Obraz vás uchvátí, multimédia nepotěší

Nový vrcholový model 4K Ultra HD BD přehrávače, začleněný do výběrové řady ES (Esprit), představilo Sony už loni v létě. Trochu proto překvapí, že byť se i u nás už čile prodává, zatím „nedorazil“ na internetové stránky tuzemského zastoupení firmy… Dorazil však fyzicky do redakce, takže se s ním můžeme podrobně seznámit.
Koncepce přístroje i jeho provedení a podoba vycházejí z předchozího modelu UBP- -X800 (S&V 7/17). Shoda začíná u celokovového antivibračního šasi a pokračuje v minimalistickém designovém provedení, kterému dominuje sklopná čelní maska z tmavého umělého „skla“ (sklápí se při otevírání mechaniky), za níž je klasický bodový displej zobrazující základní provozní údaje, samozřejmě čitelný i při zavřeném panelu. Zcela napravo je na přední straně umístěno tlačítko pro ruční vysunutí/ zasunutí diskové mechaniky, hlavní vypínač (provoz/pohotovostní režim) a plastovou záslepkou krytý konektor USB pro připojení externích paměťových nosičů. Vzadu najdeme kromě základních konektorů, které nabídla už „osmistovka“ (dvojice výstupů HDMI, umožňujících oddělení vedení signálu do zobrazovače a zvukové aparatury, digitální audiovýstup v koaxiálním provedení a kabelové síťové přípojky LAN) navíc ještě optický digitální audiovýstup, analogový stereovýstup (cinch), port RS-232 užívaný především různými domácími řídicími systémy a minijack pro připojení externího čidla signálu dálkového ovladače.
Zcela stejný jako u nižšího modelu je pak dálkový ovladač přehrávače: spíše pomenší plastová jednotka, ale přehledná, opět mj. i s přímým tlačítkem pro aplikaci Netflix. V praxi je ovladač bezproblémový, přesto se nemohu ubránit dojmu, že „referenční přehrávač“, jak sám výrobce model UBP-X1000ES označuje, by si zasloužil ovladač v trochu exkluzivnějším provedení…

Nevybíravý všežravec
Ke kladům přehrávače bezesporu patří jeho kompatibilita s naprostou většinou diskových nosičů a formátů záznamu, které se na historické ose CD – DVD – BD objevily. Přehrávat tak můžeme kromě klasických CD, DVD a BD disků i dnes už marginální či zcela opuštěné formáty SACD a DVD-Audio, ale i širokou škálu různých zapisovatelných disků. Vzpomenete si ještě na souboj „plusových“ a „minusových“ médií, či jejich dvouvrstvé verze? Ne? Ale i tak je na tomto současném přehrávači přehrajete, tedy pokud už jejich vypálený záznam neodvál čas, což se bohužel stává. Samozřejmě, že hlavní roli si zde zaslouží disky Blu-ray. Už jejich základní verze (tedy s HD záznamem) poskytuje skvělý výsledek, třešničkou na dortu jsou pak disky 4K Ultra HD s HDR obsahem, které jsou reprodukovány (k zobrazení jsem vybral televizor LG OLED55B7V) s výborně prokreslenými stíny i vysokými jasy (např. mé oblíbené podpalubí či prozářené scény na mořské hladině ve filmu V srdci moře), s perfektní ostrostí a v prakticky dokonalých barvách. V této souvislosti je ale třeba poznamenat, že přehrávač podle dostupných informací pracuje s formáty HDR10 a HLG, není ale vybaven pro Dolby Vision. Na druhou stranu je ovšem otázkou, zda licencované Dolby Vision přežije příchod HDR10+, které umí prakticky to samé (tedy změny nastavení jednotlivých snímků v dynamických metadatech), ale nevyžaduje od výrobců vysoké licenční poplatky. Při přehrávání videí s nižším rozlišením lze využít volitelnou funkci přepočtu na 4K (Upscaling), výsledek (např. pro postarší DivX) bych označil za solidní, samozřejmě zázraky se ani zde nekonají. Výborná je reprodukce zvuku, a to jak při stereofonním přehrávání ryze hudebních nosičů, tak v prostorovém režimu filmů, pro který je k dispozici i kompatibilita s relativně novými formáty Dolby Atmos a DTS:X. Předpokladem kvalitního výsledku je ovšem kooperace s odpovídající zvukovou aparaturou.

Aplikační balast
Podobně jako většina BD a 4K Ultra HD BD přehrávačů, ani UBP-X1000ES nevládne v menu češtinou, musíme si vybrat z jiných čtrnácti evropských jazyků (pro přehrávání disků ale češtinu jako automatickou předvolbu zadat lze, byť s nutností najít si v návodu příslušný číselný kód). Tuto volbu, stejně jako další poměrně početná nastavení najdeme v menu nastavení (Setup). Zde můžete nastavit i základní parametry pro začlenění přehrávače do AV sestavy, tedy např. rozlišení obrazu pro výstup HDM, typ zobrazovače (televizor nebo projektor), to zda budeme využívat druhý výstup HDMI (oddělené vedení audiosignálu), nastavení zvukových výstupů, nechybí samozřejmě ani volba síťového připojení – kabelem či bezdrátovým wifi.
Výchozím prostorem pro ovládání přehrávače je domácí obrazovka (tlačítko Home na ovladači). Nebudu zapírat, že její obsah považuji za dost nepochopitelný úlet. Na jednu stranu je zřejmé, že výrobce chtěl zařadit i sem dnes tak módní aplikace spojující AV techniku s internetovým obsahem, na druhou jejich nabídka je mírně řečeno chudá a i dost nesmyslná. Jak je bohužel časté, část aplikací je předinstalována „natvrdo“, nelze je tedy z obrazovky odstranit; výrobci asi vědí lépe než my sami, co budeme potřebovat (nebo spíše, kdo si podobnou propagaci zaplatil). Tak zde opět máme Netflix (jako by nestačilo tlačítko na ovladači, ale pozor je i v nabídce volitelných aplikací, celkem ji tedy můžeme mít na tomto přehrávači k dispozici hned třikrát; škoda, že naše rčení, že „méně je někdy více“ k zainteresovaným asi nedorazilo), doplněnou Berlínskými filharmoniky a Spotify (ve všech případech jde samozřejmě o placené přístupy, v případě Spotify nás systém jemně upozorní, že spolu s mobilním zařízením bude tato aplikace fungovat jen tehdy, pokud si zaplatíme nejvyšší „prémiové“ předplatné). Za vrchol nesmyslnosti však považuji zařazení aplikace WWE Network; hlavou bych kroutil, kdyby byl tento přístup k portálu americké šílenosti zvané wrestling (tedy oněch předem nacvičených „zápasů“ cirkusácky oblečených týpků) v sekci volitelných položek, ale že je mezi nedotknutelnou základní výbavou, to považuji téměř za podceňování inteligence uživatelů… V sekci volitelných, tedy i odstranitelných aplikací (nazvané – jak jinak – My Apps) najdeme už z výroby YouTube a Opera TV (která je ale zcela nefunkční), teoreticky můžeme tuto část doplnit z databáze All Apps, zde však najdeme jen to, co už na obrazovce je, přibývá pouze aplikace Media Server otevírající přístup k souborům na úložištích domácí počítačové sítě (s klientem DLNA). Mimochodem, nebyla by tato aplikace logičtějším adeptem na místo v „povinné“ výbavě? Suma sumárum po mém soudu je jedinou široce využitelnou aplikací YouTube, k němu máme ale přístup prakticky ze všech dnešní AV i mobilních zařízení, takže se nemohu zbavit dojmu, že celá hra s aplikacemi je v případě tohoto přehrávače jen zbytečným balastem, který nic užitečného navíc nepřináší a výrobce si ho klidně mohl odpustit.
Nabídku hlavní obrazovky pak uzavírá trojice ikon pro diskovou mechaniku, připojený paměťový nosič USB a funkci Miracast, tedy zobrazení displeje mobilu/tabletu na obrazovce televizoru. Do mobilních přístrojů lze také nainstalovat aplikaci Video&TV SideView, která funguje i jako šikovný alternativní dálkový ovladač – příjemným překvapením je její česká verze. A v souvislosti s bezdrátovými funkcemi zmiňme i integrované Bluetooth, jehož prostřednictvím můžeme zvuk z přehrávače poslat třeba do bezdrátových sluchátek či externích reproduktorů.

Lépe z disku než ze sítě
Zmíněná aplikace Media Server a připojení flash/harddisku k portu USB nabízejí dnes už obvyklé multimediální funkce, tedy přehrávání videí, hudby či obrázků uložených na počítači a jeho síťových úložištích (např. NAS serveru) či externích discích. Bohužel, opět nejsou možnosti obou základních cest (síť/USB) vyrovnané. Zklamáním je především neschopnost přehrát po síti HD filmy v kontejneru MKV (z harddisku bez problémů i s titulky). Podobně překvapí, že po síti Sony nezvládá ani 4K videa, ať už jde o demosnímky či filmy, ale ani sekvence natočené v rozlišení 4K různými záznamovými přístroji (paradoxně včetně výborné 4K kamery Sony); z kamerových záznamů tak na síti zůstáváme jen u HD rozlišení s formáty AVCHD a XAVC S. Z připojeného harddisku ovšem nebyl problém reprodukovat všechny testovací soubory, včetně 4K videa natočeného mobilním telefonem. Podobně na síti přehrávač „nevidí“ video 3D, na harddisku ano, filmy ve formátu DivX/Xvid sice přehraje oběma cestami, po síti však bez externích titulků.
Podobně je tomu i případě zvukových souborů. Zvlášť mě samozřejmě zajímaly formáty Hi-Res Audia, kterého je Sony v poslední době jedním z velkých propagátorů a jehož podporu deklaruje i tento přehrávač; koneckonců pro empétrojky nepotřebujeme přístroj této cenové kategorie… Po síti se mi podařilo přehrát muziku ve FLAC (včetně 24 bit/192 kHz) a nekomprimované WAVy, nikoli už však formát ALAC ani de facto firemní DSD. A opět, z USB harddisku vše bez potíží (např. DSD se vzorkovací frekvencí 2,8 i 5,6 MHz). Sony v podobném nerovném přístupu ovšem zdaleka není samo, a tak se přímo vnucuje otázka: Proč výrobci do svých aparátů vkládají taková polovičaté nabídky? Na jedné straně je už pár let digitalizace veškerých médií nezvratnou skutečností a za optimální formu archivace jsou všeobecně považovány systémy typu NAS serverů, na druhou stranu i přední výrobci nám servírují mírně řečeno nedotažená řešení.
Celkový dojem z přehrávače je tedy tak trochu ambivalentní. Na jedné straně – a to je asi nejdůležitější – patří Sony UBP-X1000ES v reprodukci, zejména disků BD a 4K Ultra HD BD, k absolutní kvalitativní špičce. Cenná je i kompatibilita s širokou škálou diskových nosičů, řečeno jinak, můžeme přehrát i starší záznamy, které mnozí z nás ve svých archivech mají. Ke kladům lze přičíst i kompatibilitu s formáty Hi-Res Audia, byť není za všech okolností stoprocentní. O to víc pak mrzí především jen polovičaté síťové přehrávání a kapitolou sama pro sebe je i prapodivná výbava internetovými aplikacemi.

SONY UBP-X1000ES: 18 990 Kč