamera nabízí početnou plejádu volitelných funkcí: kromě běžných záležitostí to je třeba výběr typu měření expozice, rozšířený dynamický rozsah, hlasitost nahrávání zvuku, automatické i ruční barevné vyvážení, expoziční korekce, stabilizace obrazu, zpomalený záznam atd. V menu lze zvolit i úhel záběru – výchozí širokoúhlý (160°) lze trochu omezit (120°) a snímaný objekt si tak mírně přiblížit. „Ukrytí“ této funkce v menu však není nejšikovnější, odhlédneme-li od faktu, že každé digitální zvětšení kvalitu snímku degraduje. Solidní porci voleb ale kamera umožňuje také pro rozlišení videa či velikost obrázků. Pro video je k dispozici rozlišení 4K Ultra HD s 24 snímky za sekundu (2160/24p), 1440/30p (s variantou 4:3), 1296/30p – tyto režimy využívají interpolaci; nativně pak obvyklé HD formáty 1080p a 720p se 60 a 30 snímky za sekundu, pro hodně rychlé děje lze zvolit i 120snímkovou frekvenci (720/120p). Možnosti pak doplňují i dvě varianty se standardním rozlišením. Pro fotografie lze volit od 16 Mpix až po 3 Mpix, na výběr jsou režimy s poměrem stran 4:3 či 16:9. Kameru lze plnohodnotně využít i v autě či jako webovou. Pro spojení (wifi) s mobilním telefonem/tabletem poslouží aplikace FinalCam, která je univerzální a komunikuje s více typy kamer. S GitUpem pracovala bezchybně – především jako dálková spoušť. Kvalita videa je na velmi dobré úrovni, solidní je též podání detailů. Pochvalu zaslouží i výkon při velmi slabém světle – takřka za tmy. Zisk je překvapivý (kamera vidí jasnější obraz než oko) a šum minimální. Model, který určitě stojí za pozornost.
HODNOCENÍ
+ velice dobrá kvalita obrazu; široká škála volitelných funkcí a nastavení; možnost využití i jako kamera v autě či na webu; wifi; výstup HDMI; displej; menu v češtině; formát RAW
– volba úhlu záběru je ukrytá v menu
GoGEN Xtreme Cam 10
2990 Kč
Další z kamer designově odvozených od modelů GoPro pochází z produkce tuzemské značky, pro kterou její vlastník, společnost HP Tronic, nechává zhotovovat různé výrobky u asijských, vesměs čínských firem. A jak je u produktů prodávaných pod touto značkou zvykem, přináší základní výbavu za rozumnou cenu. Podobně jako u většiny „příbuzných“ kamer se i Xtreme Cam ovládá čtveřicí tlačítek: On/Off/Mode je vpředu, spoušť/OK nahoře, dvojice nahoru/dolů/zoom na boku. Na opačném boku jsou pak konektory pro připojení k počítači/nabíječce (micro USB) a k televizoru (micro HDMI) a slot pro karty microSD/SDHC. Na těle kamery není tento prostor chráněn žádným krytem, při nasazení v místech, kde by hrozilo vniknutí vody, prachu či nečistot, lze ovšem použít vodotěsné pouzdro, které je součástí přibaleného příslušenství. V něm – kromě bohaté kolekce různých držáků a adaptérů – nechybí ani ten síťový, což je praktické (nabití akumulátoru je jeho prostřednictvím rychlejší než z portu USB na počítači), ale kupodivu v této kategorii nikoliv běžné. Na zadní straně nechybí malý displej pro kontrolu obrazu i pro nastavení v menu, které nepostrádá českou verzi. Opakovanými stisky tlačítka On/Off/Mode přepínáme mezi režimy záznamu video, fotografování, přehrávání záznamů a menu Nastavení. To není rozděleno do žádných kapitol, je tedy poměrně obsáhlé, přesto přehledné – vždy víte, kde hledat. Umožňuje mj. volbu rozlišení videa (1080/30p, 720/60p, 720/30p a dvě varianty standardního rozlišení), i fotografií (celkem osm variant od 12megapixelového snímku po VGA), stupeň komprese, snímání v černobílém či sépiovém provedení, ale i funkce pro nasazení kamery v autě (samostatný režim autokamera, záznam ve smyčce, detekce pohybu). A po připojení kamery k počítači si lze kromě dobíjení akumulátoru či transferu snímků k archivaci zvolit i režim webové kamery. Ve výčtu možností tak můžeme postrádat asi jen spojení s mobilním telefonem či tabletem – to GoGEN neumožňuje. Kvalita obrazu je ve většině případů velmi dobrá, někdy ale – zřejmě při pohybu struktury bohaté na detaily (např. trávníku) – se nad dolním okrajem vytváří pruh artefaktů. Také barevné vyvážení není vždy – především při horším světle – optimální, preferovány jsou spíše chladnější odstíny. Dobrá je ale ostrost i podání detailů. Video kamera natáčí – jako většina modelů v tomto testu – ve formátu MPEG4 AVC (H.264), soubory jsou ukládány v kontejneru Quick Time, tedy jako *mov, zvuk se nahrává monofonně. Celkově GoGEN nabízí dobrý poměr ceny a výkonu.
HODNOCENÍ
+ LCD panel na zadní straně kamery; vodotěsné pouzdro v příslušenství; výstup HDMI; funkce kamery do auta i webové kamery
– nelze spojit s mobilními zařízeními; občasná tvorba artefaktů nad spodním okrajem videa
GoPro Hero
3499 Kč
Značka GoPro v současností nabízí celkem šest modelů sportovních kamer, které se různí poměrně málo v provedení a ovládání, hlavní odlišnosti jsou v rozlišení (a snímkové frekvenci) snímaného videa (maximem je záznam ve 4K Ultra HD u modelu Hero Black) a pořizovaných fotografií. GoPro Hero je základním, nejlevnějším modelem umožňujícím snímat video s maximálním rozlišením 1080/30p a 5megapixelové fotografie. Kamera je – stejně jako většina modelů v testu – uložena ve vodotěsném pouzdře zaručujícím ponor až do hloubky 40 metrů. Trochu překvapující ale je, že pouzdro je s kamerou spojeno pevně, nelze ji z něj tedy vyjmout jako u konkurenčních produktů. Samotná kamera má tělo a ovládací prvky víceméně shodné s ostatními přístroji GoPro Hero: vpředu je objektiv, malý LCD displej pro provozní údaje, pod ním pak masivní tlačítko pro zapnutí/vypnutí a volbu režimů – těmi je Kamera (snímání videa), Foto (pořizování statických snímků), Fotosekvence (10 snímků za 2 sekundy), Časosběrné snímání (fotografie každou půlsekundu) a Nastavení. Volit můžeme rozlišení videa (1080/30p, 720/60p), bodové měření, orientaci obrazu (zda budeme natáčet s kamerou orientovanou normálně, nebo vzhůru nohama), rychlý start, video normu (PAL nebo NTSC – tedy 50 či 60 a 25 či 30 snímků za sekundu), funkci informačních diod, intenzitu či vypnutí zvukové signalizace stisku tlačítek), nastavení data a času (při připojení k počítači se nastaví automaticky) a mazání souborů.
Vedle tlačítka na čelní straně je i zřetelná dioda symbolizující nahrávání, či zapínání/vypínání kamery; druhá takříkajíc pomocná dioda je i na zadní straně a ve zmíněném nastavovacím menu lze obě či jednu diodu též vypnout. A když už jsme přešli na zadní stranu, pak zde zmiňme štěrbinu pro paměťovou kartu (microSD a její klony) a port mini USB pro připojení k počítači. Zcela nahoře je pak tlačítko spouště, sloužící i při pohybu v menu jako potvrzovací. Obsluha je vcelku logická a snadná, jediný zádrhel vidím v malém a nepodsvíceném displeji, jehož údaje při horším světle budete jen stěží číst. Zásadní daní za nižší cenu je kromě jen 30snímkové frekvence v plném HD především absence BT připojení a tudíž nemožnost ovládat kameru – a kontrolovat záběr – pomocí aplikace v mobilu. S kamerou tak vždy natáčíte jen odhadovanou scénu, někdy se tedy asi budete divit, co že to na nahrávce uvidíte, na druhou stranu kvalita záznamu je dobrá. Osobně bych ale určitě sáhl raději po některém vyšším modelu – už Hero+ poskytuje video 1080/60p, 8megapixelové snímky a především ovládání z displeje mobilu, Hero+ LCD pak i displej pro sledování snímaného pole.
HODNOCENÍ
+ solidní kvalita záznamu obrazu i zvuku
– chybí jakákoliv kontrola snímaného obrazu; kameru nelze vyjmout z vodotěsného pouzdra; špatně čitelný, titěrný stavový displej; nemá HDMI
Lamax Action X8 Electra
3490 Kč
Další z kamer, které svým designem prozrazují inspiraci u značky GoPro, nabízí vysoce nadstandardní výbavu. Jako jedna z mála (v našem testu spolu s modely GitUp a SJCAM SJ5000X) zvládá záznam i v rozlišení 4K Ultra HD, plus další varianty 2,7K či 1440, má prakticky všechny základní funkce kamery do auta, nechybí jí displej pro kontrolu nahrávky a v neposlední řadě „v ceně“ je nejrozsáhlejší příslušenství – celkem 24 položek včetně vodotěsného pouzdra (až do 30 metrů). Marně jsem však v příslušenství hledal adaptér pro napájení z autozapalovače, který by s ohledem na speciální autorežimy (včetně „parkovacího“, nahrávání ve smyčce, G-senzoru a dalších) měl jistě logiku. Nadstandardem v této kategorii je také možnost „zoomu“, přesněji digitálního zvětšení obrazu videa i fotografie, a nechybí ani aplikace pro mobilní telefony a tablety. Design, prakticky shodný u nadpoloviční většiny modelů v testu, opět využívá méně tlačítek (On/Off/Mode, spoušť) pro více funkcí; nad běžný standard na boku najdeme ovladače nahoru/dolů pro pohyb v menu (které potěší češtinou), sloužící i pro zmíněné zoomování.
Není ovšem zlatem vše, co se třpytí. Interpolované režimy 4K Ultra HD a 2,7K s frekvencí 10 respektive 15 snímků podávají pohyb dost trhaně, což u videokamery pro záznam sportovních aktivit asi neoceníme. Takže jejich použití bych si značně rozmyslel, tím spíše, že objektivek kamery bude mít do kresby s rozlišením odpovídajícím 4K Ultra HD na hony daleko. Podobně můžeme úspěšně pochybovat o využitelnosti digitálního zoomu, degradace obrazové kvality je značná, takže rozumné využití mě nenapadá. Sám výrobce ho v návodu nedoporučuje používat (!)… A popravdě, aplikace Lamax CamApp 2.0 (identická s aplikací pro kameru Rollei), nainstalovaná do mobilu, mě spíše štvala, než aby mi ovládání kamery usnadnila. Padala totiž častěji, než by bylo tolerovatelné, navíc takovou situaci vždy doprovázelo zamrznutí celé kamery, které jsem řešil jen vyjmutím baterie. A navázání wifi spojení v terénu bylo též spíše lovením bobříka trpělivosti…
Naopak obrazová kvalita v „běžných“ rozlišeních (1080 a 720) je v rámci kategorie velice dobrá, jakost podání detailů většinu konkurentů předčí. Cením si tedy více než spektakulárního rozlišení 4K Ultra HD nahrávku v režimu 1080/60p (zvolit lze i „evropských“ 50 snímků za sekundu, stejně jako 25 namísto 30). Nepříjemný je ale hlasitý lupanec na začátku každé videosekvence, který zazní jako rána z poplašňáku. Ambiciózní koncepce by si tedy zasloužila zapracovat na provedení.
HODNOCENÍ
+ nadstandardní funkce; rozsáhlé příslušenství v ceně (včetně vodotěsného pouzdra); kvalitní obraz v 1080/60p; výstup HDMI; české menu
– mobilní aplikace často padá; start každého videa doprovází hlasité lupnutí
Polaroid Cube
2900 Kč
Americký výrobce, který se v minulém století zapsal do historie systémem tzv. instantní fotografie (exponovaný pozitiv se chemicky vyvolával přímo ve fotoaparátu), se s digitální érou vyrovnává mj. i sportovními kamerami s výstižným názvem Cube, což znamená kostka. Kamera má tedy tvar pravidelné krychle o šířce strany 35 mm, koncepce bezesporu sází na maximální jednoduchost. Polaroid má na přední straně objektiv se zorným úhlem 124 stupňů, na zadní je pak pod šroubovacím uzávěrem (jeho zářez je dimenzován na otevření mincí) prostor s konektorem micro USB, slotem pro kartu microSD a přepínač mezi snímacími režimy 1080p a 720p, obojí s 30snímkovou frekvencí. Tato páčka je vlastně jediným ovládacím prvkem, který kamera má – žádné další volitelné prvky kamera nenabízí. Fotografie jsou k dispozici v jednom jediném rozlišení – 6 Mpix. Známé rčení říká, že když je něčeho moc, tak je toho příliš… A zde, myslím, to výrobce se snahou o jednoduché ovládání poněkud přehnal. Je vcelku známé, že americký uživatel je poněkud „specifický“ a jeho obliba pro jednotlačítková řešení je příslovečná, ale zde si jednoduchost žádá speciální trénink. Jediné tlačítko na horní straně kamery slouží pro všechno. Dlouhý stisk je zapnutí nebo vypnutí, krátký pořízení fotografie, dva stisky záznam videa. Jenže v praxi jsem měl vesměs místo videa dvě nechtěné fotografie po sobě (frekvence, s níž mají stisky po sobě následovat, je hodna nácviku) a i snaha o vypnutí mnohdy vedla ke snímku: nepodržel jsem tlačítko dostatečně dlouho. A s ohledem na to, že indikaci obstarává slabounké pípnutí a asi dvoumilimetrová dioda (venku na slunci ji moc vidět není), střílíte naslepo ještě víc než u ostatních kamer bez displeje. Řešením by mohlo být využití aplikace v připojeném mobilním telefonu, ale tu nabízí až vyšší model Cube+. Naopak designové pojetí považuji za povedené a výborný nápad je i magnet na spodní straně těla, díky kterému kamera docela dobře drží na většině kovových materiálů. Možná na to výrobce trochu hřeší, a tak celé příslušenství „v ceně“ tvoří jen krátký kablík USB. Různé držáky a dokonce i vodotěsné pouzdro ovšem existuj, musíte si je však koupit samostatně.
Kvalita videa (v obou rozlišeních se pracuje se shodným datovým tokem 8 Mbit/s) je jen lehce nadprůměrná, detaily se často slévají do větších útvarů, což je ještě zřetelnější na fotografiích. Jistý problém může být i s reprodukcí zvuku: záznam je kódován ve formátu ADPCM a s ním si dost přehrávačů neporadí – mj. i Windows Media Player; uspěl jsem až s VLC…
HODNOCENÍ
+ magnet na spodní straně; neobyčejný vzhled
– jednotlačítkové ovládání nevede vždy ke správnému cíli; absence displeje i možnosti spojení s mobilem; minimum volitelných funkcí; prakticky žádné příslušenství v ceně; nemá HDMI
Rollei Actioncam 400
2690 Kč
Německá značka Rollei byla pojmem především v meziválečném období jako výrobce vynikajících fotoaparátů. Dnes v jejím portfoliu kromě několika spíše jednoduchých digitálních kompaktů a různého příslušenství najdeme i několik zajímavých modelů sportovních kamer. Actioncam 400 určitě zaujme svou konstrukcí zahrnující mj. zabudovaný dvoupalcový LCD displej i výbavou, v níž nechybí vodotěsné pouzdro odolávající hloubce 40 metrů a dálkový ovladač v provedení à la náramkové hodinky (lze jím suplovat spoušť, ale na dálku kameru nezapne). Za výhodu osobně považuji, že kamera a pouzdro jsou samostatnými kusy, Rollei tedy můžete používat zcela samostatně, třeba jako kameru v autě – k tomuto účelu slouží i speciální zvukový režim, stejně jako volba pro nahrávání ve smyčce (2 nebo 5 minut). Redukci z USB na autozapalovač (nebo celý kabel) si ovšem musíte zakoupit samostatně, v příslušenství není, což je docela škoda.
Kamera má obvyklý tvar malého kvádru, k ovládání slouží tři tlačítka. Primárně jde o vypínač, spoušť a aktivaci wifi, všechna tři ale mají své úlohy i při volbě provozních režimů (především přepínání mezi videoa fotorežimem) a pohybu v menu. Tyto postupy je ale třeba nastudovat v návodu, ryze intuitivně je neodvodíte. Z těla lze vyjmout i akumulátor, což se může hodit při potřebě jeho výměny. Kromě obvyklé přípojky USB (zde v provedení micro USB) má kamera také výstup micro HDMI, takže pořízené snímky si můžeme jednoduše přehrávat i na televizní obrazovce. Kameru lze pomocí wifi spojit s mobilním telefonem nebo tabletem a ty pak se speciální aplikací Rollei 400/410 WiFi používat jako dálkový ovladač. Na displeji telefonu/tabletu nejen vidíme zabíraný obraz a můžeme spouštět záznam i pořizovat fotografie, ale lze měnit i některá nastavení – jak rozlišení obrazu, tak třeba barevné vyvážení. Pro přehrávání je ale třeba soubory nejprve do přenosného zařízení stáhnout.
Video lze snímat v rozlišení 1080/30p, nebo 720/60p a 720/30p (zvolit lze i varianty s 50 a 25 snímky za sekundu). Fotografie (poměr stran je 3:2) můžeme snímat ve čtyřech rozlišeních (3, 5, 8, 12 Mpix – tři vyšší pracují s interpolací) a třech stupních komprese. Přesto, že videozáznam má slušný datový tok (v plném HD 17,3 Mbit/s, v 720/60p pak 11 Mbit/s), ostrost – zejména na přechodových hranách – ani podání jemných struktur není ideální a ve výsledku je celková kvalita videa spíše průměrná a odpovídá zhruba výkonu smartphonů střední třídy. To samé platí i o fotografiích, kterým ani interpolace na vyšší rozlišení příliš nepomáhá.
HODNOCENÍ
+ LCD panel na zadní straně kamery; vodotěsné pouzdro v příslušenství; dálkový ovladač v náramkovém provedení; výstup HDMI; praktická aplikace pro ovládání z mobilu/tabletu
– jen průměrná kvalita obrazu; slabý zvuk
SJCam M10 WiFi
2599 Kč
Výrazně krychlový tvar kamery přímo vybízí ke srovnání s „kostkou“ od Polaroidu. Ta je sice designově dotaženější (eleganci SJCamu ubírá vystupující objektiv i narušení symetrie prodlouženým výškovým rozměrem), po stránce výbavy, ale i ovládání, má zato jasně navrch čínský produkt. Na jeho zadní straně nechybí displej pro kontrolu záběru a mnohem širší škálu možností k volbě poskytuje i menu kamery – to je navíc i v češtině. Ovládání je – dá se říci – standardní: shodné jak s ostatními firemními modely, tak i s kamerami GoGEN a až na drobnosti také GitUp. Tlačítko On/Off (umístění vedle spouště na horní straně přístroje) slouží též pro přepínání provozních režimů – video – foto – přehrávání – menu. To je opět pro všechny volitelné funkce jen jedno, což považuji za výhodu, nemusíme dlouze přemýšlet či pátrat, ve kterém z dílčích kapitol či podmenu hledaná funkce je. Pro pohyb v nabídkách slouží dvojice tlačítek na pravém boku kamery (Nahoru/Dolů). Ta ovšem mají i další funkci – ovládání zoomu. Opět je sice jen digitální, ale specialitou tohoto modelu je, že úhel záběru lze měnit plynule, a to v případě videa i během záznamu. Původní záběr (snímaný v úhlu cca 170 stupňů) lze zvětšit až čtyřnásobně. Samozřejmě, že při použití této funkce musíme počítat se zhoršením kvality přímo úměrným stupni zvětšení – obraz zřetelně zhrubne a výrazně ubude detailů. Kamera umožňuje natáčet ve třech variantách HD rozlišení – 1080/30p, 720/60p a 720/30p – a dvou standardního (WVGA a VGA). Mezi zmíněnými ovladači Nahoru/ Dolů je tlačítko pro aktivaci wifi režimu, jehož prostřednictvím lze kameru spojit se smartphonem či tabletem. Na zvolený typ mobilního zařízení je třeba nejprve nainstalovat aplikaci, která bude s kamerou komunikovat. Modely SJCam v tomto směru nejsou vybíravé, takže lze sáhnout po několika řešeních (dostupných zdarma pro Android i iOS). Kromě už zmíněné aplikace FinalCam (s níž jsme se setkali u kamery GitUp) lze využít také SJCAM HD a SJCAM Zone. Vyzkoušel jsem FinalCam a SJCAM Zone a obě fungovaly k plné spokojenosti.
Obrazová kvalita je na dost dobré úrovni, což platí i o podání detailů. Slušně zvládá také protisvětlo. Barevné vyvážení ale nedává vždy uspokojivé výsledky, je proto dobré v konkrétní situaci vyzkoušet automatiku i předvolby pro konkrétní typy osvětlení. Poměrně častým neduhem je neklid na souvislých plochách – např. pokud je v záběru asfaltová cesta, její povrch ztrácí detailní kresbu a má tendenci tvořit artefakty.
HODNOCENÍ
+ příjemné ovládání; menu v češtině; zoomování i při natáčení; vodotěsné pouzdro plus další příslušenství; výstup HDMI; možnost ovládání mobilem/ tabletem
– plné HD jen s 30snímkovou frekvencí; nepřesnosti v barevném vyvážení
SJCam SJ5000
3250 Kč
Základní model pětitisícové řady čínské značky SJCam sice na první pohled vyhlíží prakticky stejně jako jeho dražší sourozenci, má však některá zásadní omezení: plné HD rozlišení je k dispozici jen s 30snímkovou frekvencí, postrádá wifi připojení (a tedy i možnost ovládání z mobilu/ tabletu) a z hlediska tuzemského uživatele je minusem také absence českého menu. Na druhou stranu i tento model umožňuje nasazení v režimu kamery v autě či pro internetovou komunikaci. Plusem je též – v mezích kategorie – poměrně velký displej (s úhlopříčkou 51 mm). Nechybí také možnost videa a fotografie přímo z kamery přehrávat na televizoru – v sekci konektorů najdeme vedle USB i HDMI, obojí v provedení micro. Jistou zajímavostí – s ohledem na fakt, že jde o základní, levný model – je možnost měnit úhel záběru, samozřejmě digitálním zoomem. Ten lze používat přímo během záznamu, což neumožňuje řada výrazně dražších kamer. Jako vždy je ovšem třeba této funkce využívat s maximálním rozmyslem a raději se držet zpátky – kamera dovoluje až 6,3násobné zvětšení původního záběru, což už vede k silně degradované kvalitě obrazu. Ovládání kamery je prakticky stejné jako u ostatních modelů této značky, ale i kamer GitUp, GoGEN i některých dalších. Základem je tlačítko na čelní straně přístroje, jím se kamera zapíná a mění se i základní režimy – videozáznam, fotografování, prohlížení snímků a menu. Menu – dalo by se říci „základní“ (výrobce ho v návodu nazývá „rozcestník“) – má tentokrát podobu plochy se šesti kapitolami zastoupenými čtvercovými piktogramy: Video/Foto (snímací režimy), TV výstup (zapnutí/vypnutí), Časosběrné snímání, Sériové fotografování, Přehrávání a Nastavení. Pro potvrzování se užívá spoušť, pro pohyb v nabídkách opět slouží ovladače nahoru/dolů na pravém boku kamery. Nechybí zde ani třetí tlačítko, ale protože kamera nemá WiFi připojení, které tento ovladač u jiných modelů spouští, můžeme jím v obou snímacích režimech vyvolat jaksi zkrácené menu (pro video: rozlišení, snímání ve smyčce, korekce expozice, barevné vyvážení, pro foto je z nabídky vynechána smyčka – možná překvapí, že ji nenahrazuje třeba sériové fotografování). Nicméně třeba pro případ, kdy chceme rychle upravit vyvážení barev, nebo změnit rozlišení videa, je tato metoda pohotovější, než úprava ve „velkém“ menu, kde jsou stejné položky samozřejmě také. Kvalita videa je dobrá, pochopitelně s omezeními danými maximálně 30snímkovou frekvencí (horší plynulost pohybu), fotografie mohou konkurovat i levnějším kompaktům.
HODNOCENÍ
+ zoomování i během natáčení videa; výstup HDMI; možnost použití v autě a na webu
– plné HD rozlišení jen s 30 obr./s; menu bez češtiny; chybí wifi pro spojení s mobilem
SJCam SJ5000x
4499 Kč
Kamera sice vypadá stejně jako předchozí model a v označení přibylo jen písmenko „x“, funkční výbavou jsme ale o pořádný kus výše. Především video lze natáčet v mnohem pestřejší škále rozlišení (nejobsáhlejší z kamer v testu), která sahá až po volbu 4K Ultra HD. Samozřejmě jde o dopočítávaný formát, navíc se skutečným rozlišením 2880 × 2160 bodů, 24snímková frekvence je ale pro tento režim nejvíc, s čím se u sportovních kamer setkáme (ještě u GitUp Git2). Ale i tak nemůžeme počítat s plynulým zachycením pohybu. Interpolované je i rozlišení označené v nabídce jako 2K (tvořené 2560 × 1440 body), které pracuje s 30snímkovou frekvencí. Kvalitativně nejlepší volbou je plné HD se 60 snímky za sekundu (1080/60p), bez problémů lze sáhnout i po frekvenčně stejné variantě „polovičního“ HD 720/60p. Vybírat můžeme ale i z 30snímových variant, režimu pro rychlé děje 720/120p a dvou verzí standardního rozlišení.
Kamera také disponuje digitálním zoomem, tentokrát nikoliv plynulým, ale nastavitelným ve čtyřech krocích 70, 110, 140 a 170 stupňů. To samo o sobě není tak zásadním problémem, spíše považuji za nešikovné, že volba je schována v nastavovacím menu. Pokud chcete při natáčení objekt třeba trochu „přiblížit“, musíte nejprve tlačítkem Mode zvolit stránku nabídek („rozcestník“), zde se proklikat k Nastavení, po jeho potvrzení vybrat položku FOV a v ní příslušný úhel zadat. Pokud nepůjde o věž hradu, objekt vám mezi tím nespíše zmizí z dohledu…
Z uvedeného popisu je už asi zřejmé, že základní ovládání kamery je prakticky shodné s ostatními modely stejné značky. Ale se dvěma podstatnými rozdíly: menu je v češtině a tlačítko v sousedství „šipek“ nahoru/ dolů zapíná signál wifi. Kameru tak můžeme ovládat i na dálku pomocí mobilního telefonu nebo tabletu. Opět lze k tomuto účelu použít několik aplikací (FinalCam, SJCAM HD a SJCAM Zone). Zajímavým bonusem je i samostatný režim pro použití pod vodní hladinou, který upravuje barvy pro jiný lom světla, stejně jako možnost ukládat fotografie v neupraveném stavu formátu RAW (v našem testu to umí ještě GitUp). Opět nechybějí funkce pro využití v autě či v roli webové kamery.
Především ve zmíněných „šedesátkových“ režimech podává kamera velmi dobrý výkon s relativně plynulým zachycením pohybu, prokreslenými detaily i sytými barvami (opět je dobré vyzkoušet různé mody jejich vyvážení). Také zde však někdy zazlobí už zmiňovaný neklid na souvislých plochách. Nicméně v součtu všech vlastností je na tom SJCam SJ5000x nejlépe a stává se tudíž vítězem tohoto testu, byť je také jeho nejdražším zástupcem.
HODNOCENÍ
+ nejširší výběr rozlišení videa – od 4K Ultra HD po VGA; speciální režimy pro provoz v autě a pod vodou; možnost ukládat fotografie do formátu RAW; komunikace s několika mobilními aplikacemi; výstup HDMI
– digitální zoom není plynulý; jeho volba v menu je nepraktická; ne zcela bezchybné zobrazení souvislých ploch na videu
Jak se prodávají akční kamery podle GfK
Prodej sportovních/akčních videokamer na českém trhu výrazně roste. V loňském roce už převážil nad prodejem tradičních videokamer – a to jak v objemu, tak i v hodnotě prodeje. Meziroční nárůst prodejů dosáhl v kusech bezmála dvojnásobku. Průměrná investice do akční kamery představovala vloni částku 5 800 korun, oproti předchozímu roku nižší o 1 350 korun.
K nejprodávanějším patřily modely s plným vysokým rozlišením, které z celkové poptávky pokryly téměř 60 %. Vloni se průměrně prodávaly za 4 100 korun, což bylo o 2 200 korun méně než v roce 2014. Prodejní cenu si naopak udržely výrobky s rozlišením 4K Ultra HD, za které byli kupující ochotni zaplatit v období let 2014 a 2015 průměrně 11 300 korun.
Zdroj: Zdeněk Bárta, Consumer Choices Director CZ&SK, GfK Czech
Související příspěvky
Základ domácího kina →
Dotyk historie, nebo epizoda? →
Viktor ve fezu →
