Videorekordéry dosud žijí!
Jestliže ještě v sedmdesátých letech minulého století byly pro většinu tuzemských domácností jen vytouženým, ale nedostupným snem, během devadesátých let se už staly jejich neodmyslitelnou hojně využívanou součástí, aby se z nich začaly v prvé dekádě tohoto století zase postupně vytrácet. Dnes tak v nich dosluhují už jen jejich poslední letití reprezentanti. Ale nevytratily se pouze z domácností, zcela zmizely i z pultů tuzemských obchodů s elektronikou. Dočkají se obdobného znovuvzkříšení jako klasické gramofony či kazetové magnetofony?
Ano, tušíte správně, řeč je o videorekordérech neboli videomagnetofonech, sloužících pro nahrávání televizních programů a případně i nejrůznějších vlastních záznamů a jejich následnou prezentaci. O jejich někdejší stěžejní trumfy je sice připravil razantní nástup streamovacích platfporem spolu se schopností většiny modernějších televizorů zapisovat přijímané programy do přímo připojených USB pamětí a postupujícím rozvojem síťových úložišť, ale přesto i nadále existují oblasti, kde se mohou velice dobře uplatňovat také dnes, přičemž v některých jsou často stále nahraditelné.
Pokud si právě říkáte, že to je sice hezké, avšak pouhé teoretizování, když nejsou už nikde k dostání, pak vězte, že jedna firma je dosud stále vyrábí. A není to nikdo menší než jejich někdejší přední světový producent japonský Panasonic. A co víc, po několik desetiletí je dokonce montoval přímo v Česku, nejprve ve svém závodě v Pardubicích a posléze pak v Plzni.
Samozřejmě to už nejsou klasické typy, využívající magnetické pásky v kazetách VHS/S-VHS či DV, ale jejich následníci s integrovaným pevným diskem a Blu-ray vypalovačkou. Ty tak v jednom těle slučují univerzální videorekordér, umožňující nahrávat a zpracovávat jak přímo přijímané televizní vysílání, tak vlastní záznamy z videokamer, digitálních fotoaparátů apod., s kopírovacím zařízením, dovolujícím nahrávky přepisovat na optické či pevné disky, a špičkovým přehrávačem všech běžných optických disků od zvukových CD přes obrazové DVD, BD až po 4K Ultra HD BD, které představují současný kvalitativní vrchol. Po připojení k internetu pak zprostředkovávají také přístup ke streamovacím platformám i většině ostatního běžného internetového obsahu. Ale nejen to. Stejně jako vrcholné televizory Panasonic totiž dokážou fungovat v síti nejen jako klient, ale i jako server. Při datově dostatečně výkonném spojení je tak veškerý obsah jejich disku přístupný prakticky odkudkoli. To znamená, že na něm uložené záznamy lze sledovat na televizoru, tabletu či smartphonu takřka kdekoli, třeba i na opačné straně zeměkoule.
Žel Panasonic tyto videorekordéry na náš trh oficiálně nedodává. Směřuje je pouze do několika západoevropských zemí, konkrétně Finska, Francie, Německa, Rakouska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie, přičemž pro většinu z nich vyrábí jejich různě lehce modifikované varianty s odlišným typovým označením. Třeba němečtí zájemci mohou aktuálně vybírat ze dvou základních modelů řady DMR-UB, z nichž je každý dodáván ve dvou verzích lišících se pouze vstupní částí přijímající televizní signál buď jen z kabelových sítí a pozemních vysílačů, nebo pouze ze satelitů. Typové označení prvých je zakončeno písmenem C a druhých S. Kdo se smíří s chybějícím českým menu a absencí české diakritiky v zobrazovaných textech, ten může přístroje určené primárně pro německý trh plně využívat i u nás. Pro tuzemské zájemce je dováží např. Cinema shop Praha, který je dodává s vlastním českým překladem návodu na obsluhu.
Jaký videorekordér zvolit?
Nejvyšší modely Panasonic DMR-UBC90/UBS90 mají trojitý tuner, dovolující souběžně zaznamenávat programy až tří různých stanic (a jiný případně zároveň přehrávat), pevný disk s kapacitou 2 TB a 4K Ultra HD BD mechaniku splňující parametry nejvyšší třídy Ultra HD Premium. To znamená, že plně využívá veškerý potenciál tohoto formátu včetně podpory systémů vysokého dynamického rozsahu HLG a HDR10 a zvuku ve vysokém rozlišení Hi-Res Audio. Při zápisu videosignálů v jejich originální podobě, tj. s datovými toky 28, 14 a 5 Mb/s pojme integrovaný pevný disk zhruba 151 až 847 hodin záznamů. Jen pro představu: To reprezentuje přibližně 75 až 425 celovečerních filmů. Nahrávat je ovšem možné i v některém z pěti volitelných záznamových režimů (HG, HX, HE, HV a HM) při nichž se jeho kapacita zvětšuje na 315 až 1370 hodin. A kdyby ani to nestačilo, lze k nim připojit ještě externí pevný disk, který si ovšem přeformátují na svou míru, čímž se smaže veškerý jeho dosavadní obsah. Takto je možné k nim zaregistrovat až osm různých externích disků. A kapacita optických disků? Disky BD-R/RE s dvojitou vrstvou pojmou při prvém postupu od 1 do 21 hodin a při druhém, tj. v jednom z pěti nahrávacích režimů, od 6 do 35 hodin záznamu. Disky DVD-R/RW pak vystačí na 1054 až 330 minut záznamu. Časový spínač videorekordéru přitom dovoluje naprogramovat naráz samočinný zápis až 32 programů, a to včetně jednorázového zadání automatického záznamu pravidelných relací denně či jednou za týden. Nahrávání lze spuštět pochopitelně i přímo a případně rovnou zadávat také dobu jeho trvání.
Pořízené nahrávky se mohou následně ještě různě upravovat, např. zbavovat časových přesahů a vložených reklamních bloků či snižovat jejich datový objem, i kopírovat na externí pevný disk či optické disky BD, DVD, případně i CD. Na pevný disk lze přepsat a následně analogicky zpracovávat a přepisovat také vlastní videa, fotografie či audionahrávky.
Zatímco pod odklopným čelem videorekordéru se ukrývá kromě výsuvu BD mechaniky také dvojice (!) zásuvek CI pro vložení modulů s kartami pro přístup k placeným programům spolu se vstupem pro paměťové karty SD/SDXC a konektorem USB 3.0, jeho zadní stěna nese vedle anténního vstupu a výstupu, síťové přípojky LAN a druhého USB 2.0 rovněž dva výstupy HDMI 2.0 a samostatný digitální audiovýstup vyvedený na konektor cinch. Na výstupy HDMI, z nichž jeden umožňuje také separátní vedení zvuku do externí aparatury, dodávají přístroje videosignál v požadovaném rozlišení. Na přání jej tedy mohou i interpolovat z nižšího do vyššího a tak znatelně vylepšit kvalitu jeho reprodukce.
Nižší modely Panasonic DMR-UBC70/UBS70, vycházející z obdobného základu, disponují pouze zdvojenou přijímací částí, tj. dokážou souběžně zapisovat jen dva různé programy, 500GB pevným diskem a skromnější paletou přípojek. Ta nezahrnuje vstup pro paměťové karty SD ani samostatné audiovýstupy HDMI a cinch. Jejich pevný disk tak pojme v originální kvalitě nejvýše 35 hodin záznamu v ultra vysokém rozlišení a 203 hodin ve vysokém a standardním rozlišení. Vše ostatní je už analogické včetně možnosti rozšíření jejich kapacity připojením externích pevných disků, reprodukčních funkcí i rozsáhlých síťových schopností.
Ačkoli Panasonic tyto videorekordéry výrazněji neinovoval už pěknou řádku let, pořád si drží velmi dobrou technickou úroveň. Díky ní i široké paletě poskytovaných funkcí a velice kvalitním záznamovým a reprodukčním schopnostem tak dokážou uspokojit i náročnější uživatele. S novějším, modernějším software by je však jistě uspokojily ještě víc. Našinci by pak navíc ocenili, kdyby byla jejich součástí rovněž podpora české diakritiky či – ještě lépe – byly oficiálně uvedeny i na tuzemský trh. Své zákazníky by si tu určitě našly.
