Úspěšná mise pokračuje

Po čtyřech letech na trhu obměnila britská značka Mission základní řadu LX, která nyní s širší paletou modelů nabízí větší flexibilitu i zajímavější poměr výkon/cena. Platí to zvláště pro „prostřední“ dvoupásmové monitory LX-2 MKII.
Společnost Mission Electronics se od vzniku v roce 1977 profiluje na cenově dostupné reprosoustavy v základní a nižší střední třídě, výjimku potvrzující pravidlo představují přepracované ikonické dvoupásmovky 770 (S&V 7/22). Ambice značky naplnila zvláště řada LX, jež měla premiéru v roce 2016. Její druhá generace staví na inovacích kabinetů, měničů a elektrických výhybek, přebírá navíc i některé prvky z vyšší série QX. K šesti modelům přibyly další tři: větší stojanové dvoupásmovky LX-3 MKII, a protože řada LX MKII umožňuje opět zkompletovat ozvučení domácího kina, ještě druhý centr LX-C2 MKII a elevační reprosoustavy LX-3D MKII pro formáty s objektově orientovaným zvukem. Většina soustav však poslouží i ve stereofonní aparatuře, kompaktní dvoupásmovky LX-2 MKII nevyjímaje. Vybírat lze ze tří provedení, u nichž převažují vinylové fólie (imitace ořechu Walnut Pearl, černého či bílého polomatného laku – Lux Black a Lux White); čela jsou barevně vyladěná (vesměs černá, bílá jen u bílé verze). Odnímatelné ochranné mřížky, jež v rozích aretují silné magnety, jsou vždy potažené černou průzvučnou tkaninou.

Tuhé kabinety
Stěny tuhých ozvučnic, zatlumených syntetickým rounem, tvoří MDF desky o tloušťce 18 mm, které jsou v případě kompaktních ozvučnic s vnitřním objemem 8,5 l až naddimenzované. Konstrukci dále zpevňují 16mm plastová čela, u nichž zaoblené delší hrany eliminují difrakce zvukových vln. Osazení soustav vychází z firemních měničů. Uspořádání IDG (Inverted Driver Geometry) s „rošádou“ tweeterů za středobasové měniče má podle firemní dokumentace směrovat zvukové vlny z obou měničů k uším posluchače pokud možno současně. Tweeter s textilní kalotou z mikrovláken (ø 25 mm), kterou pohání magnet ze slitiny neodymu, železa a boru, doplňují středobasové měniče DiaDrive (ø 130 mm) s dvouvrstvými membránami z kompozitu na bázi akrylových i impregnovaných celulózových vláken, který výborně tlumí vlastní rezonance: zatímco vrchní vrstva je vydutá, k dolní kónické je přímo uchycena kmitací cívka, což skýtá vynikající kontrolu nad pohybem membrány. Membránu s košem z lisovaného ocelového plechu spojuje pryžový závěs s velkým zdvihem; pohon zajišťuje robustní feritový magnet.

Bassreflex můžeme zašpuntovat
Elektrické výhybky s topologií Linkwitz-Riley mají složitější zapojení 4. řádu (se strmostí −24 dB/oktávu) a pracují s dělicím kmitočtem 3,2 kHz. Vzhledem k příslušnosti soustav do základní třídy se šéfkonstruktér Peter Comeau nevyhnul kompromisům v osazení výhybek, ale mezi kondenzátory převažují svitkové a v klíčových větvích nechybí vzduchové cívky, které se hned tak magneticky nepřesytí. Trubice bassreflexových rezonátorů ústí na zadních stěnách v horní části, což je třeba zohlednit dostatečným odstupem soustav od zadní zdi: návod připouští už 20 cm, ale pro malé místnosti, kde to nelze dodržet, jsou určené molitanové zátky, jimiž lze bassreflexové otvory akusticky „zaslepit“. Dole nad základnou najdeme plastové subšasi s párem šroubovacích terminálů, které si poradí i s banánky. Pochvalu zasluhují plastová těla se symetricky uspořádanými výstupky, jež usnadňují dotažení terminálů.
Soustavy svým kmitočtovým rozsahem v basech (v pásmu ±3 dB) zasahují do druhé nejhlubší kontra oktávy alespoň okrajově. Z hlediska subjektivního hodnocení „hudebního basu“ jsou navíc nejpodstatnější složky o kmitočtech 80 Hz, jež mají zastoupení více než sympatické. Minimální impedance osmiohmových soustav neklesá pod 3,8 􀀱 a nečiní zesilovačům problémy. Charakteristická citlivost 87 dB (2,83 V/1 m) je průměrná, ale požadavky na výkonovou rezervu zesilovače nejsou enormní, i když s doporučovaným minimálním výkonem 20 W/kanál lze polemizovat. Zvuk má oporu ve svižných, přesně definovaných vyšších basech. Na solidně prokreslené střední pásmo navazují čisté výšky bez nepatřičného zdůraznění. Mezi klady patří široká hudební scéna, která už okrajově zasahuje do hloubky, a velmi dobrá dynamika. Rezervy v transparentnosti jsou spíše typickým znakem základní třídy.