Video

Publikováno 5. dubna 2019 | Petr Žák

0

Dostupný obřík

Základem tohoto přijímače je LCD obrazovka typu IPS (In Plane Switching) s přímým zadním podsvícením LED, které podle dostupných údajů není lokálně řízeno. Jak je dnes u televizorů levnější kategorie běžné, zpracování obrazového signálu probíhá v 8bitovém rozlišení, větší počet barev, potřebný pro kompatibilitu s obsahem využívajícím formáty HDR (High Dynamic Range, vysoký dynamický rozsah) je dosahován pomocí technologie FRC (Frame Rate Control), která potřebný „mezilehlý“ odstín vytváří rychlým blikáním příbuzných subpixelů v potřebném poměru. Z konkrétních formátů Sony deklaruje kompatibilitu s HDR10 a HLG. Obnovovací frekvence je samozřejmě 50 Hz. Zcela standardní je výbava tunery (DVB-T/T2 HEVC, DVB-S/S2, DVB-C, analog) i přípojnými konektory (3× HDMI, 3× USB, optický digitální audiovýstup, analogový audiovýstup). Pro poslech se sluchátky můžeme sáhnout jen po klasickém drátovém modelu, pro nějž nechybí minijack dalšího audiovýstupu, Bluetooth pro využití bezdrátových sluchátek ale k dispozici není.
Z obvyklých tvarů nijak nevybočuje ani vzhled televizoru. Obrazovka je obkroužena trochu (na dnešní poměry) silnějším rámečkem z černého plastu, docela masivní a stejně povrchově provedené jsou i nohy, které využijeme, pokud nechceme televizor instalovat přímo na zeď – což je ale v této velikosti velmi praktické. Každou nohu tvoří dva kusy, které je třeba sešroubovat, výsledný podstavec se pak ještě šrouby připevňuje k televizoru – něco montážních prací se šroubovákem v ruce se tak ani tentokrát při instalaci nevyhneme.

Opět bez Androidu
Podobně jako Philips (viz test v předminulém čísle) ani Sony, další z protagonistů Android TV, tento operační systém do levnějších řad svých televizorů nedává, k ovládání přijímače i k jeho funkcím Smart TV slouží „vlastní“ software, podle údajů výrobce postavený na Linuxu. Opět tedy musíme konstatovat, že chybí možnosti doinstalovat si některé praktické doplňky (třeba externí přehrávače multimédií by se tentokrát velmi hodily, jak si ještě ukážeme dále), předností ale bezesporu je velmi střídmé a graficky moderně zpracované řešení.
Pokud vyvoláme „domácí“ stránku (modře zvýrazněné tlačítko Home na dálkovém ovladači) objeví se u levého okraje obrazu svislá řada šesti barevných obdélníků s volbami Všechny aplikace, Seznam programů, Digitální EPG, Nahrávky, Média a Nastavení. Pod první položkou najdeme sérii předinstalovaných aplikací, které nelze odstranit ani přeskupovat: Netflix, Deutsche Welle, Berliner Philharmoniker, Amazon Prime Video, YouTube, FilmBox Live, MeteoNews, internetový prohlížeč a Vewd App Store, což je databáze s poměrně početnou nabídkou dalších aplikací – z českých jsem ale našel jen copak. cz. Pokud si zde nějakou aplikaci vybereme, k předinstalovaným si ji ale nepřidáme, pouze ji lze zařadit do rubriky Oblíbené v rámci Menu Vewd. To příliš šikovné není… Seznam programů zobrazí soupisku stanic vytvořenou při ladění (ať už automatickém, nebo ručním), kterou lze také v menu přijímače jednoduše upravit (přesunem i vymazáním položek). Digitální EPG, programový průvodce, má klasickou podobu s rozsahem sedmi dnů, chybí mu ale vcelku obvyklá miniatura sledovaného vysílání. Položka Nahrávky otevírá pořady uložené na externím disku (s obvyklými omezeními na jediný přístroj) i časovače pro záznam v nepřítomnosti. Volba Média pak zprostředkovává přehrávání souborů z míst na domácí počítačové síti či z připojeného úložiště. Za trochu nepraktické považuji, že hned v prvním kroku volby musíme zadat položku Fotografie, Hudbu nebo Video, pokud pak budeme chtít jiný typ, nezbývá, než se opakovanými stisky tlačítka Return (Zpět) vrátit až na výchozí pozici. Konečně poslední volba Nastavení zastupuje klasické menu přijímače rozdělené na Systémová nastavení (mj. parametry obrazu a zvuku, ladění a nastavení kanálů atd.), Nastavení sítě (kabelové i bezdrátové), Zákaznickou podporu (mj. aktualizace softwaru, návrat k nastavení z výroby a uživatelskou příručku, která má nelogicky další volbu o úroveň výše…).
Dálkový ovladač má klasické infračervené provedení, jaké výrobce používá u svých modelů už řádku let. Přibyla ovšem tlačítka pro YouTube a Netflix. Ovladač je přehledný, nejšikovnější ale není uspořádání středové části, kde je obvyklý čtyřsměrný kruhový ovladač s potvrzovacím tlačítkem uprostřed obkroužen šesticí dalších tlačítek – Home, Return, Sleep, Informace, Guide (EPG) a Options (otevírá menu často používaných voleb a funkcí – mj. nastavení obrazu a zvuku, volbu reproduktorů, titulků, jazykové stopy apod.). Toto uspořádání bohužel vede poměrně často k přehmatům a tedy volbě jiné funkce, než jsme zamýšleli.

Slabší multimédia
Už výše jsem zmínil, že nějaká externí multimediální aplikace by se hodila, protože integrovaný přehrávač není žádný extra přeborník, především při přehrávání po síti. Touto cestou Sony nezvládl tak zásadní požadavek, jako jsou videa v kontejneru MKV, u filmů v DivX přídavné titulky, 4K videa z kamer a fotoaparátů s vyšším datovým tokem se zasekávají. Prakticky všechny zmíněné problémy ale odpadají při přehrávání z připojeného disku, výjimkou jsou – už víceméně tradičně – videa s kodekem WMV2, nedostupná z jakéhokoliv zdroje. Naopak oběma cestami integrovaný přehrávač zvládá kamerové formáty AVCHD i XAVC S (v HD rozlišení), většinu 4K videí stažených z internetu a trochu překvapivě i hudební FLAC, samozřejmě spolu s obvyklými MP3 (plus méně užívané WMA a WAV). Podle očekávání bezproblémové je po síti i z harddisku přehrávání fotografií s obvyklými funkcemi automatické výměny snímků.
Pro nastavení obrazu jsou k dispozici jen tři předvolby (Standardní, Živý a Personální) pro zvuk o jednu víc (Standardní, Hudební, Kino1 – číslovka v tomto případě trochu postrádá smysl, jiná volba Kino už v nabídce není – a Sport). Obraz tentokrát vyhlíží lépe při předvolbě s vyšším kontrastem, ve standardním režimu působí trochu mdle. U všech obrazových předvoleb lze upravit řadu detailních parametrů (kontrast, jas, barevná sytost, úroveň černé, teplota barev, ostrost atd.), v případě zvuku je volitelných možností méně (pseudoprostorové varianty, vyvážení), nastavení obrazu i zvuku lze samostatně vrátit do továrního nastavení.
Obraz ve výsledku představuje solidní standard, který v rámci cenové kategorie určitě obstojí. Barevné podání je realistické, kontrastu je vhodné pomoci už zmíněnou volbou některého z „výživnějších“ režimů či ruční úpravou. Zvuk směrovaný reproduktory z rozšířené spodní hrany obrazovky má obvyklý výkon (2× 10 W) i standardní kvalitu.

LCD TELEVIZOR SONY KD-65XF7005: 20 490 Kč


O autorovi



Napsat komentář

Zpět nahoru ↑
  • Aktuální číslo

    Aktuální číslo

    • Test: True Wireless sluchátka do šesti tisíc korun
    • Kdo s koho: 4K Ultra HD Blu-ray přehrávače Panasonic DP-UB450EG-K vs. Sony UBP-X700
    • HIGH FIDELITY
    • Profily

     

    Název a logo STEREO & VIDEO jsou chráněny ochrannou známkou zapsanou Úřadem průmyslového vlastnictví pod ev. č. 359725.

  • Aktuální články

  • Rubriky

  • Užitečné odkazy

  • Heureka.cz

  • S&V je členem mezinárodní organizace EISA

    Co je EISA?

    The European Imaging and Sound Association, která v roce 2012 oslavila třicetileté výročí založení, je sdružení 50 šéfredaktorů specializovaných časopisů z 19 zemí Evropy. EISA každoročně volí nejlepší výrobky, EISA Awards, v oborech Video, Audio, Domácí kino, Mobilní přístroje, Foto a Elektronika do automobilu. Stereo & Video unikátně zastupuje Českou republiku v porotách prvních čtyř kategorií. Plnohodnotným členem EISA se náš časopis stal již v srpnu 1994.