Televizorům na míru

Samostatné zvukové systémy pro televizory patří v oblasti reprosoustav bezesporu k nejmladším kategoriím (mladší jsou asi jen bluetoothové repráčky pro zvuk z mobilních telefonů). Vždyť první ploché televizory se začaly prosazovat na trhu po polovině devadesátých let 20. století a svůj rozmach pak zaznamenaly až v novém miléniu. A právě kvůli „plochosti“ bylo zapotřebí rozlousknout jeden oříšek – jejich zvuk.
U plazmových modelů byl vesměs integrální součástí přijímače i pás s dopředu směřujícími reproduktory pod displejem, např. Pioneer Kuro (a je zajímavé, že po čase se výrobci k tomuto přirozenému řešení vracejí). Až později, především v éře nástupu přijímačů s obrazovkami LCD, výrobci přišli – asi kvůli zmenšení rozměrů – s inovací v podobě miniaturních reproduktorků zabudovaných do spodní hrany televizoru a vyzařující zvukové vlny dolů, pod přijímač. Nějaký čas pak trvalo, než všem došlo, že takto generovaný zvuk není nic moc a že je třeba najít řešení. A tak se jako svého druhu berlička začaly objevovat úzké aktivní reprosoustavy určené k umístění pod televizor. Na pomoc si ještě přibraly samostatnou hlubokotónovou jednotku, subwoofer, kterou de facto převzaly z tehdy velmi populárních vícekanálových systémů domácího kina. Za nedlouhou dobu své existence se tyto audiosystémy – ať už jim říkáme česky zvukové lišty či anglicky soundbary – staly velmi populárními a díky své snadné instalaci a nenáročnému provozu odsunuly klasické sestavy domácího kina na vedlejší kolej.
V dnešním testu se nám sešly čtyři modely, které bychom mohli rozdělit na dvě nestejně velké skupiny: na jedné je to trojice výrobků předních producentů televizorů (LG, Philips a Samsung), jediný model, japonská Yamaha, pak zastupuje výrobce klasické zvukové techniky, kteří s televizory nikdy neměli nic společného. V tomto směru asi nepřekvapí, že právě společnosti, které mají s centru své činnosti výrobu televizorů, konstruují i své soundbary tak, aby se samotnými přijímači optimálně spolupracovaly.

Zapojíme i televizor
Asi nejdále v tomto směru došla jihokorejská společnost Samsung, která konceptem Q-Symphony propojila reproduktory samotného televizoru s externí jednotkou soundbaru a vytvořila tak pozoruhodnou sestavu schopnou velmi realistické reprodukce. Samozřejmě, že jde o to, aby i na straně přijímače bylo něco více než dva minirepráčky s desetiwattovým výkonem na spodku obrazovky. Vyšší firemní televizory ovšem už samy povyšují zvukovou reprodukci na lepší úroveň. Malé reproduktory jsou u 8K sérií zabudovány do rámu obrazovky (ten je pak perforovaný), u vyšší třídy 4K modelů jsou reproduktory rovněž po obvodu obrazové plochy, ale s umístěním vzadu, využívají se i pasivní měniče. Pokud k takovému televizoru připojíme ještě soundbar, a to dokonce v provedení s „atmosovými“, vzhůru směrovanými zvukovými kanály, vznikne před divákem homogenní zvukové pole, které dokáže reagovat zdánlivým pohybem zvuku na dění na obrazovce. Samsung tento postup nazývá Object Tracking Sound (OTS) a v praxi to vypadá tak, že třeba hluk auta jedoucího zleva doprava si reproduktory soundbaru i televizoru „předávají“, takže zvuk se také pohybuje s objektem.
Trochu jinak uchopili symbiózu televizoru se soundbarem konstruktéři další jihokorejské společnosti, LG. Zde jde především o to, aby obě jednotky maximálně ladily vzhledově. LG má už několik let na špici své produkce přijímačů s obrazovkami OLED řadu G (aktuálně G2), tedy Gallery, což má evokovat obraz na stěně, protože televizor je tak tenký a uchycený ve speciálním rámu ke zdi prakticky bez mezery, že se stěnou téměř splývá. Je zřejmé, že k takovému designovému produktu se klasický soundbar s hloubkou nějakých deset centimetrů pramálo hodí. Zvuková lišta sestavy GX je proto maximálně tenká a umístěná těsně pod přijímačem s ním tvoří téměř jednolitý kus. A i když je soundbar LG GX primárně určen pro televizory zmíněné řady G, myslím, že mu to bude slušet i v kombinaci s jiným, především OLEDovým přijímačem instalovaným na zdi.

Raději se subwooferem
Přesto, že na trhu prakticky už od počátku vedle sebe existují modely soundbarů se samostatným subwooferem – tedy reprosoustavou určenou pouze pro hluboké tony (nejčastěji v rozsahu 35/40 až 160 Hz) – i bez něj, ve střední cenové kategorii, kam patří i představované modely, má jednoznačně přednost řešení se subwooferem. Bez něj – a to je docela zajímavé zjištění – jsou modely buď nejlevnější, dost často se sporným přínosem, nebo naopak ty nejdražší, jejichž špičková reproduktorová výbava dokáže i hluboké tóny zvládnout bez pomoci.
Subwoofer se vykrystalizoval do prakticky ustálené podoby výškově orientovaného kvádru. Vždy bývá osazen jediným basovým reproduktorem, značná variabilita je ale v jeho nasměrování. S výjimkou horní strany najdeme modely vysílající zvuk prakticky do kteréhokoliv směru. I když se nejlogičtějším řešením zdá být nasměrování dopředu, směrem k posluchači, z naší čtveřice je takto konstruována pouze reprosoustava Samsungu, naopak všechny tři zbývající subwoofery (LG, Philips, Yamaha) vysílají basové tóny do boku, konkrétně do pravé strany. Subwoofery s vyzařováním dolů, do země v našem testu nejsou, nicméně ani toto řešení není nijak neobvyklé.
Většina subwooferů (v našem testu všechny) využívají i princip bassreflexu – to je ona díra v ozvučnici, většinou zakončená plastovým nátrubkem. Úkolem tohoto řešení je vyrovnávání změny tlaků za membránou reproduktoru, které by právě u basových reproduktorů s větším zdvihem mohly představovat problém. I v případě bassreflexu se setkáme s různým nasměrováním – dozadu je nejčastější, nicméně např. Yamaha dává bassreflex na čelní stranu a směruje ho tedy k posluchači. Umístění výdechu reproduktoru i bassreflexu samozřejmě zvuk ovlivňují, vždy je proto dobré vyzkoušet různé pozice subwooferu v místnosti, protože svou roli hrají i odrazy, především od stěn. Nicméně většina uživatelů stejně subwoofer postaví tam, kde bude nejméně překážet…

Atmos vítězí
Není pochyb o tom, že zvukové systémy Dolby Atmos a DTS:X jsou velkým pokrokem v reprodukci zvuku. A i když původně vznikly jako řešení pro kinosály, výrazně ovlivňují i domácí zvukovou techniku. Možná není od věci si připomenout, že signál není v těchto formátech členěn do jednotlivých kanálů, ale tzv. objektů, které lze podle konkrétní konfigurace reproduktorové sestavy přidělit jednotlivým členům. Signál je veden pouze jediným datovým proudem, který je až dekodérem zvukového systému členěn do jednotlivých stop. Celek je tak velice univerzální a umožňuje prakticky z libovolné sestavy dostat maximum. Uvážíme-li, že ze specifikace Atmosu plyne možnost distribuovat zvuk až do 64 samostatných stop, je zřejmé, že v domácích podmínkách jsou jeho možnosti využívány velmi omezeně. V případě zvukových lišt je asi maximem možného výbava reproduktory i pro vyzařování zvuku vzhůru tak, aby se od stropu odrážel směrem k posluchači. To de facto supluje původní ideu Atmosu umístit pod strop samostatné reprosoustavy s cílem distribuovat zvuk k posluchači nejen v horizontální rovině, ale také ve vertikální – odtud komerčně poněkud zneužívaný pojem 3D reprodukce. Samozřejmě, že odraz od stropu zdaleka není tak účinný (navíc v případě soundbarů s výkonem malých měničů), nicméně je jistým kompromisem, který určité zlepšení může přinést. Nelze přehlédnout, že v případě soundbarů je toto řešení na vzestupu a z jisté výjimečnosti dražších modelů se pomalu ale jistě stává standardem, alespoň pro cenovou střední třídu. Z naší čtveřice jsou vybaveny reproduktory pro horní vyzařování dva modely – Philips a Samsung, Yamaha sází na „klasické“ stereo posílené subwooferem (2.1), v případě LG je asi důvodem absence tohoto řešení designove zamerené úzké provedení soundbaru („horní“menice by se proste do ozvucnice nevešly), protože vetšina klasických soundbaru této znacky ze strední a vyšší trídy reproduktory orientované vzhuru má.

Vstříc domácímu kinu
Marketingová oddelení výrobcu soundbaru se nám mnohdy snaží namluvit, že i s párem dopredu smerovaných reproduktoru získáme úžasný, prostorový, obklopující, všeobjímající a buhví jaký ješte zvukový vjem. I když postupy softwarové úpravy signálu a tvorby virtuálního prostorového zvuku (virtuální surround) bezesporu zaznamenaly neoddiskutovatelný pokrok, i akustika má své zákony a podobné snahy mnohdy pripomínají ono príslovecné pletení bice z nevhodného materiálu – neupleteš, a když, tak nezapráskáš… Pro vytvorení skutecne homogenního zvukového pole, které posluchace obklopí i zezadu, je potreba použít i zadní kanály. Priznám se, že me docela teší, že výrobci sound baru, které se puvodne zdály být hrobníkem domácího kina, stále casteji nabízejí i možnost doplnit tento reprodukcní nástroj i o zadní kanály. Ze ctyr modelu v testu to nabízejí tri. LG i Samsung mají v nabídce doplnkové regálové reprosoustavy, které dokážou zadní kanály reprodukovat, systém v takovém prípade s nimi pocítá a signál k nim bezdrátove posílá. (Asi je dobré pripomenout, že ona „bezdrátovost“ se týká práve jen distribuce signálu – odpadají tedy kabely po místnosti zepredu dozadu, samotné zadní reprosoustavy ale jsou vesmes „drátem“ spojeny i s prijímací jednotkou, která navíc vyžaduje i kabel napájení elektrickým proudem).
Jinak doplnení do sestavy vícekanálového domácího kina reší Philips – sází na relativne nový formát DTS Play-Fi, který umožnuje pridávat do sestavy systému další kompatibilní reprosoustavy. Priznám se, že takto vytvorené domácí kino jsem zatím neslyšel a jsem na ne docela zvedav.

Zlato pro Samsung
Náš test z podstaty formátu musí vyhlásit svého víteze. To vetšinou není jednoduché, protože soucasná AV technika má pomerne vyrovnané výkony, alespon v rámci cenove srovnatelných produktu. Ani v tomto testu nenajdeme model, který by hrál špatne, spíše by se dalo ríci, že každý má svuj zvukový charakter a to, zda si s posluchacem padnou do noty, je velmi individuální.
Z predstavené ctverice mi zvukove nelépe vyhovovaly oba jihokorejské výrobky, pro zajímavá technická rešení a vetší univerzálnost je mým favoritem Samsung HW-Q600B. Pro zvukove tak trochu minimalistické, ale výborne znející rešení (2.1) muže konzervativneji ladené zájemce oslovit Yamaha YAS-209. I když nebudu zapírat, že její blikající diody mi šly na nervy. Naopak zájemce o nové technologie asi osloví soundbar Philips TAB8905/10, který se s ohledem na možnosti technologie DTS Play-Fi muže stát zárodkem ozvucení i více ruzných prostor v byte.