QLED zase trochu levnější

V televizních technologiích vcelku obecně platí, že i postupy, které jsou zprvu neodmyslitelně spojeny s mateřskou firmou a hojně využívány i v její propagaci, se po nějaké době na trhu zabydlí a stanou se dostupnými i pro jiné značky. A ze špičkových modelů se postupně stěhují do výbavy středních i masových kategorií.
Dobrým příkladem je technologie QLED, tedy vybavení LCD obrazovek speciální filtrační vrstvou obsahující nanokrystalické částice označované jako kvantové body. Ještě nedávno byl QLED zpřesňující barevné podání takřka synonymem pro vyšší 4K televizory Samsung, dnes už se s takto konstruovanými obrazovkami setkáváme i u produktů dalších značek. Vedle čínských TCL a Hisense využívá technologii QLED i turecký výrobce Vestel, který už přes deset let prodává část své produkce pod značkou JVC.

HDR i s Dolby Vision
Před časem jsme představili model JVC LT-65 VAQ8135 (S&V 8/21), cenově tehdy náležející do střední třídy, nyní se pod značkou JVC setkáváme s výbavou QLED i u ještě o něco levnější série VAQ6135. Ta zahrnuje celkem tři velikosti, kromě představované 55palcové (139 cm) ještě dvě menší – 50 a 43 palců (127 a 109 centimetrů). Jde o padesátihertzové 4K (Ultra HD) televizory s přímým zadním podsvícením obrazovky, pracujícím s technologií Micro Dimming (což je jednodušší verze lokálních úprav obrazu, která pracuje s kontrastem).
Mezi vlastnostmi přijímače nechybí ani schopnost reprodukovat i videa s vysokým dynamickým kontrastem (HDR – High Dynamic Range) ve formátech HDR10, HLG i Dolby Vision. Z toho lze usuzovat na 8bitové zpracování doplněné technologií FRC (Frame Rate Control), která chybějící odstíny vytváří rychlým přeblikáváním sousedních barev. V tomto směru se pak výsledek blíží 10bitové hloubce barev vyžadované formáty HDR, naopak deklarovaný jas 250 nitů za nároky plnohodnotného HDR trochu pokulhává. Samozřejmostí jsou dnes už i v levnějších kategoriích tunery pro všechny tři základní typy televizního příjmu (pozemní, satelitní, kabelový) v digitální podobě, stále ještě doplňované o zcela marginální analog. Podobnou samozřejmostí je i přepočet obsahu s nižším rozlišením (SD televizní stanice, DVD apod.) na nativní rozlišení obrazovky 4K či terminologicky správněji Ultra HD, tedy 3840 × 2160 bodů.

Designový standard
Rozdíl ve vzhledu u dnešních televizorů připomíná příslovečná vejce, nejzřetelnější rozdíly jsou v provedení stojanů, v designu samotných obrazovek se „nosí“ úzké tenké orámování, u levnějších modelů z plastu, u dražších z kovu. V případě představovaného modelu je tedy samozřejmostí rámeček z černého plastu, funkci podstavce pro umístění na stolku, skříňce či podobné podložce plní pár jednoduchých nožek; jsou z jednoho výlisku, tedy bez nutnosti složité montáže z bůhvíkolika dílů, jako je tomu u některých konkurenčních přijímačů, také montáž ke spodní hraně televizoru je prajednoduchá – jediný šroub pro každou… Až potud pochvala za jednoduché řešení, vzhled ale hodně podle mého názoru shazuje velmi lacině vyhlížející šedý lak, barvou připomínající někdejší kladívkové nátěry vhodné někam do dílny.
Klasicky je pak provedena zadní strana přístroje s rozšířenou spodní partií nesoucí i připojovací konektory. Ty jsou opět – po mém soudu neprakticky – rozděleny do dvou částí: větší „kapsa“ je při levé straně přijímače (z hlediska diváka) a najdeme zde po páru konektorů USB (2.0) a HDMI (2.0), anténní vstup pro analogový či kabelový signál a zásuvku pro dekodéry Common Interface. Směrování přípojek je zde rovnoběžné s plochou obrazovky, tedy bezproblémové i pro montáž televizoru na zeď. Zbývající konektory – třetí HDMI, síťový LAN (RJ-45), satelitní anténní vstup (F), výstup pro sluchátka a optický digitální zvukový výstup – jsou ale vyústěny v samostatné prohlubni situované více ke středu, bohužel s nelogickou orientací kolmo k přijímači, což pro montáž na stěnu, zejména chceme-li mít přijímač co nejblíže zdi – rozhodně ideální není. Nicméně abychom byli spravedliví, podobné řešení (lišící se jen počtem a typem přípojek oddělených od základní sekce) dnes volí celá řada značek a opravdu by mě zajímalo proč…

Android TV
Televizory JVC patří už několik sezón do postupně narůstající rodiny značek využívajících jako operační systém Android TV. Je tomu tak pochopitelně i zde, i když v ne právě nejaktuálnější verzi. Ovšem i použitá „devítka“ je dostatečně vyspělým systémem, u kterého opět oceníme především možnost prakticky libovolně upravit vzhled domácí stránky. Ať už jde o aplikace, jejichž ikony se po instalaci objeví, tak o zobrazená doporučení, především streamovacích služeb (Netflix, YouTube, Spotify, AppleTV). Prakticky vše, co nepotřebujeme, lze z domácí stránky odebrat (funkce Upravit kanály), aplikace dodané výrobcem pak lze nahradit z široké nabídky databáze Google Play. Tradičně v této souvislosti uvádím jako příklad oblíbený multimediální software KODI, či alternativní přehrávače videa, jejichž prostřednictvím lze „přeprat“ i méně rozšířené formáty – nejinak je tomu i zde…

První kroky
Prvním seznámením uživatele s prostředím televizoru je pochopitelně úvodní instalace. Ta je až na pár vlastností, nad kterými jsem trochu kroutil hlavou, vcelku standardní. Oněmi „zvláštnostmi“ je například neprovázanost volby jazyka a země příjmu; u většiny konkurenčních modelů třeba volba češtiny v dalším kroku automaticky předvolí i „Česko“, zde je nutné obojí ručně vybrat, nabídka zemí navíc není ani abecedně uspořádaná. Podobně jde mimo současný trend i nemožnost vynechat z ladění předvoleb hledání analogového vysílání, což samozřejmě operaci prodlužuje. Po mém soudu nesmyslnou otázku, zda bude přijímač provozován „doma“ nebo v „prodejně“, už také většina konkurence schovala do menu, takže běžný uživatel ji neřeší, zde ji ale stále máme v instalaci (i když v menu nechybí též). A už vůbec nechápu, proč jsem v průběhu instalace dvakrát dotázán, zda v ní chci pokračovat – k čemu by mi asi nedokončená instalace byla? Navíc ji mohu kdykoliv ukončit i obvyklými nástroji…

Menu není nejpřehlednější
S operačním systémem, tedy Androidem, souvisí ovšem i menu a různé nastavovací funkce. Pravda, zřejmě je zde jistá volnost v konkrétním provedení, protože různé značky řeší tuto výbavu různě. Zatímco některé poskytují klasické „televizní“ menu a nastavení Androidu jsou jen jeho položkou, jiné mají menu dvě, další naopak upřednostňují nastavení Androidu a televizní funkce jsou jakýmsi přívažkem. Pokud na ovladači tohoto přijímače stiskneme tlačítko Menu, objeví se nabídka Možnosti TV. Zahrnuje položky Zdroj (TV nebo připojené externí přístroje), Režim obrazu (s volbami Uživatel, Standardní, Intenzivní, Sport, Film a Hra), Režim zobrazení (formát obrazu – optimální je pro většinu případů automatika), Reproduktory (zabudované nebo externí), Napájení (časovač vypnutí, vypnutí obrazu), Karta CI (nastavení pro dekódovací moduly placených programů), Pokročilé možnosti (spíše jde o okrajové funkce jako je modrá obrazovka při absenci signálu, výchozí kanál, kterým má přijímač startovat, systémové informace, podstatnější je snad nastavení pro HbbTV, případně volba zvuku či titulků) a Nastavení, což je de facto menu Androidu (to se zobrazí i v případě kliknutí na symbol ozubeného kolečka na domácí stránce, tentokrát bez nabídky Možnosti TV). Zde je pro chod televizoru asi nejdůležitější kapitola Předvolby zařízení, kde najdeme i možnost úpravy parametrů obrazu (podsvícení, jas, kontrast, sytost, odstín, gamma, teplota barev apod). V případě zvuku je k dispozici např. vyvážení sterea, opět možnost přepnout na externí zvukový systém, formát zvuku pro digitální výstup a jeho synchronizace. V obou přídech – obrazu i zvuku – pak nechybí ani volba návratu na původní hodnoty. S trochou hledání tedy v rámci menu asi najdeme většinu základních nastavení, jeho koncepce ale moc přehledná není.
Jedním z důležitých úkonů po instalaci přijímače je individuální úprava seznamu stanic vzniklého při ladění. Tedy pořadí, v jakém jsou programy uspořádány. Ponecháme-li stranou jednoduché varianty uspořádání, jako je abecední pořadí (vzestupné či sestupné), které jsou spolu s dalšími možnostmi dostupné přímo na liště seznamu (vyvolává se obvyklým „OK“ na ovladači) po stisku žlutého tlačítka, pak pro plnohodnotné úpravy musíme opět sáhnout do menu. Zde v kapitole Nastavení zvolíme Kanál/Kanály a nejprve zde vypneme položku LCN. O něco níže jsou i podkapitoly Posunutí kanálů a Úprava kanálů, kde lze provést jak změnu pozice konkrétní stanice v seznamu, tak i vymazání nepotřebných položek. Samozřejmě nechybí ani možnost vytvoření tzv. seznamů oblíbených. Praktickou možnost úpravy soupisky transportem do počítače a zpět pomocí flash-paměti přijímač nenabízí.

Pomalejší reakce na povely
Ve výbavě televizoru samozřejmě nechybí dálkový ovladač v celkem praktické velikosti a s přehledným uspořádáním čitelně označených tlačítek. Opět nepostrádá ani přímé voliče některých aplikací, k nimž bychom se sice snadno dostali z domácí stránky, ale tato tlačítka jsou podle všeho zaplacenou úlitbou provozovatelům streamovacích služeb. Nicméně z možností, které jsem v poslední době u různých značek zaznamenal, mi volba JVC přijde z těch rozumnějších: zahrnuje nejrozšířenější streamovací portál Netflix, jeho hlavního konkurenta Prime Video, asi nejužívanější webovou aplikaci YouTube a vstup do databáze Google Play. Nechybí ani tlačítko pro hlasové funkce, které jsou funkční po spárování ovladače s televizorem. Vyhledávání funguje i v češtině, k dispozici je také asistent Google, ten ovšem stále česky „neumí“. Trochu slabší už to ale je s rychlostí odezvy na povely ovladače. Ta je totiž na současné zvyklosti dost pomalá. Tak třeba přepnutí z jednoho kanálu na druhý trvá až šest sekund (při volbě číselnými tlačítky)…
Pro přehrávání multimediálních souborů – v praxi především videí a fotografií (hudbu bych raději přenechal nějakému audio zařízení) – je třeba si zvolit některý z přehrávačů, kterých je v nabídce aplikací Android TV na výběr víc než dost. Vyzkoušel jsem VLC, MMC a KODI. Většinu zkušebních souborů (MKV, 4K s HDR i bez, AVCHD, XAVC S a další) zvládly bez zaváhání, určité problémy se vyskytly jen u staršího videa ve formátu DivX, kde se muselo trochu šachovat jak se správným formátem obrazu, tak především s přehráním externích titulků ve správné znakové sadě (s českou diakritikou). S trochou pokusů a omylů to nakonec jmenované aplikace zvládly, sázkou na jistotu je pro mě KODI…

Reprodukce na velmi dobré úrovni
Z hlediska kvality obrazu podává přijímač v rámci své cenové kategorie dost dobrý výkon. Oceníme realistické, vyvážené podání barev, na odpovídající úrovni je i jas a kontrast. Z předvolitelných obrazových režimů se jeví nejlépe Standardní, v případě změny tohoto (i některých jiných) parametrů dost irituje ne ustálé opakování varování před vyšší spotřebou energie – uživatel snad není hlupák, a když už to musí být, tak jedenkrát by to jistě postačilo (některé konkurenční značky to řeší volbou „příště nezobrazovat“)…
Televizní příjem je v podání tohoto přijímače bezproblémový. Samozřejmě, že nejlépe vycházejí programy ve vysokém rozlišení (HDTV), i s ohledem na praktickou 55palcovou velikost obrazovky jsou ale zcela přijatelné i stanice s jen standardním rozlišením (např. Nova a spol. v pozemním vysílání). Televizor dobře obstojí i při připojení k internetovým streamovacím službám (Netflix, HD a 4K YouTube).
Nepřekvapí, že obrazově nejlépe vycházejí filmy na HD a 4K Ultra HD nosičích Blu-ray, kde je ostrost a rozlišení detailů nejlepší. Ve druhém případě, při přehrávání obsahu s HDR, reprodukce – zejména v nejvyšších jasech – za „výkonnější“ konkurencí logicky zaostává, nicméně nebylo by reálné očekávat výkon odpovídající modelům několikanásobně dražším.
Zobrazení pohybu, zkoušené na speciálních testovacích videích, je – opět s ohledem na cenu – na dobré úrovni. Příjemně mě překvapilo, že přijímač perfektně zvládl mou oblíbenou testovací scénu ze seriálů Profil zločinu, kde kamera obíhá okolo postav – v naprosté většině případů zde televizory (a to i výrazně dražší) nestíhají a některé detaily, především logo TV stanice, se doslova rozpadají. Zde byla reprodukce bezchybná. Dobře si přijímač poradil i se záznamem pohybu kyvadla, kde nedocházelo k jinak v této situaci poměrně častým „destruktivním“ deformacím (de facto rozpadu těla kyvadla). Prakticky vždy je ale pohyb doprovázen značnou pohybovou neostrostí a vedle zřetelných svislých hran se objevují drobné artefakty v podobě krátkých vodorovných čárek, připomínajících šrafované stínování. U výrazných kontrastních objektů (např. černých na bílém podkladu) navíc zaznamenáme i pokles jejich celkového kontrastu (z černé je šedá). Dodám ovšem, že jde o testovací sekvence s extrémními situacemi; v běžném provozu se zmíněné neduhy tak zřetelně neprojeví.
Už u předchozího modelu (LT-65VAQ8135) byl na velmi dobré úrovni zvuk. I zde si jeho kvalita zaslouží pochvalu. I když jde o „obyčejné“ řešení se stereofonní reprodukcí směrovanou pod přijímač, zní zvuk vyrovnaně v celém spektru, nepostrádá ani hlubší tóny, a především nabízí dobrou srozumitelnost mluveného slova. Využití technologie QLED v cenové kategorii okolo 15 000 korun je nesporně krokem k vyšší kvalitě obrazu levnějších televizorů. V případě tohoto modelu jde také o dobrý poměr ceny a výkonu.

4K LCD TELEVIZOR JVC LT-55VAQ6135: 15 990 Kč
Rivalové: Samsung QE55Q60A (17 990 Kč); Hisense 55A76GQ (13 990 Kč)