Mírný pokrok v mezích OLEDu

V rámci každoroční inovace produktových řad přicházejí na trh i nové verze přijímačů Philips, včetně těch, které jejich výrobce, tchajwanská firma TP Vision, staví na obrazovkách 4K OLED, dodávaných jejich jediným výrobcem, společností LG. V rámci této obměny tedy loňskou řadu OLED805 (S&V 7/20, 9/20 a 1/21) nahrazuje OLED806 a opět, stejně jako loni, můžeme konstatovat, že nejde o žádnou revoluční proměnu, ale změny spíše kosmetické. Pokud jsem si už loni vypůjčil známý pojem od Jaroslava Haška „mírný pokrok v mezích zákona“, tak letos ho mohu s klidem zopakovat… Což ovšem neznamená nic negativního, spíše jde o potvrzení, že dosavadní koncepce se osvědčila a zásadní změny nevyžaduje.
Přijímače jsou opět dostupné ve dvou velikostech – 55 a 65 palců (tedy s úhlopříčkami 139 a 165 centimetrů), menší z nich jsme měli možnost podrobně vyzkoušet. Asi největší inovací je nová verze řídicího procesoru P5 (připomenu, že pětka v jeho názvu má zastupovat pět základních okruhů práce se signálem, které procesor zpracovává, tedy zdrojový signál, barvu, kontrast, ostrost a podání pohybu). Loni šlo o 4. generaci, nyní tedy máme P5 generace 5, samozřejmě opět s postupy umělé inteligence. Procesor, stejně jako jeho předchozí verze, primárně vychází z analýzy signálu, který v případě videa porovnává – snímek po snímku – s množstvím vzorových obrazů uložených v paměti (členěných na sport a pohyb, krajinu a přírodu, tón pleti, černou a kontrast a animaci). Do výsledku zahrnuje ale i předchozí „zkušenosti“ (v rámci tzv. strojového učení), tedy třeba nastavení zvolená uživatelem. Kromě vyhodnocování zmíněných pěti složek systém hledá i vzájemné vztahy mezi jednotlivými veličinami, aby výsledek maximálně vystihl celkovou rovnováhu jednotlivých složek ovlivňujících podání obrazu.

Úpravy zahrnující okolí
Novinkou inovované páté generace procesoru je schopnost zahrnout do tohoto „uvažování“ i údaje o úrovni okolního osvětlení, které systému dodávají čidla umístěná téměř neviditelně v černém orámování samotného obrazového panelu (tato vlastnost je integrální součástí konstrukce aktuálních obrazovek OLED LG, s podobným vyhodnocováním osvětlení okolí se tedy setkáme také u jiných značek využívajících stejné panely – samozřejmě včetně mateřského LG). Systém v tomto směru poskytuje potřebná data i formátům HDR, schopným rovněž do svých nastavení parametry okolního jasu zahrnout – konkrétně jde o HDR10+ Adaptive (což je právě takto zaměřená nadstavba metadatového HDR10+); předpokládám, že podobně tomu bude i s konkurenčním Dolby Vision IQ, protože Dolby Vision televizory Philips OLED podporují už delší dobu, byť tentokrát ve firemních podkladech přímo verze Dolby Vision IQ (tedy opět nadstavba nad základním formátem) zmíněna není. Samozřejmě, že využití čidla měřícího okolní jas je podmíněno tím, zda ho v menu přijímače povolíme, nebo zakážeme (a výrobce nezbývá než pochválit, že nám tuto volbu ponechává). A zde dodám, že doporučuji obě varianty vyzkoušet v reálném prostředí. Sám například čidlo vesměs vypínám, protože výsledek při jeho zapojení mi přišel příliš tmavý. Ale to je jedna z ryze osobních preferencí. A když už jsme zmínili možnosti vysokého dynamického rozsahu (HDR), dodejme, že přijímač podporuje prakticky všechny ak tuální formáty, tedy kromě zmíněných HDR10+ a Dolby Vision (a jejich variant zohledňujících i okolní osvětlení) také „televizní“ HLG a samozřejmě i výchozí „obyčejný“ HDR10. Přijímač má ostatně pro reprodukci obsahu s HDR vše potřebné: disponuje nativním 10bitovým zpracováním obrazu, z barevného prostoru DCI P3, který se užívá pro digitální zobrazovací techniku, dokáže reprodukovat plných 99 % odstínů.

Drobné inovace designu
Určité změny doznal Philips také v designu – ale zde jde opravdu o detaily. Tak třeba pár nožek, které využijeme při postavení televizoru na stolek či podobnou podložku, měl loni trojúhelníkový profil, letos je čtvercový a lesklé chromované provedení nahradila matná kombinace tmavošedé a bílé. Stále je ale můžeme považovat ze příkladné v jednoduchosti instalace – žádné sestavovaní složitých podstavců, jen čtyři šrouby pro připojení dvou krátkých tyček. Naopak zcela stejný je výchozí design samotné obrazovky s tenoučkým kovovým orámováním, doplněným dole jen nenápadným výstupkem s kontrolní diodou (v pohotovostním stavu svítí červeně, po zapnutí zhasne) a přijímačem signálu dálkového ovladače. Panel OLED opět nemá tloušťku větší než asi čtyři milimetry, na zadní části k němu ovšem přiléhá plastový box s elektronikou a konektory, jehož hloubka o pár milimetrů přesahuje čtyři centimetry a dole se ještě rozšiřuje na zhruba 65 milimetrů tak, aby vznikl dostatečný prostor pro reproduktory. Ty opět směřují dolů, pod televizor, a disponují výkonem 2× 10 wattů; hlubokotónovou složku podporuje basový reproduktor (30 wattů) umístěný na zadní straně přijímače, podpořený ještě dvěma pasivními jednotkami ve svém sousedství. A dodejme, že také konektorová výbava je na standardní úrovni vyšší třídy – celkem je k dispozici čtveřice vstupů HDMI (po dvou ve verzi 2.0 a 2.1), trojice portů USB (jedenkrát 3.0, dvakrát 2.0), digitální audiovýstup v optickém provedení, zdířka LAN pro kabel domácí sítě, výstup pro kabelová sluchátka (3,5mm minijack), samozřejmě nechybějí konektory pro vstupy anténního signálu (pozemní/ kabelový a satelitní) a zásuvka pro dekódovací moduly Common Interface. Stejně jako v minulosti jsou konektory rozděleny do dvou sekcí, kladem ale i tentokrát je, že v obou případech jsou orientovány rovnoběžně s panelem, takže nezpůsobí svým směrováním žádné problémy ani při instalaci na zeď.

Ovladač ve stříbrném hávu
Podobně „obměněný“ je i dálkový ovladač: loni byl tmavošedý, letos je stříbrný, samozřejmě opět v plně plastovém provedení… Osobně bych dal přednost raději tmavému vzhledu, argumentem pro změnu snad může být, že světlý ovladač snadněji najdeme na stole i v potemnělé místnosti. K přednostem ovladače určitě patří jeho plné podsvícení, které se aktivuje stiskem libovolného tlačítka (označení tlačítek je ale bezproblémově čitelné i v klidovém stavu), šikovná je i jeho velikost. Uspořádání je možná oproti zvyklostem trochu zpřeházené, nepostrádá ale nic z toho, co bychom mohli požadovat – spíše má i něco navíc… Spodní partie patří numerickým tlačítkům, zcela dole doplněným o teletext a Možnosti (zahrnující mj. informace o sledovaném programu, volbu titulků, zvuku, zapnutí/vypnutí HbbTV a trochu utajeně je zde i možnost otevřít kompletní menu). Nad nimi je sekce s vzestupným/sestupným ovládáním hlasitosti, vypnutím zvuku a postupnou změnou kanálů, o něco výše pak čtveřice barevných, původně teletextových tlačítek (mám dojem, že dnes už je z nich v častější permanenci jen to červené, aktivující HbbTV). Následuje pak do tří řádků po třech rozdělený oddíl ovladačů přehrávacích funkcí (třeba když případ – i hlasových asistentů). Trochu možná překvapí, že tlačítko, kterým se aktivuje vestavěný mikrofon, není označeno jeho symbolem, jak je už docela obvyklé, ale různobarevnými bublinami… Dva další horní řádky patří streamovacím aplikacím Netflix, Prime Video (Amazon) a Rakuten (pokud to půjde stejným tempem dál, jsem docela zvědavý, kolik podobných placených služeb bude ovladače „zdobit“ třeba za dva, tři roky). A protože tyto dvě řádky jsou děleny na polovinu, zbývající tlačítko (označené symbolem až nebezpečně připomínajícím „okna“ Windows) pak otevírá databázi doplnitelných aplikací označených jako Kolekce Philips). Samostatné tlačítko má funkce Ambilight a její nastavení a zcela nahoře je pak i hmatově odlišený (v prohlubni) vypínač televizoru – jím přepneme přijímač do pohotovostního stavu.
U některých funkcí vyvolatelných ovladačem se zastavím podrobněji. Především za ne zcela šťastné považuji, že tlačítkem Menu na dálkovém ovladači nevyvoláme klasické menu, ale jen tzv. Rychlá nastavení, jejichž členění je dost sporné – jak mám například tušit, co výrobce považuje za Častá nastavení, navíc když jiné – mnohdy též „časté“ – úpravy mají své vlastní kolonky. Čekal bych, že z této zrychlené volby se dostanu i na celé menu (jak to známe z některých konkurenčních značek), nicméně tomu tak není a tuto volbu můžeme provést buď už zmíněným tlačítkem Možnosti, nebo z domácí stránky volbou se symbolem ozubeného kolečka.

Tradiční Ambilight
Samostatnou zmínku si samozřejmě zaslouží i funkce Ambilight, byť tato forma osvětlení prostoru za přijímačem je už nejspíš obecně známým evergreenem této značky. Zde se Ambilightu dostalo rozšíření na čtyři řady, je tedy po obvodu všech stran zádě. Světlo obstarává celkem 97 diod – po sedmi LED je na svislých stranách, 14 dole a celkem 69 nahoře (zde jsou sdruženy do trojic). V nastavení Ambilightu můžeme zadat různé režimy fungování. Zvolit lze barevné změny podle obrazu (s podkapitolami Standard, Přirozený, Sport, Jasný a Hra), zvuku (Lumina, Retro, Rytmus), předvolby nazvané trochu vágně Lounge Light (s variantami Horká láva, Mořská hlubina, Svěží příroda, Teplá bílá a Vlastní barva) a barvy podle vlajek (na výběr je celkem 78 států), což asi nejvíce využijí sportovní fanoušci při přenosech z různých klání. Ambilight lze dokonce bezdrátově propojit i se žárovkami Philips Hue, takže s rytmem hudby či s náladou barev filmu může souznít kompletní osvětlení místnosti. Ale samozřejmě můžeme Ambilight v menu také vypnout.

Opět v režii Androidu
Televizory Philips využívají už po několik let operační systém Android TV (s výjimkou nejlevnějších modelů) a tento trend samozřejmě pokračuje i v letošních modelech, aktuálně ve verzi Android TV 10. Přiznám se, že nějaký zásadní uživatelský rozdíl oproti loňské „devítce“ jsem ani v tomto případě nezaznamenal. Pro Android TV je typické, že po úvodní instalaci je jeho domácí stránka plná (spíše by se hodilo přeplněná) nejrůznějších aplikací, odkazů, nabídek a doporučení. Ale stejně jako už u několika předešlých verzí je zachována možnost tento obsah výrazně zredukovat. Na počátku nás ovšem čeká vstupní instalace, která má vcelku standardní průběh a nic složitého v jejím rámci uživatele rozhodně nečeká. Po volbě jazyka menu (samozřejmě s češtinou) následuje párování dálkového ovladače s televizorem, připojení k domácí internetové síti a přihlášení k účtu Google, které sice pro chod televizoru není nezbytné, ale řada funkcí ho vyžaduje. Pak se samozřejmě nevyhneme i litaniím smluvních podmínek, které stejně de facto musíme přijmout. V dalších dvou krocích – sdělování polohy a odesílání údajů do Googlu – už máme na výběr, takže obojí můžeme odmítnout. Následuje pár obrazovek s vysvětlujícím popisem některých funkcí Androidu (Google Play, hlasový asistent, Chromecast) a pomalu se dostáváme k vlastním instalaci televizoru. Po volbě země příjmu (ČR) a místě provozu (doma nebo v obchodě – druhá volba aktivuje předváděcí režim pro prodejny, podle mého názoru v této hlavní úrovni menu je zcela zbytečná) nám přijímač ještě nabídne další registraci, tentokrát u výrobce (samozřejmě opět s nejméně trojicí dobrovolně-povinně odsouhlasených podmínek), což ale můžeme přeskočit příslibem „Později“ a pak už konečně dojde na ladění příslušných tunerů, které budeme využívat. K dispozici je samozřejmě kompletní sestava pro pozemní, kabelový i satelitní signál. Praktická volba „pouze digitální“ nechybí a proces zkrátí o neúspěšné hledání neexistujících (v našem případě) analogových zdrojů. Proč je aktivace hybridní služby HbbTV využívající internetové připojení nadepsána „Ochrana osobních údajů on-line“, netuším, nicméně stejnou otázku si nekladu poprvé… Následuje poměrně rychlá aktualizace nabídky aplikací a informace o režimu čištění obrazovky OLED od zbytkového obrazu, která vyžaduje ponechat televizor alespoň pár minut po ukončení sledování v pohotovostním režimu (tedy neodpojovat ho od sítě), aby tento cyklus mohl proběhnout. A tím je úvodní uvedení přijímače do provozu de facto hotové.

Tradiční problém s kanály
U mnoha televizorů na základní nastavení navazuje (pokud není přímo jeho součástí) i uspořádání vzniklého seznamu předvoleb televizních kanálů. U Philipsu je to – už tradičně – složitější. Tato značka, pokud se nemýlím, tak jako jediná z velkých výrobců, úpravu seznamu neumožňuje a uživatele vede k vytvoření seznamu „oblíbených“, v němž už pořadí ovlivnit můžeme a nechtěné stanice do něj prostě nezařadíme. Ponechám-li stranou spíše sémantický problém, že mezi „oblíbené“ bych musel zahrnout i stanice, které v oblibě rozhodně nemám, ale do nabídky prostě patří, pak mi toto řešení přijde nadbytečné a komplikované, rozhodně úprava samotné soupisky, jak ji známe od jiných značek, je jednodušší.
Jelikož i televizory Philips poskytují možnost přenosu soupisky na externí paměť (a tím pádem i do počítače), napadlo mě, že toto řešení, tedy úprava seznamu stanic na počítači s následným přenosem nové verze zpět do televizoru, což většina výrobců umožňuje, by mohlo být řešením i v případě televizorů Philips. Jenže nejrozšířenější program pro tento účel – ChanSort – kompatibilní s většinou značek, data z Philipsu nenačetl a neuspěl jsem ani s hledáním specifického řešení v podobě programu Philips Channel Editor, který je na internetu také někdy zmiňován. Našel jsem jen podezřele vyhlížející stránku v češtině, která za „free“ program chtěla téměř 300 Kč a weby, které žádaly mailovou adresu s tím, že program pošlou, „až bude k dispozici“. Asi nepřekvapí, že jsem tyto nabídky ignor oval… Nakonec jsem sice našel nějakou starší verzi, ani ta však data ze současného televizoru nenačetla. Snaha tedy skončila ne úspěšně. Výrobce samozřejmě své řešení chválí a obhajuje, možná by nebylo od věci zamyslet se nad tím, proč naprostá většina ostatních výrobců úpravu samotného přehledu stanic umožňuje, a také si přečíst názory uživatelů na internetových fórech. Nenašel jsem ani jeden pochvalný a ty ostatní bych si zde ani netroufl citovat…

Doma lze vše upravit
Jak jsem už zmínil, domácí stránka Android TV je po úvodní instalaci plná odkazů. Zcela nahoře je řádka obsahující vyhledávání (se symbolem mikrofonu i klávesnice, protože možné je hlasové i psané zadání), dále pak volbu vstupu (kromě zařízení připojených ke konektorům přijímače nabízí i připojení k úložištím na počítačové síti), menu (obvyklý symbol ozubeného kolečka) a hodiny (aktuální čas). Pod ní je řádka předinstalovaných aplikací (ve výchozí podobě Netflix, Prime Video, Kolekce Philips TV, Rakuten TV, YouTube a Google Play Movies), které lze doplnit o další kliknutím na symbol „+“ umístěný na pravém konci řádky, případně otevřením nabídky Aplikace (červený kroužek na opačné straně), kde je kromě třicítky vybraných položek navíc – pod označením Stáhnout další aplikace – ještě přístup i do kompletní databáze Google Play (samostatná nabídka je pak označena Stáhnout další hry). Nabídka Google Play (Obchod Google) sice není zdaleka tak obsáhlá jako její varianta pro telefony, nicméně stále jde o nejrozsáhlejší databázi aplikací, které můžeme doinstalovat. Takže zde najdeme i početnou nabídku aplikací v češtině, včetně většiny internetových televizí jako je Lepší TV, Kuki TV, Sledování TV, Skylink Live, T-mobile TV GO, Telly, Mazaná TV, či slovenské Magio Go a Markíza Plus (v nabídce zatím – jako u většiny značek s výjimkou Samsungu – chybí aplikace O2), najdeme zde i streamovací služby v češtině jako je Voyo a HBO GO. Pro řadu uživatelů je magnetem pro volbu televizoru s operačním systémem Android TV i dostupnost oblíbené multimediální aplikace KODI, kterou jiné operační systémy nenabízejí, praktická je jistě i možnost instalace dalších alternativních multimediálních přehrávačů, díky kterým přijímač dokáže přehrát prakticky libovolné multimediální formáty – zejména v případě videa.
Ale vraťme se k domácí stránce. Ve výchozí podobě následuje pod řádkou aplikací nabídka pořadů streamovací služby Netflix, pod níž je škála televizních stanic, uspořádaných, stejně jako v jejich soupisce, abecedně. Další vodorovná řádka je nadepsána „Jak“ a přináší instruktážní videa k nastavení a užívání televizorů Philips, bohužel ale výhradně v angličtině. Níže najdeme řádky s doporučeními YouTube a YouTube Music, která by snad při dlouhodobějším používání televizoru (pokud jsme k YouTube přihlášeni) měla reagovat na naše preference. Následuje další řádka aplikací, tentokrát doporučených z nabídky Google Play, pod níž je, jako poslední, nabídka filmů a seriálů streamovací služby Prime Video od Amazonu. První možností úprav je přesun zmíněných položek na stránce. Mnohem zásadnější úpravy pak nabízí funkce Přizpůsobit kanály, jejíž volič je na domácí stránce zcela dole. Zde můžeme prakticky všechny vyjmenované řádky s nabídkami povypínat a z domácí stránky rychle zmizí. Podobně lze snadno upravit i úvodní řádku s „doporučenými“ aplikacemi: pokud na zvolené položce přidržíme kurzor, objeví se nabídka Spustit/Přesunout/ Odstranit z oblíbených. Díky tomu mohou na domácí stránce zůstat opravdu jen položky, které budeme skutečně využívat. Porovnáme- -li v tomto směru Android TV s konkurenčními operačními systémy jiných značek, pak v uživatelské vstřícnosti Android jasně vede.

Výborně, ale po ručních úpravách
Už loňský model poskytoval velmi dobré reprodukční vlastnosti, zejména v případě obrazu. Proto mě překvapilo, že letošní „osmsetšestka“ byla po vybalení a první instalaci – mírně řečeno – barevně mimo. Obraz tíhnul výrazně k červeným odstínům, což zejména u pleťové barvy vedlo k dojmu čerstvé „uvařenosti“ osob na obrazovce. Osobně si to vysvětluji tím, že k otestování dorazil vzorek z nějaké nulté série, který nebyl ve výrobě správně nastaven (konec konců dorazil také v neoriginální krabici). Alespoň jsem tak mohl vyzkoušet možnosti úprav v menu. A skutečně, v podrobnějších nastaveních obrazu jsem našel i možnost upravit poměr jednotlivých barevných složek, což po nějakém experimentování metodou pokusu a omylu nakonec vedlo k velmi dobrému výsledku, tedy barevně zcela vyváženému obrazu. Ostrost a podání detailů byly v pořádku od počátku a na solidní úrovni (i když ne zcela bezchybně) televizor přehrál i testovací scény s pohybem; ve většině případů byla reprodukce v pořádku, pouze výrazné tmavé svislé linie na světlém pozadí vesměs vygenerovaly i čárkové artefakty ve svém sousedství, jisté rezervy bychom našli i při reprodukci videí s frekvencí 25 snímků za sekundu – zde se při rychlém pohybu hrany trochu rozpadají.
Na velmi dobré úrovni je zvuková stránka reprodukce, u níž oceníme dobře podanou hlubší část tónového spektra, kterou obstarává basová jednotka na zadní straně přijímače. Televizor si dobře poradil se 4K videm s HDR, včetně Dolby Vision (doprovázeného vesměs zvukovým Dolby Atmos) – a to jak v případě ukázek z harddisku, tak filmů z disků 4K UHD Blu-ray, bezproblémová a kvalitní, je i reprodukce videostreamů z portálu Netflix. Přehrál i naprostou většinou obvyklých videoformátů (MKV, MP4, DivX, MOV, XAVC S, AVCHD apod.), navíc pro případ neúspěchu s něčím méně obvyklým je zde stále k dispozici možnost vypomoci si instalací dalšího multimediálního přehrávače z široké nabídky Google Play. Naopak na síti byl výkon slabý (horší než u loňského předchůdce), zde přijímač většinu složek „neviděl“, případně je byl schopen přehrát jen v některých režimech (např. nic nezaregistroval v rubrice Soubory, naopak o řádek výše v položce Všechna videa už část uložených titulů našel… Zda šlo rovněž o problém „nedoladěné“ předběžné série nedokážu rozsoudit. I přes uvedené výhrady převažují aktiva, především v ostrém a detailně prokresleném obrazu i solidně reprodukovaném zvuku. K plusům patří i minimalistický design přístroje a dobře koncipovaný dálkový ovladač.

PHILIPS 55OLED806: 49 999 Kč
Rivalové: Sony Bravia XR-55A80J (46 990 Kč)