Shrnutí testů ultra prémiových smartphonů

Stejně jako vloni (viz S&V 2/23) i letos přinášíme shrnutí typu „co rok dal“: Přehled všech ultrapravých smartphonů testovaných od března 2023 až do aktuálního čísla. Nejde o úplný výčet toho, co je na trhu, protože přicházejí stále nové a nové modely, nejčerstvější přírůstky jsme ještě nestihli otestovat: ale pokud bychom si na ně měli počkat, tak by nám zase utekly jiné, ještě čerstvější přístroje, které se budou v těchto dnech vynořovat.
Aktuálně tedy v našem přehledu schází zástupce řady Samsung Galaxy S24, který již je v prodeji (nejvyšší model Galaxy S24 Ultra jsme alespoň přidali do srovnávací tabulky s nejzákladnějšími parametry a více o něm píšeme v rubrice Novinky) a v den, kdy toto číslo S&V dorazí na pulty, by se měl v ČR začít prodávat dosud nejvyšší ultra prémiový zástupce čínské značky Nubia – ta patří čínskému koncernu ZTE a teprve se dostává do povědomí spotřebitelů (Nubia Redmagic 9 Pro s 512GB pamětí a 16GB RAM má stát 29 990 Kč; světu o sobě dal vědět mimo jiné tím, že podle benchmarkových testů AnTuTu je aktuálně nejvýkonnějším telefonem na světě, pracuje s procesorem Snapdragon 8 Gen 3). Ještě o pár dní dříve (oproti očekávání) dorazil v době sepisování lexikonu také nejčerstvější přírůstek společnosti Vivo, model X100 Pro (16 GB RAM, operační paměť 512GB, předpokládaná cena 26 999 Kč). Vivo patří koncernu BBK Electronic, je tedy blízkou příbuznou značky Oppo, a poslední dobou zahájila „tažení na Evropu“ – jistě o ní uslyšíme čím dál častěji. Po sérii modelů nižších cenových tříd poprvé u nás nabídne i svůj špičkový model – na rozdíl od firmy Oppo, která své nejvyšší modely prodává jen v některých evropských zemích a u nás obvykle koupíme jen zástupce nižších cenových tříd a pouze občas se jako „lakmusový papírek“ objeví i špičkový model (naposledy Oppo Find X5 Pro ověnčený cenou EISA 2022–23, mobil s 256 GB pamětí a 12GB RAM se prodával za 27 990 Kč a testovali jsme jej v S&V 6/22, logicky byl také uveden v loňském lexikonu v čísle 2/23). S uvedenými novinkami se tedy postupně „potkáte“ v rámci samostatných profilů dalších čísel časopisu (a nejspíš tedy i v našem přehledu v roce 2025)…
Nicméně v této přehlídce „hvězd“ jsou pokryty všechny velké značky dostupné v uplynulém období a samozřejmě opět naznačuje trendy, kterými mobily vstupují do dalších let. Ze všech modelů, které nám prošly v té době rukama, jsme vypustili pouze jeden: Huawei Mate 50 Pro. Je to proto, že již jej výrobce stáhl z prodeje, navíc zástupce čínské značky žehrá na americký „ban“, jehož důsledkem je zákaz plnohodnotného Androidu i absence sítí 5G. Krom toho, jeho čerstvější „bratr“ Huawei P60 Pro v přehledu zastoupen je. Na druhé straně jsme ponechali v tabulce i Apple iPhone 14 Pro Max, přestože v tomto čísle najdete již i profil jeho nástupce a Apple zde má díky tomu dvojí zastoupení. Nicméně po zásluze: Je druhým největším výrobcem mobilů a iPhone 14 příliš nezestárl. Pořád je vysoce moderním přístrojem se všemi aktuálními funkcemi. Nabízí přitom drtivou většinu softwarových vymožeností, se kterými se potkáte i u novější generace (protože nejnovější operační systém Apple přináší jen velmi málo změn a jsou to spíše drobnosti) a navrch má díky tomu, že již se prodává jeho nástupce, výrazně výhodnější cenu: rozdíl činí pět až devět tisíc Kč (podle kapacity). Oba modely se však liší tím, že Apple iPhone 15 Pro Max je prvním firemním fotomobilem s periskopickým telefotem, a také s USB konektorem. Již jsme zmínili, že jsme do tabulky navíc zařadili i toho „posledního“ Samsunga Galaxy S24 Ultra (sice je tedy bez hodnocení, ale není těžké si domyslet, že telefon projde „bez ztráty kytičky). Je to proto, aby čtenář měl rámcové „mezigenerační“ srovnání modelů leadera trhu s mobily a mohl se rozhodnout, protože i zde platí, že loňský Samsung je stále na výši doby. A i zde jsou zástupci řady Galaxy S 23 lákavou nabídkou výhodné koupě díky tomu, že se již začala prodávat i nejnovější řada Galaxy S S24: za nejvyšší Galaxy S23 Ultra zaplatíte dnes až o deset tisíc korun méně než vloni a jestli o něco tím o něco podstatného přijdete, pak je to určité zdokonalení fotoaparátu, zatímco funkce budoucnosti Galaxy AI by měly od března zvládat i modely Galaxy S23 díky aktualizaci firmwaru.

Jak na muziku
O tom, že z telefonů mizí 3,5mm sluchátkový výstup, už jsme psali vloni. Z u nás dostupných ultra prémiových značek telefonů jej už nepěstuje nikdo kromě Sony: u japonského výrobce jde o projev jistého konzervatismu a jistě i hrdosti na to, že japonská značka byla vždy vnímána jako mistr přenosného zvuku. Sluchátkový výstup v nejvyšší třídě je jejím ozvláštněním, které nezískala tím, že jej „přidala“, ale naopak tím, že je jako (skoro) jediná neopustila. Ale nejen zásluhou Sony i v této cenové třídě 3,5mm jacku ještě úplně „neodzvonilo“. K našemu překvapení jím bude vybavena i novinky od ZTE Nubia Redmagic 9 Pro (jak už víme, bude se u nás prodávat za necelých 30 000 Kč od 29. února).
Trend opouštění analogového výstupu se tím však určitě nezmění, alespoň u kvalitnějších telefonů. Důvodů, proč má 3,5mm jack u dražších modelů „smůlu“, je hned několik. Konektor pro něj má vlastně jedinou funkci, ale zabírá hodně místa. Telefony potřebují do minimálního prostoru vměstnat spoustu dalších součástek a technologií (například spojených s optikou fotoaparátů, třeba hranoly pro periskopy), nejde tedy pouze o to, aby mohly být tenké a lehké. Potíž je i v tom, že jack představuje další choulostivé místo, kterým může pronikat prach a voda. Pokud chtějí být telefony vodotěsné, musí řešit i poměrně nákladné utěsnění sluchátkového vstupu. A přitom se stále zdokonaluje bezdrátový přenos hudby, navíc audio lze přenášet i přes USB, stačí tedy zapojit redukci USB-C/jack a uživatel získá „externí“ sluchátkový výstup.
Trochu jinou situaci řeší naopak levné telefony. U těch se sotva počítá s tím, že by je jejich uživatelé chtěli využívat jako hifi zařízení, ale úplný průšvih by jejich reprodukce také být neměla. A tady se 3,5mm výstup docela dobře hodí jako „zlatá střední cesta“. Proč? Aby byl zvuk telefonu hodně dobrý, je třeba mu dopřát kvalitní sluchátka a samozřejmě se postarat o co nejčistší signálovou cestu, a to něco stojí. Když budeme porovnávat výstup přes méně kvalitní (tedy výrobně levnější) D/A převodník bez audia v HD rozlišení do univerzálního USB-C a odsud do levných sluchátek, „obyčejný“ 3,5mm jack přinejmenším není horší a jeho uplatnění vyjde levněji. A to nemluvíme o Bluetooth: aby se bezdrátový stream audia „dal poslouchat“, potřebujeme, aby Bluetooth zahrnoval kodeky pro vysoké rozlišní (aptX HD/Adaptive/Lossless nebo jiná proprietární řešení), případně LDAC (od Sony) či podporu formátu AAC (Apple) a opět hodně kvalitní bezdrátová sluchátka (vybavená těmito kodeky), a přes ta nemá valnou cenu poslouchat zvuk z levného mobilu, který sofistikovanými kodeky neoplývá. Plyne z toho, že zatímco u levných telefonů s menšími nároky na kvalitu reprodukce je 3,5mm výstup optimálním řešením, u těch nejnáročnějších s kvalitnějším zvukem (i přes Bluetooth) se stává spíše něčím navíc, co překáží. Ultra prémiové telefony obvykle nabízejí nejen D/A převod audia ve vysokém rozlišení, ale i nejvyšší kodeky pro audio ve vysokém rozlišení, a díky postupně se rozšiřující nabídce opravdu kvalitních sluchátek se už jejich bezdrátová reprodukce skutečně blíží ke kvalitnímu hifi. Černou ovcí, která nepracuje s běžně rozšířenými formáty a kodeky pro bezdrátový přenos v HD, je Samsung: snaží se totiž prosadit svůj vlastní kodek Samsung Seamless Codec; tím jsou ale zatím vybavena jen firemní bezdrátová sluchátka Buds, a ta sama o sobě navíc nepatří do té opravdu nejvyšší zvukové kategorie, takže kdo si chce užít hifi ze Samsungu, zvolí raději kabel.
Považujeme za trend, který se týká jak smartphonů, tak bezdrátových sluchátek, že se rozdíl mezi kabelovým a drátovým poslechem bude nadále pomalu, ale jistě stírat. Zásluhu na tom bude mít zdokonalování „bezeztrátovosti“ kompresí audio souborů a ruku v ruce s tím bude přibývat mimořádně kvalitních bezdrátových sluchátek, zatím ještě za luxusní ceny, ale časem také sestoupí i do střední třídy. O potenciálu ukrytém ve spojení vysoce kvalitního audio mobilu a špičkových bezdrátových sluchátky nás na vlastní uši naprosto přesvědčila kombinace telefonu Apple iPhone 15 Pro Max (test mobilu v aktuálním čísle) a referenčních sluchátek T+A Solitaire T (33 000 Kč, S&V 8/23).
S kabelovým poslechem přes USB narážíme u špičkových telefonů na jednu potíž: neexistuje jednotná norma pro přenos zvuku přes USB-C. A tak některé modely mají v signálové cestě D/A konvertor (ale těch je dnes v ultra prémiové kategorii minimum), jiné nikoliv, a s těmi nám pak nebudou hrát sluchátka s univerzální (tzv. „pasivní“) redukcí USB/jack. Absenci D/A převodníku v mobilu totiž musí spasit „aktivní“ redukce s vlastním převodníkem. Počet značek, které vyžadují k USB aktivní redukci, zvolna narůstá, patří sem řady Google Pixel, Honor Magic i Samsung Galaxy, letos se přidal Apple (protože ale vloni ještě neměl USB vstup) a překvapil nás také Huawei (ještě model P50 Pro se spokojil s pasivní redukcí, model P60 Pro již nikoliv). Ale i když doma máme (nějakou) aktivní redukci, ještě není vyhráno, protože různé značky piny svých USB osazují různě, takže redukce na analogová sluchátka u mobilů různých značek nejsou vždy vzájemně kompatibilní. Je škoda, že výrobci takřka zásadně neprodávají redukci s mobilem (obzvlášť nás to zamrzelo právě u Applu, alespoň u první generace telefonů s USB, který vystřídal tradiční applovským Lightning, redukci přibalit mohl), ale je to v souladu s dalším nenápadným trendem, že doplňková výbava v balení telefonu se stává u smartphonů čím dál tím chudší: nejčastěji zde kromě telefonu a dokumentace najdete jen USB kabel (samotná nabíječka už také není pravidlem) a pak tedy „úzký špendlík“ na otevření slotu na nano SIM karty. Dokoupení redukce na USB vyhovující konkrétní značce vyjde obvykle na plus minus 250–300 korun.

Další multimédia
Mobily samozřejmě poslouží i dalším multimédiím, o kterých se zmíníme jen v podobě pár postřehů, protože jde o příliš širokou a těžko uchopitelnou oblast. Kvalita obrazu prakticky u všech vyspělých telefonů je prakticky vždy špičková. Displeje mají tak vysoká rozlišení, že nelze zahlédnout rastr, a barevná přesnost se vyšplhala do kvalit, kdy lidské oko nenajde chybu. Liší se jednotlivými parametry, jako je rychlost obnovy a její dynamika, jemnost při stmívání displeje, módou se stává sledovat jas, ale je to také trochu marketingová móda: údaj o tom, jak zářivý je displej ve špičce, sám o sobě nestačí na to, aby jen kvůli tomu byl jeho displej pro každodenní využití „lepší“, dojem z praxe nelze jednotlivými parametry vystihnout. Domníváme se, že opravdu rozdílové pro hodnocení kvality displejů špičkových modelů se vynoří až s masivnějším nástupem ohebných displejů, a kdoví, možná časem i rolovacích či průhledných, protože momentálně je prostor pro to, aby byl někdo opravdu zřetelně lepší, tak úzký, že každý je nutně vynikající, koneckonců, výrobců displejů zase není tolik…
Výraznější obecný trend nelze vidět ani u fotoaparátů: lze pouze říci, že během roku opět zřetelně pokročily kupředu v jemnosti a přesnosti záběru, ale nedošlo k žádné revoluci, je to pokračování cesty, která si klade za pomyslný cíl „dohnat či dokonce předehnat“ skutečnou „dospělou“ fototechniku. Můžeme sledovat rozlišení, velikost snímače i pixelu, nakonec i rychlost závěrky a výkon jednotlivých inteligentních režimů (jako je noční focení). Obrázky jako takové ale samozřejmě nebudou lepší hlavně proto, že by mobil byl lepším fotoaparátem, ale proto, že si je díky umělé inteligenci (a to i té „generativní“, viz dále) vytvoří sám: domyslí si je. Věrnost dostává těžký výprask, ale oko průměrného člověka to snad ani nepozná. Jako vždy musíme uvést čestnou výjimku, a to fotomobily Sony, které přísahaly věrnost „fotografickému řemeslu“ a jednak kladou důraz na tvořivý přístup autora, jednak se zaměřují na spolupráci mobilu s „velkým“ fotoaparátem. Ale i to už jsme na našich stránkách mnohokrát konstatovali, nespravedlivým údělem tohoto přístupu je, že v instagramové éře drtivá většina uživatelů nedokáže poctivé řemeslo zahlédnout a docenit, majorita prostě dává přesnost systému „zaměř a cvakni, kvalitu dodá mobil“. Můžeme ovšem shrnout, že základem všech drahých smartphonů je nadále klasická hlavní trojice fotoaparátů, tedy hlavní alias širokoúhlý, dále ultraširokoúhlý, schopný snímek oddálit či rozšířit záběr, a telefoto. Zajímavou výjimkou je Samsung, který nabízí dva teleskopické objektivy, přičemž jeden z nich je periskopický. Přítomnost periskopu jako důmyslného systému, který prodlouží cestu paprsku pomocí hranolů a zrcátek, je u teleskopů nejdražších mobilů čím dál oblíbenější. Projeví se výrazně vyšším optickým zoomem, tedy i dokonalejším prokreslením vzdálených objektů. Existuje více systémů jak teleobjektiv učinit periskopickým, a ne všichni výrobci tuto kvalitu uvádějí ve svých parametrech. V našem testu poskytne nejnižší optický zoom Apple iPhone 14 (3×), který periskop nenabízí: ten je novinkou až u generace 15 (5× zoom). Nejvyššího optického zoomu dosáhne periskop Samsungu (10×). Pozoruhodný je Sony Xperia, který jako jediný nabízí kontinuální optický zoom (3,2× až 5,2×). Určitým trendem, který však není žádnou novinkou, je spolupráce výrobců mobilů s vyhlášenými legendami z této oblasti: mezi testovanými mobily najdeme podíl značky Leica na fotoaparátu Xiaomi, respektive firmy Zeiss na fotomobilu Sony.

Telefonní sítě
Je skoro zbytečné opakovat, že svět postupně přechází na sítě 5G. Někde se již stávají samozřejmostí, jinde se jejich sítě teprve budují. V ČR jsou sítě 5G na vzestupu. I když dosud často musí sdílet frekvence se sítěmi 4G LTE, takže z 5G ještě „nevyždímáme“ jeho plný potenciál, ale tak je zrychlení načítání i předávání dat a snížení latence citelné. V pokrytí patříme mezi poměrně pokročilé regiony. Zatím jsou u nás především funkční pásma s frekvencemi (zaokrouhleně) kolem 700 MHz (703–733 MHz: nízkofrekvenční, výhodou je snadnější pokrytí, nevýhodou nižší rychlosti) a 3,5 GHz (3,4–3,8 GHz: středofrekvenční), O2 zahájilo testy ve vysokofrekvenčním pásmu cca 26 GHz (26,5–29,5 GHz; zatím jen nízké pokrytí v rámci experimentálního provozu) a do budoucna se počítá s využitím frekvencí 66–71 GHz. Platí přitom, že „čím vyšší frekvence, tím rychlejší internet“. Frekvence „700“ a „3500“ byly již řádně přiděleny na základě aukce a všichni tři naši operátoři je využívají k plnému provozu svých služeb 5G. Mobily prodávané na našem trhu by měly vesměs aktuálně funkční tuzemská pásma podporovat, ale při nákupu mobilu ze zahraničních e-shopů je třeba být obezřetný a ujistit se, že „jejich 5G“ si bude rozumět s „českým 5G“. Proto se hodí vědět, že sítě jsou ještě rozděleny do pásem a konkrétně jsou u nás v provozu pásma n1, n3 a n77 a n28, přičemž první tři jmenovaná již využívají nové, tedy samostatné sítě pro 5G (původně byla pásma sdílena se sítěmi 4G LTE); pásmo n1 funguje výhradně v pražském metru. Podle poslední statistiky, jakou jsme dohledali, je u Vodafonu pokryto přes 80 % populace, u O2 a u T-Mobile je to aktuálně kolem 70 %.
Budoucnost se bez 5G neobejde, protože na množství dat, které moderní mobily musí zpracovat, již brzy (v řádu několika roků) přestanou sítě 4G LTE stačit a mezi telefony se prohloubí příkop (budou se dělit na „pomalé“ a „rychlé“, ty budou připraveny na plné využití nových funkcí). Je to jak kvůli nárokům na grafiku a množství nepřeberného, předem neodhadnutelného množství dat (o slovo se již hlásí virtuální světy jako Meta, které nemají bez hodně rychlého internetu šanci fungovat), tak rozvoji chytrých domácností a internetu věcí (IoT) a s tím rostoucích nároků na rychlost a objem dat, a naprosto nezbytné jsou sítě 5G pro budoucí funkce umělé inteligence, pro kterou možná bude zlomovým již tento rok. Již jsme se o ní zmínili v úvodu a dá se předpokládat, že zcela změní podobu mobilů (ale i světa obecně). Možná i ve spolupráci s ohebnými displeji, které zatím nesměle, ale přece naznačují, že by telefon vůbec nemusel vypadat jen jako tenká placka, ale mohl by mít podobu skládačky nebo se „rolovat“ z nějaké základny, jež by sama o sobě sloužila jen k tomu nejdůležitějšímu. Zatím to vše zní poněkud věštecky, ale je jasné, že sítě 5G se už dnes staly u vyspělých telefonů povinností. Zde trpí obrovským hendikepem telefony Huawei, které nesmí využívat americké čipy a jejich mezinárodní verze prostě 5G nenabízejí (dodejme, že Evropa obecně nemá zájem ani o technologie a komponenty pro 5G od této značky, kterou v roce 2020 oficiálně označila jako vysoce rizikového dodavatele s ohledem na národní bezpečnost a možné úniky citlivých dat). Sítě 5G přitom již pronikají i do cenově dostupnějších vod (průměrná cena mobilů s 5G je o něco méně než dvojnásobná než mobilů s jen 4G LTE, ale najdou se již levnější výjimky).
Když je řeč o telefonních sítích, stojí za samostatnou připomínku, že dnešní telefony obvykle pracují se dvěma SIM kartami najednou. V dané cenové třídě je to vesměs velikost nano SIM a skoro vždy lze jednu z nich nahradit za elektronickou eSIM, někdy je dokonce eSIM jedinou možností jak učinit z telefonu duální přístroj (Apple, Google Pixel). Výjimkou, která nepodporuje eSIM, je v našem přehledu Huawei. Možnost eSIM je určitou výhodou i tam, kde bychom chtěli do telefonu nahradit jednu fyzickou nano SIM kartu externí pamětí SD. Ty bývají vesměs ve velikosti micro a dá se pro ně využít slot na nano SIM karet, proto je obvykle řešení hybridní: uživatel si zvolí, zda chce mít raději druhý telefon, nebo externí paměť. U nejdražších telefonů to ovšem řeší málokdo, protože se slotu na SD kartu vyhýbají podobně jako sluchátkovému výstupu: Trendem je, že vyspělé telefony externí paměť opouštějí, je pro ně jen další „komplikací“. Protože plynulost a rychlost, s jakou telefon pracuje, souvisí i s kvalitou, respektive rychlostí SD karty při přenosu dat a komplikuje to i zabezpečení telefonu – paměťové karty jsou snadnou cestou k tomu jak se dostat k uživatelským datům, jejich šifrování zase zpomaluje výkon. A tak výrobci raději spoléhají na větší kapacitu zabudované paměti a cloudová úložiště. V našem přehledu jsou výjimkou, která externí paměť podporuje, pouze Sony (vždy svůj a konzervativní) a Huawei, ale ten nepřečte běžnou MicroSD, ale pouze svou proprietární NM kartu velikostí shodnou s telefonními nano SIM kartami. Je smůla, že zrovna Huawei jako jediný v přehledu nenabízí možnost elektronické eSIM karty, takže u něj je volba mezi externí NM kartou a druhou telefonní SIM kartou „fatální“.
Jen pár větami a pro úplnost zmíníme, že z hlediska další konektivity všechny drahé mobilní telefony mají vesměs spolehlivě fungující vícepásmové wifi minimálně standardu Wi-Fi 6 (Apple iPhone 14, Huawei), častěji 6E (Apple iPhone 15, Samsung, Sony a Xiaomi) anebo dokonce Wi-Fi 7 (Honor a Google), samozřejmostí jsou spolehlivě fungující navigační systémy, Bluetooth (alespoň generace 5.2: Honor a Huawei, častěji 5.3: všichni ostatní; Google, Honor, Sony a Xiaomi podporují kodek aptX HD, Sony a Xiaomi navíc i aptX Adaptive). Samozřejmě nechybí NFC a Apple, Google a Samsung podporují i nastupující formát pro krátké vzdálenosti UWB. Už dávno se nenosí (u špičkových telefonů) FM tuner, spíše výjimečně najedeme čidlo IR, v přehledu jej mají Honor Huawei a Xiaomi. Androidní telefony vesměs disponují čtečkou otisků prstů, nejčastěji zabudovanou v displeji, ale Sony ji umístil na bok; Apple iPhone sází výhradně na rozpoznání tváře Face ID, pracující v 3D, nelze je tedy ošálit například fotografií. Naopak androidní telefony obvykle 3D rozeznání obličeje neposkytují a odemykání pohledem je tak mnohem méně bezpečné (než dotykem prstu nebo pomocí hesla PIN).

Budoucnost patří AI
Umělá inteligence už je dlouhodobě v mobilních telefonech přítomna, ale nikdy nebyla moc nápadná: nejzřetelněji se uplatnila při vylepšování fotografií. Velmi stručně řečeno, AI rozpozná, jakého typu je objekt a pozadí a podle něj si „domyslí“, jak by měl správný snímek vypadat, pracuje při tom s rozsáhlou databází „vzorků“ s různými scénami. Krom toho se uplatňuje v samostatných aplikacích, jako třeba jazykové překladače, a v průběhu roku se začaly stávat hitem chatovací aplikace (chat s umělou inteligencí). V této oblasti se činí zejména Microsoft úzce spolupracující s OpenAI, který pro mobily upravil svůj prohlížeč Bing a modul Copilot, díky kterému má dnes zdarma (zatím) každý uživatel k dispozici chat GPT-4 i některé modely pro generování obrázků, podobně intenzivně ale pracuje i Google se svými Gemini (nástupcem chatbootu Bard), které jsou rovněž v základní verzi zdarma a podle všeho se brzy propojí s Assistantem Google (o googlovské aplikaci pro AI píšeme více v Novinkách). To vše předznamenává obrovský vzestup a oblibu umělé inteligence a trendy, kterými se bude ubírat, již dnes naznačuje výbava telefonů Google Pixel (S&V 1/24) a nejnovějšího (zatím netestovaného) Samsungu Galaxy S24: AI se bude zapojovat čím dál více i do tvorby textů a vyřizován e-mailů a zpráv, ba i odpovídání na telefonní hovory či schopnosti blokovat nevyžádaná čísla. Které funkce se uchytí, které zaniknou a jaké další naopak přijdou, o tom se rozhoduje právě teď a letošní rok je v této oblasti možná přelomový, protože se o AI přestává mluvit jako o „pouhé“ umělé inteligenci: přichází GAI , čili generativní umělá inteligence (GAI či GenAI), která umí sama tvořit obsahy. Neměli bychom GAI zaměňovat za AGI: Arteficial General Intelligence je zatím futuristickým projektem pro „ještě inteligentnější umělou inteligenci“, která by dokázala plně nahradit člověka a svým způsobem směřuje k jakémusi „centrálnímu mozku lidstva“, abychom si vypůjčili pojem z pohádkového sci-fi seriálu Návštěvníci. Říká se jí také „silná AI“, „obecná“, „plná“ či „na lidské úrovni“). Špičkové smartphony se tedy brzy začnou měnit na nástroje GAI s ambicí naprosto změnit způsob, kterým komunikujeme se světem, protože tvorbou textů určitého stylu a vysoce realisticky působících obrázků podle slovního zadání to zdaleka nekončí, již dnes jsme svědky velice zdařilých experimentů GAI tvořit na základě požadavků i videa a u mobilů si troufáme předpovědět, že nám umělá inteligence jednou dokáže „na míru“ vytvářet i aplikace.