Mají dlaždice šanci?
Alfou a omegou úspěšného operačního systému je dnes především uživatelské prostředí (neboli UI, User Interface) a dostatek aplikací. UI se snaží o přehlednost, zároveň však musí nabízet velké možnosti výběru a individuálního uspořádání aplikací na ploše, aby dovolil uživateli individuálním vzhledem pěstovat si přinejmenším zdání originální osobnosti.
Druhým předpokladem je zásoba aplikací, jež vyhoví základním i bizarním potřebám zvídavého klienta. O jejich nabídku pak pečují různé „markety“, jakými jsou Apple Store, Obchod Play (Android) či Windows (Phone) Store.
Přestože množství různých operačních platforem pro tablety a zejména mobilní telefony (Symbian, Bada, BlackBerry OS, MeeGo), jediným, kdo se vedle Applu dokázal opravdu výrazněji prosadit, je o něco mladší Android. Systém je vyváženým konkurentem díky větší otevřenosti světu: poradí si prakticky s každým souborem a požadavkem na jeho zpracování. K otevřenosti samozřejmě patří i vstřícnost k externím paměťovým kartám, díky nimž můžete s přehledem řešit případné potíže s přeplněnou interní pamětí. Apple oproti tomu staví na větší bezpečnosti a stabilitě systému (právě proto, že se neotevře „jen tak něčemu“), a samozřejmě vysoké provázanosti s úžasně svůdným systémem dalších služeb, jakými si firma váže uživatele pod svá křídla. Windows si z každého bere (jen) něco – a je otázka, zda vždy jen to nejlepší…
Nehybné ikony a živé dlaždice
Ikony rozložené na ploše se sice dají všelijak třídit, sdružovat, případně skrýt, ale pořád mají jedno společné: jsou to „jen ikony“, nehybný obrázek umožňující pouhopouhou aktivaci dané aplikace. Proto začaly vznikat tzv. widgety alias „miniaplikace“. Poslouží nejen jako spouštěče programů, ale zároveň už samy jsou nositeli základních informací, a hlavně, obrazovku oživí. A právě to je jeden ze základních lákadel nového systému od Microsoftu: Jeho „revoluce“ staví na rozhýbání ikon prostřednictvím systému Live Tile. Dlaždice mohou posloužit jako ke spuštění aplikace, případně jako zástupce (totiž „otvírák“) libovolného odkazu, případně konkrétního dokumentu (filmu, songu) a vlastně čehokoliv, co chceme mít po ruce: stačí jen umístit právě obhospodařovanou službu do nabídky Start. Navíc se však mohou přeskupovat a měnit velikost, některé pak (pokud zastupují aplikace s proměnlivými údaji) rovnou, bez nutnosti cokoliv rozklikávat, vypovídají o stavu toho, co zastupují: zobrazí počet nepřečtených e-mailů, zprávy na Facebooku ap. U těch, které střeží vchod ke statickým údajům databázového typu (typicky kontakty, případně obrázkové galerie, diskotéka a videotéka) pak může velká dlaždice v menších okénkách nahodile zobrazovat obrázky (třeba fota spřátelených osob) a prostředí tak působí neobyčejně živě. Výhodou je i možnost vytáhnout si některé dlaždice i na zamčenou obrazovku: bez odemykání telefonu může mít uživatel základní přehled o nových událostech v jeho virtuálním světě.
Jak se rozložit v prostoru
Pro přehlednost i estetický účinek je důležité rozložení a uspořádání ovládacích prvků v prostoru.
Apple iOS jak u iPhonu, tak u iPadu řadí aplikace jednu za druhou, a když se nevejdou na danou obrazovku, nabízí se další. Pořadí si však uživatel volí sám, může tedy mezi obrazovkami i listovat, navíc má možnost ikonky sdružovat do libovolně pojmenovaných skupin. Další členění představuje vždy přítomná spodní lišta s nejvíce žádanými aplikacemi, které jsou tak k mání z jakékoliv obrazovky. Apple proto charakterizuje de facto neomezený soubor obrazovek, na nichž jsou uživatelem uspořádáni zástupci aplikací jeden za druhým. Estetický účinek a individuální styl uživatele pak dokresluje tapeta neboli pozadí hlavní plochy, kam lze stejně jako u běžného počítače vložit libovolný obrázek. Jediným hardwarovým prvkem na čelní straně je tlačítko Home pro okamžitý návrat do hlavní obrazovky.
Android je sice vnímaný jako naprosto odlišný organizátor ikonek, ale ve skutečnosti to není tak úplně pravda: nabízí totiž něco podobného jako Apple; s tím rozdílem, že tento princip s drobnými omezeními se uplatní až jako druhá možnost vyhledávání aplikací v nabídce „Všechny aplikace“ (a jsou tam tedy opravdu všechny, zatímco Apple má šanci na svých obrazovkách vybrané aplikace skrýt). Primárně však Androida charakterizuje předem daný počet obrazovek či pracovních ploch (obvykle pět, někteří výrobci zvyšují počet na sedm), na něž se zavěšují zcela libovolně (třeba na jednu plochu jen jedna) vybrané aplikace. Opět se dají sdružovat, vždy je v nějaké formě k dispozici i nějaká nabídka pro přístup k vyvoleným. Dá se tedy říci, že Android charakterizuje určitý počet obrazovek, do nichž uživatel na libovolnou pozici ukládá zvolenou ikonku. Android na čelní ploše nabízí vždy tři základní mačkátka, jež mohou, ale nutně nemusejí, být hardwarová: slouží k návratu na hlavní obrazovku, návratu o jeden krok zpět (případně zavření aplikace) a vyvolání nabídky naposledy otevřených aplikací.
Všechny ostatní minoritní platformy „chytrých“ přístrojů jsou v podstatě založeny na obdobném principu: kladení statických ikon do prostoru s jednotlivými obrazovkami.
Windows 8 vykročil zcela odlišným směrem. Jak u telefonů, tak tabletů a počítačů má základní nabídku Start, která představuje v podstatě nekonečný pás, do nějž se postupně přidávají zástupci všeho, co chceme mít po ruce. U Windows Phone 8 (pro mobily) jsou to takřka výhradně aplikace, u Windows 8 RT (pro tablety) a počítače (Windows 8) se pak dají přifařit i dlaždice ve funkci záložek či zástupců pro konkrétní stránky či soubory. Pod hlavní nabídkou Start není vlastní tapeta. Některé dlaždice mají takovou barvu, jakou jim přidělil vývojář, avšak většina je „neutrální“ a jejich barva je shodná se všemi ostatními neutrálními: ta se dá nastavit uživatelem (stylem jedna barva pro všechny, defaultní je modř). Dlaždice se nedají schovat pod jednu jedinou hlavičku do skupiny, lze však vytvářet různé skupiny oddělení od sebe mezerou. Základním hardwarovým ovládacím prvkem je tlačítko Windows umístěné obvykle uprostřed spodní části panelu s displejem.
Různé formáty
Různě velké displeje si žádají různé verze OS, dalo by se zjednodušeně říci.
Applu se ovšem podařilo od samého počátku svůj operační systém udržovat prakticky shodný pro iPhony (iPody touch) i iPady. Rozdíly se projeví jen ve velikosti ikonek a případně velikosti (rozlišení) samotných aplikací, ale platí: kdo se naučil ovládat iPhone, okamžitě pochopí i iPad (a naopak) a aplikace pro iPhone proto fungují i v iPadech.
Android v zásadě také nemá problém s tím, zda šlape v mobilu či tabletu, ale rozdílů je tu přece jen víc, takže platí: Není Android jako Android. Liší se ovládání mobilu a tabletu a navíc samotní výrobci mají často tendenci vtisknout ovládání vlastníé nezaměnitelnou logiku.
Windows 8 je první operační systém Microsoftu, který se snaží sjednotit uživatelské prostředí pro uživatele mobilů, tabletů i počítačů, takže zdánlivě je u všech těchto přístrojů základní ovládací logika stejná a blíží se tak spíše pojetí Apple.
Opravdu sjednocení?
Jak se dočtete dále, samozřejmě nejde o doslovné sjednocení. Pořád platí, že každý formát vyžaduje něco jiného, mobilní přístroje s architekturou ARM pracují jinak, díky tomu se také nezahřívají, jsou svižné a dlouho vydrží na baterky: avšak jejich možnosti jsou omezené. Nedovolí instalovat počítačové aplikace (jste tedy odkázání na stahování z Windows Store) a neotevírají se aplikacím „třetích stran“.
Jestliže dlaždice rozšiřují možnosti u počítačů, telefonům (už od verze Windows Phone 7) přinesly řadu nemilých omezení: už není samozřejmostí podpora externích paměťových karet a zejména možnost volného kopírování a stahování souborů. Pro práci s multimediálními soubory je třeba instalovat do počítače speciální aplikaci s obdobnými službami, jako skýtá iTunes u Apple (nejprve šlo o právem proklínaný program Zune, tu naštěstí nově nahradil příjemnější Windows Phone). Ta se instaluje do počítače (libovolného operačního systému) a umožní výměnu dat mezi stroji, avšak multimédia jen v tom formátu, jaké Windows dovolí. Sjednocen je tedy především design: dlaždicové prostředí je u všech verzí na pohled shodné, i když u mobilu není tak funkční jako u tabletu a počítače, s ním spojená vstřícnost k dotykovému ovládání (tedy i u tabletu a počítače, i když ta vstřícnost svým způsobem začíná a končí právě obrazovkou Start a řekněme otevírání postranních lišt, zbytek už tak intuitivně snadný a přehledný není).
Podstatnou výhodou je pak rovnocenný (kompatibilní) přístup ke všem dokumentům v balíčku MS Office: číst, editovat a vytvářet prezentace se dá ze všech (po zakoupení balíčku MS Office: nic není zadarmo a je trochu s podivem, že alespoň první várka konvertibilních ultrabooků, jejichž ceny jsou zatím ve srovnání s ostatními v podstatě konkurence neschopné, nedává výrobce balíček jako bonus).
Můžeme tedy shrnout, že Windows 8 nabízejí v zásadě přehledné a příjemné prostředí. Obecně je však čeká ještě dost dolaďovacích prací, než nabudou suverénní dokonalosti, jakou známe u iPadů: ta zatím zdobí jen základní obrazovku s dlaždicemi. Vypadá skvostně, ale… Až za oním vypadáním bude uživatelské prostředí dotaženější o kus dál než k fasádě, až se roztrhne pytel s aplikacemi i příslušenstvím, až budou na trhu přístroje za ceny srovnatelné s tablety a netbooky, začne popularita přenosných přístrojů s Windows 8 zaslouženě růst. Vzhledem k tomu, že jde o systém uzavřený stejně jako Apple iOS (a ten je tudíž jeho prvotním konkurentem), ale zdaleka nenabízí tolik aplikací, příslušenství a vychytávek, dá se předpokládat, že zatím moc fanoušků konkurenci nepřebere. Tipujeme, že se letos Windows dočká úspěchu vyjádřeném nanejvýš jednotkami procent v tržním koláči prodaných kusů přenosných přístrojů (tabletů a smartphonů).
(Kráceno, celý článek najdete v S&V 2/13, kde přinášíme i recenze mobilu a dvou konvertibilních ultrabooků s OS Windows Phone 8, Windows 8 RT i Windows 8 Pro a srovnání jejich schopností pracovat s multimédii)
Související příspěvky
Velký kalibr →
Oko téměř boží →
SG7: Srdcová sedma na konec (roku?) →
