JPEG XL: Nový formát pro každého?

Ztrátový formát fotek JPEG slaví letos třicetiny. V roce 1991 byl navržen mezinárodní standardizační organizaci ISO (1991) konsorciem Joint Photographic Experts Group (odsud zkratka JPEG). Od té doby zlidověl, stal se jakousi normou, základem, do něhož ukládají snímky kompakty i fotomobily, přečte jej prakticky každé zařízení a také se v něm nejčastěji ukládají fotky na internet, k dispozici je každému jako open source. Jeho výhodou je optimální poměr kvality a komprese, oproti profesionálnímu RAWu mají soubory velmi přijatelnou velikost, protože s sebou na pozadí „netahají mraky“ dalších obrazových informací v podobě metadat. Krom toho RAW je určen především k dalšímu zpracování snímku úpravami, při okamžitém prohlížení „čistého rawu“ by oko nebylo tak spokojeno jako s „džejpegem“, který už přináší i automatickou optimalizaci. Na druhé straně, právě proto se JPEG hodí především na obrazové informace – a naopak poněkud selhává u textu, perokresby nebo u ikon, kde dochází ke vzniku rušivých artefaktů; vhodnější jsou pak formáty jako PNG nebo GIF. Sesadit nehynoucí JPEG z trůnu se už pokoušela řada konkurentů, a to i z produkce samotného konsorcia JPEG, ale také například Google WebP či applovský HEIC, ale zatím marně. Nyní však JPEG (konsorcium) tvrdí, že má v rukou něco, co by mohlo klasický JPEG (formát) skutečně nahradit. Hovoří o JPEG XL (s příponou JXL), který má zůstat open source, dokonce prý bude zpětně kompatibilní s JPEG: nejen že prohlížeč JPEG XL přečte i klasické JPEG obrázky, ale také zařízení pořizující JPEG by nemusela z gruntu měnit svou výbavu, jen „cosi“ přidat. JPEG by měl v podstatě fungovat na principu překódování snímku pořízeného v JPEG a docílení jeho (nyní již bezeztrátové) efektivnější komprese. Jako takový je tedy rastrovým grafickým formátem zachovávajícím kvalitu JPEG, ale výrazně snižujícím jeho datovou náročnost. Konsorcium JPEG na něm pracuje již čtvrtým rokem a finalizaci standardu (pod označením ISO/IEC 18181) chystá do konce letošního roku. Bude zahrnovat specifikace týkající se širokého barevného gamutu, HDR a vysoké bitové hloubky, podporu pro tisk, velká panoramata, 360°a sekvence, ale také optimalizace pro web a uplatnění na přenosných zařízeních s menšími displeji. K dalším funkcím se řadí animace, alfa kanály, vrstvy, miniatury či různé typy kódování (progresivní i bezeztrátové). Už jsme zmínili, že to není poprvé, kdy se už už rýsoval nový univerzální formát, který by ty staré vytlačil, ale klasické JPEG je tu s námi pořád dál. A tak i úspěch rodící se XL varianty je zatím spíše ve hvězdách než zaručen.