Stojanové podlahovky

Drobné reproduktorové soustavy Electrino M-100 polské firmy STX hrají jakoby v záklonu, symbolicky tak předznamenávají, že dosáhnou zvukově výše, než se může zdát.
Výrobce vsadil na efektní povrchovou úpravu nevyžadující přehnané ohledy a údržbu. Jejich vzad nachýlený (7°) kvádr s poměrně štíhle působícím „anfasem“, získává nezbytný vnitřní objem větší hloubkou ozvučnice. Materiálově jde o vyvážený mix MDF a desek vzhledu masivního tvrdého plastu. Přední i zadní stěny mají zkosené hrany. Na přední stěně najdeme důkladně přišroubovaný výškový měnič v hladké masivní hliníkové desce – jeho drobnější kalota má klasickou, jakoby textilní strukturu – jedná se o tepelně modifikovaný polykarbonát s vícenásobnou impregnací. Pod ním až v dolní části je kónický středobasový reproduktor s vypuklou prachovkou a bílou, hladkou, tuhou celulózovou membránou s uchycením na měkké pryžové vlnce. Jeho výraznější pístový pohyb tedy rozhodně nebude problémem. Reproduktory jsou chráněny průzvučnou tkaninou na pevném rámečku, který na hladké stěně drží magnety. Oba měniče jsou orientovány souhlasně s úhlem přední stěny, míří tedy mírně nahoru, což plně odpovídá předpokládanému umístění v moderním interiéru nižšího nábytku a současně to napomáhá časovému vyrovnání šíření zvukových vln. Výsledkem je výrazná koherence kmitočtů a přesnější reprodukce.
Na zadní stěně (v záklonu) je na dolní části umístěna kulatá vanička s drobnějšími, ale šroubovacími terminály ze žlutého kovu a s možností upevnění klasického kvalitního 4mm vodiče nebo zasunutí banánků. Zadní stěna je současně osazena výše posazeným bassreflexovým otvorem, který je vzhledem k celé koncepci také drobnější (45 mm) s plynule zaobleným vlepeným nátrubkem, který pokračuje rovně poměrně hluboko do útrob ozvučnice.
Horní a dolní stěny jsou z masivně vyhlížejícího plastu, s jemně zdrsnělým povrchem, na kterém prach ani otisky prstů nebudou patrné. Pouze po stranách předpokládám pod povrchem dřevěné dýhy klasickou MDF desku. Všechny desky ozvučnice jsou 12 mm silné a jsou vyráběné na CNC strojích. Konstrukce reprosoustav je celkově lehčí, zato poměrně pevná, na poklep sice reaguje, přední a zadní strana však nejméně, a to je chvályhodné. Během testování jsem byl s hodnocením M-100 nejdříve trochu ve vnitřním rozporu, něco mne mimořádně těšilo, ale cosi zároveň znervózňovalo. Pak jsem pochopil, že jejich koncepci lze nejsrozumitelněji přirovnat k tomu, jako když se dospívající dívka poprvé nalíčí a obuje si lodičky na podpatcích. Působí to věrohodně a zdánlivě se posune do jiné věkové kategorie. Také Electrino M-100 navozují uvěřitelný dojem vyšší kategorie, neboť jsou pečlivě a citlivě vyladěny tak, že jejich reprodukce působí mimořádně dospěle a věrohodně a pouze v drobných náznacích se může prozradit pravý stav věcí. Většinou si toho však nikdo nevšimne. S M-100 se vám může stát, že si zvyknete očekávat vysoký standard hudebního projevu i v cenové třídě, kde ho jinak budete nacházet jen velmi zřídka. Označíme-li Electrino M-100, vzhledem k jejich ceně, jako „entry level“, pak lze předpokládat, že ve vaší výbavě mohou, pro velké nadšení uší, figurovat překvapivě dlouho. Pokud se však někdy v budoucnu rozhodnete k dalšímu, vyššímu kroku, bude vás to pravděpodobně stát překvapivě více peněz.

To nehrají podlahovky?!?
Skladba Personal Power z alba Wolfganga Schmida Wolfhound´s Kick je překvapivě dynamická a plná, s úplnou basovou složkou a příjemně podrobným vyzářením kovových dechů. Reprodukce je výborně vyvážená a nástrojově konzistentní – jednotlivé nástroje jsou precizně čitelné, ale vzácně přesně zapadají do celkového vyznění razantnější skladby. Americký saxofonista Sonny Stit v Blows the Blues poskytuje možnost posoudit velmi přesně okraje frekvenčního pásma, což M-100 plně využijí a předestřou své možnosti v těchto oblastech více než bohatě. Opět marně hledáte ty rozměrnější sloupovky. Podrobnosti saxíku jsou prezentovány s přirozenou ostrostí a, spolu s výrazně nasnímanými metličkami bicích, je vše v kouzelném kontrastu s masivností, živostí a hloubkou kontrabasu. Špičkově nahraný disk 30th Anniversary Sampler (Reference Recordings) přece jen ukáže drobné limity těchto nadmíru zdařilých reprosoustaviček. Původně mohutný nástup opravdu početného orchestru University of Texas Wind Ensemble působí v jejich podání o poznání komorněji. Jednotlivé nástroje jsou však kouzelně přesné a je tedy pochopitelné, že další, komornější skladby nás naopak potěšily. Stejně tak jsme mohli předpokládat, že varhany budou v tomto podání plné zvukových a prostorových podrobností, což se nám splnilo, ale přece jen jindy vnímaná masivnost rozměrného chrámového nástroje není tak úžasná. Na rockových a metalových skladbách jsem to už tolik nepoznal. Naopak ukázky akustických nástrojů reprodukují M-100 mimořádně zdařile živě, s barvami a detaily a až poutavě živou věrohodností. STX Electrino M-100 mají mé plné doporučení, protože za tyto peníze koupíte opravdu nadprůměrně působivé bedny. Vzhled i reprodukce jakoby patřily do jiné kategorie.

STX ELECTRINO M-100: 4 290 Kč