Zahraj to znovu, Sony!

Dálkový ovladač s integrovaným mikrofonem patří už do běžné výbavy nejednoho televizoru. Ale dálka s reproduktory? Tak to tady ještě nebylo!
Asi takovou situaci také dobře znáte. Ne každý televizní pořad vyžaduje soustředěný posez před obrazovkou. Leckteré stačí sledovat jen „na půl oka“, tedy hlavně sluchem, během nezbytných domácích činností, a to nezřídka i ze sousedící místnosti. Pak ovšem obvykle nastává problém s nastavením hlasitosti zvuku, aby byl dobře slyšet také na momentálně odlehlejším působišti a přitom jeho vyšší intenzita neobtěžovala ostatní členy domácnosti či dokonce – nedej bože – nebudila sousedské rozepře. Obdobné přetahování o ovladač Volume však vzniká často i v početnějším diváckém publiku shromážděném přímo před televizorem, zvlášť když některý z jeho členů hůř slyší, nebo v pozdějších nočních hodinách, kdy zvuk ruší potenciální kandidáty spánku. Netuším sice, zda se s takovými situacemi potýkali i vývojáři Sony, faktem ovšem je, že na ně našli účinný recept. Je jím malý, snadno přenosný bezdrátový systém, který přivádí zvuk z televizoru přímo do místa poslechu, z něhož dovoluje také přímo ovládat hlavní funkce přijímače.

Jak se do lesa volá…
Pohledné zařízení s elegantním nadčasovým designem, které díky ochraně IPX2 odolá i náhodnému potřísnění vodou (např. při postavení na kuchyňskou linku), se skládá ze dvou částí – fixní základny a přenosného reprosystému s ovladači. Nízká základna, slučující funkci wifi vysílače a dobíječky, se umísťuje k televizoru. Zatímco proud jí standardně dodává externí zásuvkový adaptér, s nímž je propojena kabelem zakončeným na obou stranách konektory USB-C, zvuk odebírá z audiovýstupu televizoru. Na výběr jsou dvě možnosti připojení: buď přes digitální optický výstup, nebo přes výstup sluchátkový. Prvá varianta, při níž je třeba nastavit na výstupu zvuk PCM, je pochopitelně výhodnější, neboť na rozdíl od druhé nijak neomezuje reproduktory televizoru. Většina přijímačů totiž nepočítá se souběžným provozem sluchátek a interních reproduktorů, které tak po obsazení sluchátkového výstupu automaticky vypíná. Ale s nepořízenou nemusejí odejít ani majitelé TV vybavených pouze digitálním audiovýstupem na konektoru cinch (označovaném technokraticky jako koaxiální či srozumitelněji v analogii k optickému jako elektrický). Jen se jim to prodraží o pár stovek investovaných do nákupu nezbytného převodníku elektrického audiosignálu na optický, např. Goobay 11918 či König KNACO 2500.
Vlastní připojení základny k televizoru je velice jednoduché. Troufám si ho dokonce označit, útlocitnější čtenář (snad) promine, za stoprocentně blbuvzdorné. Všechny potřebné kabely jsou totiž přibaleny a navíc i přehledně označeny velkými barevně odlišenými čísly, stejnými jako příslušné vstupy základny. A nejen to. Zároveň jsou jejich koncovky ještě opatřeny štítky s názornými piktogramy zařízení, do nějž je třeba je zasunout. Tady by nedokázali chybovat ani Pat s Matem. Jediné, co může působit někde potíže, je krátká, pouze metrová délka dodávaného napájecí kabelu. Ten lze však snadno zaměnit za jiný delší. Protože si výrobce zřejmě nechtěl komplikovat logistiku odlišnými baleními pro různé regiony, je součástí standardního příslušenství i druhý napájecí adaptér s trojkolíkovou plochou vidlicí typu G, který může našinec využít při cestách do zahraničí, např. Velké Británie či Irska, ke krmení jiných zařízení vyžadujících napětí 5 V a proud 1,5 A, tj. třeba mobilního telefonu. Ale zpátky od tohoto přidruženého bonusu k našemu zařízení.
Funguje-li základna jen jako vysílač, řekne si o zanedbatelných 0,3 W. Může tedy zůstat zapojena dlouhodobě, aniž by nějak významněji zatížila účet za elektřinu. Jestliže se v ní dobíjí přenosná jednotka, stoupl její příkon na 7,7 W. Aby mohla jednotka fungovat nezávisle, je její součástí i pevně vestavěný LiIon akumulátor, který při plném nabití pokryje až třináct hodin jejího nepřetržitého provozu. Jeho dobíjení opět nemůže být snazší – stačí jen jednotku posadit do základny, čímž se automaticky propojí jejich patřičně robustní a proti mechanickému poškození dobře chráněné kontakty. Ačkoli návod takovou možnost nezmiňuje, zkusili jsme napájet základnu i přes konektor USB televizoru. A funguje to – včetně dobíjení jednotky, které však bude trvat asi déle než při originálním postupu, kdy se její kapacita obnovuje z minima na maximum zhruba tři hodiny. Výhodou této alternativy je jednodušší propojení a většinou také souběžné automatické zapínání a vypínání zároveň s televizorem. I když základnu utáhl i proud 0,5 Ah z běžného USB 2.0, lepší je samozřejmě připojení k jeho verzi s proudem zvýšeným na 1 Ah, případně k USB 3.0 s proudem 0,9 Ah.
Přenosná jednotka, opatřená na spodku účinnou pryžovou protiskluzovou ochranou a na vrchní straně sklopným, na transport velmi pohodlným držadlem, má celoplastové tělo, doplněné vpředu masivní kovovou mřížkou. Za ní sídlí trojice reproduktorů o průměru 4 cm, z nichž ve standardním režimu hrají pouze oba krajní. Po prvním stisku tlačítka Voice Zoom na horním panelu je doplní i prostřední člen, zatímco výkon bočních se sníží. Návazné druhé zmáčknutí tohoto tlačítka pak ještě víc zvýrazní vyšší kmitočty. Cílem obou úprav je citelné posílení mluveného slova na úkor ostatních složek zvuku.
Jednotka se zapíná i vypíná stiskem velkého točítka regulace hlasitosti, které ji upravuje pochopitelně nezávisle na nastavené hlasitosti reproduktorů televizoru. Tu lze spolu s ostatními funkcemi přijímače ovládat devatenáctkou sousedních, jednoznačně zřetelně označených a patřičně velkých tlačítek. Dosažitelné jsou všechny běžné provozní funkce včetně zapínání a vypínání televizoru, přímého i krokovaného přepínání předvoleb, samočinného návratu k předchozí předvolbě, pohotového umlčení zvuku, přepnutí do ryzího audioprovozu či vybavení základních informací o sledovaném pořadu. A jak se jednotka naučí televizor řídit? Opět náramně jednoduše. Stačí v jejím návodu vyhledat a poté na klávesnici zadat dvoumístný číselný kód příslušné značky. K dispozici jsou kódy pro přístroje Hitachi, LG, Loewe, Panasonic, Philips, Samsung, Sharp, Toshiba a pochopitelně i domácí Sony. Vyzkoušeli jsme komunikaci s přijímači LG a Panasonic. S oběma se zkontaktovala naprosto spolehlivě, ba co víc, dokázala je řídit i střídavě, aniž by přitom bylo třeba měnit jejich kód. I tady tak funguje vše jak na drátkách (a to i bez drátků). À propos kontaktní spojení. Odklopné víčko na zádi jednotky ukrývá dva konektory. Jeden pro připojení sluchátek, čímž se její interní reproduktory vypnou, druhý pro její přímé napájení, takže pak není závislá jen na vlastním akumulátoru, jenž se může touto cestou i dobíjet.
Zvuk putuje ze základny do jednotky éterem v pásmu 2,4 MHz, ale protože zařízení vsadilo na vlastní proprietární systém, nelze jej využívat také pro přímou bezdrátovou reprodukci z jiných přístrojů, např. z mobilního telefonu. Nic ovšem nebrání jejich případnému kabelovému připojení k základně. Výrobce sice deklaruje dosah ve volném prostředí až do třiceti metrů, ale v interiéru bývá zpravidla skromnější. Nejsou-li prostory stavebně zcela odděleny pro signál nepropustnými překážkami, např. tlustou železobetonovou zdí, dorazí zvuk i do jiné místnosti. To lze s výhodou využít třeba pro poslech rozhlasových stanic šířených v rámci televizních kanálů. Ovšem pozor! Protože jednotka předává povely televizoru klasicky infračervenými paprsky prostřednictvím tří diod umístěných za okénkem v její zádi, při jeho řízení jej musí mít na dohled.

…tak se z lesa ozývá
Zvukový výkon Sony není sice nijak zvlášť velký, ale pro dané účely zcela stačí. A to i přesto, že lze prakticky využívat jen jeho část, neboť po vyjetí hlasitosti do poslední nejvyšší pětiny rozsahu bývá zvuk už přemodulovaný a dost zahlušený. Zařízení, které přeneslo kmitočty od 60 do cca 11 000 Hz, poskytuje v běžném nastavení hutný, středně detailní a poměrně centralizovaný zvuk s poněkud upozaděnými hloubkami a velice dobrou srozumitelností řeči. Zapnutí funkce Voice Zoom na prvý stupeň mluvu velmi znatelně vyzdvihne nad ostatní složky. Aktivace jejího druhého stupně ji už výrazněji neposílí. Nejeden uživatel by asi víc ocenil, kdyby přístroj nabídl místo této fixní úpravy kmitočtového rozsahu raději individuální plynulou regulaci hloubek a výšek. Na ni však jeho konstruktéři nepamatovali.
Při optickém připojení a souběžném provozu s reproduktory televizoru byl zvuk dokonale synchronní, bez sebemenšího zpoždění. Docela přitom překvapilo, že i když je jednotka umístěna poměrně daleko od obrazovky, pokud leží v ose mezi ní a divákem, při sledování běžných pořadů subjektivně ani příliš nevadí, že zvuk nevychází z obrazu. Pocit „vnoření“ do děje tak není narušený. Neplatí to však absolutně, třeba u akčních filmů s bohatou ruchovou kulisou bývá určitý nesoulad už znát. Zbývá dodat, že jednotku lze postavit takřka kamkoli, neboť její podklad reprodukci příliš neovlivňuje.
V součtu tedy výborný, velmi kvalitně zpracovaný nápad, který to, co slibuje, také bezezbytku plní. Bez obav po něm mohou sáhnout uživatelé značkových televizorů s potřebnými audiovýstupy. Obezřetnější by měli být jen vlastníci neznačkových výrobků, kteří si musejí nejprve prakticky vyzkoušet, zda se dorozumí i s jejich modelem.

SONY SRS-LSR200: 4 777 Kč
Rivalové: Vyjma svého přímého předchůdce Sony SRS-LSR100 zatím žádné jiné nemá.