Do hlubiny

Odolné až nezdolné digitální kompakty jsou snad jediným druhem kapesních přístrojů za rozumnou cenu, který se nemusí obávat konkurence fotografujících smartphonů. Proto do elitního klubu outdoorových fotoaparátů stále přibývají noví vylepšení členové.
Proti živlům i neurvalému zacházení vyzbrojené fotoaparáty se postupně zbavily aury osobních doplňků pro drsné dobrodruhy a rozšířily své pole působnosti také směrem k rodinnému fotografování. Novinka od tradičního výrobce tohoto typu přístrojů proto reflektuje ve funkční výbavě atraktivní možnosti stylizace snímků, aniž by ale konstruktéři rezignovali na solidní hardwarové základy. Snad jen typové označení do všeho vnáší trochu zmatku. Dosud nesla odolná řada Nikonu písmena AW. Nejnovější přírůstek je však označen pouze W, stejně jako prajednoduché „dětské“ odolné fotoaparáty.

Ve stopách tradice
Všechny pochyby, zda je W300 opravdu pokračovatelem „dospělé“ série outdoorových kompaktů, rozptýlí seznámení se základními vlastnostmi. Odolnost pro potopení do hloubky 30 metrů, přežití pádu z výšky 240 centimetrů a garance nezamrznutí až do deseti stupňů pod nulou hovoří jasně. Stejně tak při porovnání technických parametrů je zřejmé, že nováček přímo navazuje na před dvěma roky uvedený AW130 (S&V 8/15), respektive ještě o rok starší kompakt AW120.
V konstrukci tak výrobce zvolil praxí osvědčené komponenty, počínaje snímacím čipem obvyklého „kompaktního“ formátu včetně přiměřeného rozlišení. Do stejné skupiny patří i objektiv s pětinásobným optickým zoomem, optickou stabilizací i průměrnou světelností. Máme tu u kompaktů obvyklý třípalcový/7,62cm formát displeje s pěkným bezmála milionem obrazových bodů. Změnou je ale LCD zobrazovač proti dřívějším OLED displejům. Možná i to vedlo spolu s masivním krycím sklem k problematičtější čitelnosti, pokud na zadní část fotoaparátu zasvítí silné přímé světlo. Nejde ale o zásadní problém, nakonec podobně je na tom většina kompaktů.
Už formátem snímače je dáno, že technická kvalita snímků není při absolutních nárocích přímo omračující, na outdoorový kompakt si však novinka vede poměrně dobře. Optika sice nevyniká dokonalou kresbou, ale pokud nehodláte vyrábět ze snímků velké výřezy, nebude důvod ke stížnostem. Optická stabilizace obrazu poměrně znatelně pomáhá udržet v klidu i delší expoziční časy, takže bude méně důvodů sahat k extrémnímu nastavení citlivosti. Možná kombinace s digitální stabilizací ovšem nepřinesla žádné benefity. Že si automatická volba citlivosti troufne jen na ISO 800, napoví, kde je zhruba bezpečná hranice. Ani ručně zvolené vyšší hodnoty však nejsou tragické, zejména ve spojení s přiměřenou editací v počítači.
Nakonec nedostatek světla hlavně při snímání zblízka lze řešit i zapnutím přisvětlovacího zabudovaného LED světla, využitelného pro fotografování i filmování. Je mnohem měkčím zdrojem světla než vestavěný blesk, poskytne ale samozřejmě nižší výkon. Zajímavě lze využít také při fotografování portrétů k prosvětlení stínů a podobným věcem. Navíc se zapíná samostatným tlačítkem na boku, takže přesně podle tradice rovněž nahradí improvizovanou baterku třeba při táboření, a to i když je fotoaparát vypnutý.

Do hladšího světa
Pokud bychom hledali, které funkce W300 prošly ve srovnání s předchůdci nejvýraznějším upgradem, na prvním místě to je natáčení videa. Akceptování současného 4K trendu proběhlo překvapivě hladce. Jen s tím omezením, že režim Ultra HD je spojen jen s 25 snímky za sekundu progresivně (pro normu PAL). Nahrávka je jinak čistá a bez rušivých artefaktů. Pro akčnější záležitosti včetně dovádění na mořské pláži je však lépe se spokojit s Full HD, v němž se nabízí dvojnásobná snímková frekvence. Hybridní stabilizace umí slušně vyhladit i svižnější pohyby fotoaparátu při sledování rychlejších objektů a výsledek není na kapesní přístroj špatný. Kodekem je pro všechny volby (včetně nižších) H.264 s kontejnerem MPEG4. Stereofonní zvuk z dvojice zabudovaných mikrofonů je spíše orientační, bez prostorové hloubky, na srozumitelné zachycení dialogů na blízkou vzdálenost ovšem postačí.
K větší úhlednosti v jiném smyslu se fotoaparát posunul úpravou designu. Základní koncepce s charakteristickým obdélníkovým minitubusem zůstala. Tělo se ale v porovnání s předchozím modelem zbavilo zbytečných výstupků a lišt. Přepracován k dokonalejšímu byl také náznak gripu na přední straně vpředu. Navzdory chybějícím pogumovaným protiskluzovým madlům se tak Nikon drží příjemně a jistě. Pokud jde o ovládací prvky, daň za odolnost se platí nutností vyvinutí vyšší síly k jejich aktivaci, ať jde o tlačítka nebo přepínače. O spoušti to naštěstí tak neplatí, ale ostatní prvky je nutné nemilosrdně aktivovat. Bonusem a zároveň možnou alternativou třeba pro ovládání v rukavicích je řízení některých funkcí poklepem na tělo přístroje nebo i zamávání s ním ve vzduchu. Zabudovaný akcelerometr si pak pohyb přebere, následně kombinací pohybu a stisku jediného tlačítka pak třeba vybere scénický režim, nastaví natáčení videa nebo prohlížení snímků.

Dobrodruzi, neplačte
U vyspělých outdoorových fotoaparátů bývalo dobrým zvykem přidat k základnímu fotografování a natáčení některé funkce navíc. Tady nebudou cestovatelé a vyznavači adrenalinu zklamáni. Kromě už zmíněné LED baterky s nastavitelným časovačem pro vypnutí tu máme přijímač satelitní navigace pro určení zeměpisné polohy. Kromě doplnění snímků jsou údaje využitelné také pro databázi bodů zájmu s možností zobrazení na displeji fotoaparátu nebo i tagování fotografií. K tomu se přidává i elektronický kompas a další čidla měří nadmořskou (i podmořskou) výšku a tlak vzduchu.
Pro dobrodružství přece jen bližší hlavnímu určení fotoaparátu slouží aktualizovaná podoba bezdrátové komunikace s mobilními zařízeními. Základní wifi je doplněna řídicím přenosem přes energeticky náročnější Bluetooth. Pro komunikaci a přenášení snímků se používá aplikace SnapBridge, sloužící zároveň pro dálkové ovládání. Tím se otevřou dveře k zajímavým časoměrným režimům včetně nočního snímání se záznamem drah hvězd nebo efektními světly jedoucích automobilů. Jenom je potřeba na to všechno mít dost energie, a to může být trochu problém. Přestože W300 používá stejně jako předchozí dva modely stejný akumulátor, jeho funkční výdrž tentokrát klesla na 280 snímků podle CIPA, respektive zhruba jednu hodinu natáčení videa. Využití nadstavbových vymožeností je proto vždy dobré vážit a zvážit, případně pořídit pro jistotu druhý akumulátor. Jinak je však fotoaparát dost všestranný i schopný na pořizování záběrů a záznamu všude a prakticky za všech okolností. Když je dost času, lze si pohrát s detailnějším nastavením a vytvořit i umělečtější záběry, hlavní účel je ale dokumentace života, tak jak přijde, drsně a bez servítků.