Bohyně rodinného krbu

Francouzská značka Focal svou nabídku reprosoustav letos rozevřela pro širší okruh audiofilů. Kromě nové základní série Theva představila vyšší řadu Vestia, v níž lze vybírat ze tří podlahových modelů. Kdo hledá cenově dostupnou střední cestu, může zvolit třípásmové sloupky Vestia N°3.
Těžiště katalogu společnosti z města Saint-Étienne, které jinak znají hlavně fotbaloví fanoušci, už nějaký čas leželo ve vyšších třídách. Cenový rozestup soustav z bývalé základní série Chora a vyšší řady Aria 900, zabydlené už oběma nohama v nižší střední třídě, byl citelný. Situaci nyní změnily obě zmíněné řady. Na postu základní série Choru vystřídala Vestia, i když ta má s efektovými satelity Theva Surround a třípásmovými sloupy Theva N°3-D s elevačními reproduktory pro přiblížení „3D“ formátu Dolby Atmos nakročeno spíše k domácímu kinu. Zvukově blíž k sérii Aria 900 má právě řada Vestia, jejíž jméno představuje zvukomalebný makarónský latinsko-řecký akronym: Vesta byla totiž v římské mytologii bohyní rodinného krbu, kterou si Římané ztotožnili s Hestií, starší řeckou bohyní se stejnými kompetencemi. Soustavy jsou dostupné ve třech provedeních s bočnicemi potaženými silnou vinylovou fólii, jež docela přesvědčivě imituje černý lesklý lak (Black High Gloss), ořechovou dýhu (Dark Wood) a dýhu v bílém laku, zachovávajícím zčásti texturu dřeva (Light Wood). Zbývající část ozvučnic je potažená koženkou, u prvních dvou verzí černou, u třetí bílou; stejné barevné ladění má i průzvučná tkanina u odnímatelných, magneticky aretovaných ochranných rámečků. Design působí celkově velmi čistě, příruby kónických měničů s montážními vruty kryjí kovová mezikruží. Značka si celou výrobu udržuje v moderním domovském závodě na středovýchodě Francie a výjimkou nejsou ani dostupnější řady.

Pragmatické ozvučnice
Stěny kabinetů, které jsou uvnitř zatlumené syntetickým rounem, tvoří MDF desky, zpevněné vnitřními žebry a přepážkami, jež oddělují akustické komory trojice wooferů od měničů středovýškové sekce. Přepážky jsou šikmo orientované, což v navenek pravoúhlých ozvučnicích „rozlaďuje“ podmínky pro vznik vnitřního stojatého vlnění. Katalogový list zmiňuje ještě princip takzvaných regulovaných rezonancí, který v sedmdesátých letech propagovalo vývojové centrum BBC. Typické konstrukce usilují o co možná nejtužší ozvučnice, které by reprodukci negativně nezabarvovaly. To je ovšem jen teorie, v praxi tužší kabinety pouze parazitní rezonance posouvají výš do středního pásma, na což je lidský sluch mimořádně citlivý. Princip regulovaných rezonancí předpokládá, že ozvučnice částečně rezonovat budou, ale přesouvá tyto rezonance do oblasti basů, kde je maskují tóny s mnohem větším akustickým výkonem. Stabilitu sloupků, které už o 12 cm přesahují jeden metr a (vzhledem ke třem wooferům nad sebou) mají už výše položené těžiště, vylepšují litinové podstavce, opatřené v rozích kovovými lůžky se závity M8 pro přibalené odhmotňovací hroty, které lze na choulostivějších podlahách nahradit pryžovými polokoulemi. Stojany soustavy naklánějí mírně dozadu, aby tak vyrovnaly akustické osy měničů vůči uším posluchače.
Z firemních měničů v osazení zřejmě nejvíce překvapí tweeter TAM, odvozený z typu užívaného divizí autohifi, a poprvé se objevuje v kategorii reproduktorových soustav. Jeho inverzní kalota ze slitiny hořčíku a hliníku ve tvaru písmene „M“ vykazuje větší tuhost a vyzařuje do mělkého eliptického zvukovodu z uretanu, s nímž měnič dosahuje lepší horizontální směrovosti. Další čtyři měniče (ø 165 mm) užívají kónické membrány z vrstveného kompozitního materiálu Slatefiber na bázi termoplastického polymeru s recyklovanými uhlíkovými vlákny, který spojuje velmi dobrou tvarovou stálost s nízkou hmotností a vysokým tlumením; svůj název získal kompozit, který měl premiéru v roce 2019 u měničů série Chora, kvůli vizuální podobnosti s břidlicí, ale s touto metamorfovanou horninou s jemným zrnem samozřejmě jinak nemá nic společného. Středotónový měnič se od trojice wooferů odlišuje pohyblivým fázovým difuzorem, který vystřídal široké středové prachovky, i subtilnějším feritovým magnetem. Membrány s koši u všech kónických měničů spojují vlnky s velkým zdvihem.

Terno pro zesilovač
Bassreflexové ozvučnice staví na dvou rozdílně laděných trubicích bassreflexových rezonátorů: první ústí na čelních stěnách dole, druhý vzadu nad vstupními terminály. Nároky na odstup soustav od zadní zdi jsou takto sice nižší, ale vyústění zadního „nátrubku“ pominout nelze. Půl metru představuje dobrý kompromis, který by byl v malých místnostech problém, ale sloupky Vestia N°3 výrobce doporučuje k ozvučení prostor s výměrou nad 25 m2. Zbývá ještě zmínit čalounění koženkou, které je na čelních stěnách efektní i efektivní, protože omezuje nežádoucí difrakce zvukových vln. U elektrických výhybek značka uvádí pouze dělicí kmitočty 280 Hz a 3,1 kHz. K připojení soustav k zesilovači slouží pár pochromovaných šroubovacích svorek v zapuštěném subšasi vzadu nad základnou, které akceptují reproduktorové kabely s libovolným zakončením, ale banánky vyžadují nezbytné „odzátkování“. Drobnou výtku si zaslouží povrchová úprava terminálů, zlacené kontaktní plošky jsou u soustav z nižší střední třídy standardem.
Kmitočtovým rozsahem 42–28 000 Hz (v pásmu ±3 dB) soustavy v basech pokrývají větší část druhé nejhlubší kontra oktávy. Soustavy se jmenovitou impedancí 8 􀀱 vykazují nadprůměrnou charakteristickou citlivost 92 dB (2,83 V/1 m), což představuje dobrou zprávu pro každý zesilovač. Průběh impedance sice není příliš vyrovnaný, protože její minimum padá pod 37 % jmenovité hodnoty, ale to moderní zesilovače nevyvede z míry. Jejich doporučený výkon začíná na 40 wattech v každém kanále, což je podmínka snadno splnitelná a mezi vhodnými kandidáty nepropadnou ani klasické elektronkové konstrukce.

Na čem se testovalo
Soustavy na sestavu doplnily komponenty Cambridge Audio, integrovaný zesilovač azur 851A a univerzální Blu-ray přehrávač CXU. Kabely byly značky XSymphony, signálové Pure Silver Fantasy a reproduktorové Omega Hybrid. Jako testovací jsem vybral skladby z SACD Jeff Beck: Blow by Blow (Analogue Productions, reed. 2016), Chick Corea: Rendezvous in New York (Stretch, 2003), Magdalena Kožená: Il giardino dei sospiri / Collegium 1704, dir. Václav Luks (Pentatone, 2019), Chris Thile: Not All Who Wander Are Lost (Sugar Hill Records, 2003), CD Jack DeJohnette, Larry Grenadier, John Medeski, John Scofield: Hudson (Motéma Music, 2017), Brad Mehldau: Jacob’s Ladder (Nonesuch, 2022) a Dmitri Shostakovich: The Jazz Album / Royal Concertgebouw Orchestra, dir. Riccardo Chailly (Decca, 1992).

Netopýří ucho
Komplexní vyvážený zvuk staví na přesných basech v akurátním objemu, jež se oproti „papírovým“ očekáváním spouštějí sympaticky hluboko a mají i hezké tělo. Celkový projev je živější, ale stále ještě neutrální. Muzikálnost má navrch nad analytičností, ale čitelnosti středního pásma nelze nic podstatného vytknout. Výšky jsou čisté, vzdušné, otevírají se vzhůru. Zvláštní pochvalu zasluhuje vitální dynamika, která nic nepřehrává a vyhovuje víceméně všem žánrům. Hudební scéna je široká, zasahuje zčásti i do hloubky, což zpřesňuje lokalizaci nástrojů. Soustavy nevyvedou z míry ani členité nahrávky, pro hlasitou reprodukci není třeba knoflík Volume vytáčet příliš doprava.

REPRODUKTOROVÉ SOUSTAVY FOCAL VES TIA N°3: 69 990 Kč