Turek s japonským pasem

Cílem výrobce je nabídnout pod značkou JVC kvalitně provedený a vybavený přijímač za dobrou cenu. Jak se to daří, si můžeme ukázat na představovaném modelu LT-55VU83A. Už označení napovídá, že jde o televizor s 55palcovou (139 cm) obrazovkou s rozlišením 4K Ultra HD, tedy 3840 × 2160 bodů. Panel je samozřejmě LCD, s podsvícením bočními LEDkami (Edge LED). S ohledem na cenu samozřejmě musíme počítat s nějakými kompromisy, tím základním je asi skutečnost, že přijímač není kompatibilní se standardem HDR, tedy s vysokým dynamickým kontrastem obrazu. Pracuje v běžném rozsahu kontrastu, pro který se v poslední době – pro odlišení od HDR – používá označení SDR (Standard Definition Range).

Slušivý kabát
Po designové stránce vyhlíží přijímač moderně a elegantně, rozhodně nepůsobí levným dojmem. Obrazovka je zpředu orámována tenkým proužkem matného černého plastu, vrchní hrana a boky pak velmi dobře vyhlížejícím páskem z broušeného kovu – právě ten dodává přijímači punc solidnosti. Spodek pak patří liště z plastu s „chromovaným“ nástřikem, v jejímž středu je logo JVC a červená dioda signalizující pohotovostní stav přístroje. Ve výbavě jsou i dvě nohy pro postavení televizoru na stolek, jejich povrch je opět z plastu s nástřikem, tentokrát v matně stříbrné barvě. Přijímač lze ale umístit i na zeď pomocí držáků s klasickým VESA uchycením.
Náležitá výbava, přehledné menu Ani základní výbava přístroje není nijak ošizená. Přijímač má trojici tunerů pro všechny obvyklé typy digitálního příjmu – pozemní, kabelový i satelitní – pro placené vysílání nechybí čtečka dekodérů CI+. JVC patří ke značkám, jejíž přijímače už získaly certifikát Českých Radiokomunikací stvrzující plnou kompatibilitu s novou normou pozemního digitálního vysílání DVB-T2 s kódováním HEVC. Při testovacím příjmu také televizor bezchybně reprodukoval pokusné vysílání v T2/HEVC z pražského žižkovského vysílače, a to jak v plném vysokém rozlišení (1080/50p), tak ve 4K (2160/50p). Zcela standardní je konektorová výbava: dominuje jí čtveřice vstupů HDMI, trojice USB (1× 3.0), nechybí přípojka LAN či optický zvukový výstup, sestavu pak doplňuje analogová sekce – počítačové VGA, klasický scart a složkový AV vstup. V cinchovém provedení je k dispozici výstup pro aktivní subwoofer. Dálkový ovladač má obvyklé provedení, je poměrně robustní, takže tlačítka mohou mít dostatečnou velikost. Seznam stanic se vyvolává klasicky – tlačítkem OK uprostřed ovladače (a trochu nelogicky má i své další samostatné tlačítko se symbolem obrazovky), šikovné je naopak tlačítko opakování, které přepíná dvě posledně zvolené stanice. Za jediný nedostatek ovladače považuji označení šesti tlačítek – pro funkce Smart TV, multimédia, EPG, You- Tube, seznam stanic a teletext – kreslenými symboly, jejichž srozumitelnost je, mírně řečeno, sporná.
Za bezchybně vyřešenou bych označil správu seznamu předvoleb, tedy programů uložených v paměti. V menu přijímače je přímo položka Seznam kanálů, kde lze jednotlivé stanice přesouvat, mazat i upravovat jejich názvy (s chutí tak mažu mezeru před názvem Nova, která ji má vystrčit na první místo abecedního seznamu…). A koneckonců konstatování šikovného a přehledného uspořádání platí pro menu jako celek. Snad jen dodám, že dalšími položkami menu jsou Systém (s podkapitolami Obraz, Zvuk a Nastavení), Instalace (s možnostmi automatického i ručního vyhledávání, nechybí ani vyhledávání v síti, používané často u satelitního příjmu či návrat k továrnímu nastavení), Prohlížeč médií (k němu vede i rychlejší cesta tlačítkem na dálkovém ovladači), a Internet (otevře se obrazovka funkcí Smart TV s nabídkou aplikací – což opět můžeme řešit i tlačítkem na dálkovém ovladači).

Ve víru aplikací
Obrazovka „internetových funkcí“ (či chcete-li Smart TV) má vcelku klasickou podobu. Dominantní část sice zabírá okno s běžícím televizním programem, vedle něj napravo je však dostatek místa pro ikony aplikací. Ty jsou opět rozděleny na větší část Mé aplikace a menší Klíčové aplikace (přesněji My Apps a Key Apps, protože navigace mezi jednotlivými typy aplikací je asi tím jediným, co „uniklo“ překladu do češtiny). Rozdíl v těchto dvou kategoriích je v tom, že Mé aplikace můžete upravovat dle libosti (tedy i odstranit či přidat další), ale aplikace považované výrobcem za Klíčové jsou tak říkajíc natvrdo, odstranit je nelze, nezměníme dokonce ani jejich pořadí. Naštěstí jsou jen čtyři; u Marketu s nabídkou dalších aplikací (který lze vyvolat i barevným tlačítkem ovladače) i u asi nejužívanější aplikace You Tube toto „preferované“ postavení chápu, u Twitteru a Facebooku už méně. Nepříliš šťastné mi přijde, že pokud zvolím Market, nabídka se mi rozprostře přes okno s běžícím programem, takže vzniká trochu nepřehledný galimatyáš… Naopak šikovné je přepínání mezi položkami My Apps, Key Apps, Market a čtvrtou Widget (v níž se ale pod oknem programu zobrazovala jen další ikona Twitteru) barevnými tlačítky dálkového ovladače.
Jednou z volitelných aplikací je i internetový prohlížeč. Pokud do něj vstoupíme, musíme počítat s trochu nepohotovým ovládáním: kurzor se pohybuje směrovými tlačítky dálkového ovladače a k psaní adres slouží jen opakované stisky alfanumerických tlačítek (jako při psaní SMS na starších mobilních telefonech). Virtuální klávesnice se, bohužel, nekoná.

Multimédia
Trochu matoucí může být, že pokud k televizoru připojíte externí harddisk s videi, fotografiemi či zvukovými nahrávkami, nenajdete přístup k nim v Seznamu zdrojů (v této volbě externích vstupů USB zcela chybí), ale musíte aktivovat samostatnou funkci Prohlížeč médií (přístup je opět dvojí – tlačítkem na ovladači a z Menu). Prohlížeč „vidí“ nejen soubory na externím disku, ale i úložiště na síti (počítač, NAS server apod.). Přehrávat pak umí z těch, kde běží nějaké multimediální centrum.
A jaká je kompatibilita s užívanými formáty? Mimo hru je podle očekávání kodek WMV2 (u spotřební elektroniky záhadně neoblíbený), naopak mě překvapil výpadek i u rozšířeného kamerového formátu AVCHD. Pak už je ale vše v pořádku, především potěší přehrávání videí v DivX i MKV včetně titulků se správnou diakritikou českých znaků (po volbě správné znakové sady). Přístroj bez problémů přehrává i nahrávky v transportním streamu (*ts) pořizované např. satelitními přijímači.
Pro zvukové nahrávky se musíme podle očekávání spokojit s empétrojkami, tradičně bezproblémové jsou obrázky v JPEG. Suma sumárum multimediální funkce asi většinu uživatelů uspokojí, za nedostatek lze označit jen zmíněnou nekompatibilitu s kamerovým AVCHD; naopak – trochu překvapivě – si přehrávač médií televizoru poradil s nahrávkami z kamer a fotoaparátů i dalšími videi s rozlišením 4K Ultra HD.

Solidní výkon za přátelskou cenu
Obrazovou kvalitu lze označit za slušný standard. Obraz má příjemné barevné podání i dostatečný kontrast. Na druhou stranu nemůžeme počítat s nějak zvlášť sytou černou a promítnutí souvislé jednobarevné plochy odhalí i výkyvy v rovnoměrnosti podsvícení, u bočních LEDek poměrně časté. V běžném provozu se ale tyto neduhy dají oželet, zvlášť uvážíme-li cenu přijímače, standardní divák tyto naše výtky nejspíš vůbec nepostřehne. Očekávání vcelku plní také zvuková reprodukce, není sice příliš bohatá na okrajová pásma spektra, srozumitelnost dialogů je ale dobrá.

JVC LT-55VU83A: 18 990 Kč
Rivalové: Samsung UE55KU6172 (22 990 Kč); LG 55UH605V (19 990 Kč)