Malé skvělé regálovky

Typová řada Concert dánsko-amerického výrobce Jamo zahrnuje prakticky kompletní výčet reprosoustav pro stavbu domácího kina. Kromě čtyř sloupových modelů (ten nejdražší jsme testovali spolu s AV receiverem Onkyo TX-RZ840 v S&V 8/19) přes dva centrální až po dva surroundové s reproduktory umístěnými na čelním i bočních panelech a také čtyři stojanové modely s klasickým provedením, které lze využít nejen k prostorovým efektům, ale také jako hlavní repro pár.
Model C 93 II v našem profilu je z regálových modelů nejdražší, svými schopnostmi však dokáže zastat i funkci hlavních reprosoustav pro příznivce s vytříbeným sluchovým orgánem. Bedýnky jsou stavěné z MDF panelů, na čelní stěně 30 mm silných, vzadu a na bocích pak 16 mm (povrch kryje černá, nebo bílá dýha). V příslušenství u nich najdete nalepovací podložky, ploché z plsti a půlkulaté z pryže. Ozvučnice má na zadní stěně úchyt k připevnění na zeď, avšak toto umístění koliduje s bassreflexem, který je vyvedený na zadní stěnu, tudíž soustavy raději postavte na kvalitní, akusticky neutrální stojany v předepsané vzdálenosti od stěn místnosti. Reproduktory pocházejí z vlastní produkce Jamo, basový je osazený membránou z materiálu pojmenovaného Hybrid Composition Conical Cone (HCCC). Výškový má klasickou hedvábnou kalotu a antidifrakční vlnovod. Přes ně je na čelním panelu magneticky uchycena mřížka z průzvučné tkaniny. Vnitřek kabinetu je vystlaný syntetickým materiálem a opatřený rámovou výztuhou, která odděluje přední a zadní objem ozvučnice. Terminály v plastové vaničce umožňují propojení s jedním párem kabelů (mono-wiring) a připojit můžete také banánky. Výhybka disponuje jedním svitkovým kondenzátorem a tlumivkami s ocelovými jádry, měniče jsou připojené konektory fast-on.

Zvuk přesahuje rozměry
Malé dvoupásmové reprobedýnky mají nejsilnější stránku v čitelném podání středového a výškového rozsahu. Při umísťování v pokoji doporučuji vyzkoušet nejen základní polohu na stojato výškáčem nahoru, ale zkusit reproskříňky také položit na bok, výškovými měniči směrem ven nebo dovnitř (pak mým uším zněly nejlépe). Akustická a komorní hudba jsou přesně to, co těmto reprosoustavám sedne. Zpěv i piano Diany Krall (CD From This Moment On) a hlas Amy Winehouse (CD Back to Black) mají u Jamo přesný a naturální projev. Eva Olmerová ve skladbě Aleluja a jazz (album Já hledám štěstí – zlatá kolekce 1962–1992) zpívá procítěně s bezchybným trubkovým doprovodem, přičemž stojí před vámi tam, kde ji očekáváte, i když u dražších sloupových C 97 II byla její pozice uprostřed ještě mnohem přesnější. Stereofonní báze je podána solidně, byť s tendencí zvýraznit zvukové pole spíš u reproduktorů než mezi nimi, což bylo znát hlavně na CD Mickey Hart: Planet Drum. Bubeníci Pavel Fajt a Jim Meneses (CD Songs For The Drums) mají své bubny pod kontrolou a dokážou to rozjet na plné pecky i u těchto bedýnek s malými ozvučnicemi, ten úplně nejhlubší fundament je pochopitelně omezen. U varhanních skladeb jsou nejnižší pedálové rejstříky spíš naznačeny než plně předneseny, ale to je u reprosoustav tohoto typu spíš vlastnost než nevýhoda.